Jedním z nástrojů v rámci prevence závažných havárií pro vymezení dosahů účinků průmyslových havárií a následnou ochranu obyvatelstva je vymezení zóny havarijního plánování. Příspěvek je určen především čtenářům se znalostí problematiky.
Přístupy k vymezení smyslu zóny
V případě zaměření se na oblast vnějšího havarijního plánování (dále jen VnHP) je zřejmé, že jedním z jeho hlavních smyslů je vytvoření dokumentů pro poskytnutí maximálního množství relevantních informací pro přípravu a plánování preventivních opatření vně objektu nebo zařízení. Jednodušeji řečeno, VnHP poskytuje informace pro realizování opatření k ochraně obyvatelstva, (např. varování a improvizované ukrytí). Dalším smyslem by mělo být posouzení a ujasnění míry informaci o potenciálním nebezpečí, které bude poskytováno obyvatelstvu, a také území, kde k informování bude docházet. Pokud oblast zájmu je specifikována na jednoho z uživatelů VnHP, což je IZS, pak lze vymezit, že smyslem VnHP by mělo být mimo jiné poskytnutí maximálního množství informací pro zasahující složky IZS. Tak, aby velitel zásahu měl možnost provést efektivní rozhodnutí na místě zásahu. Na základě výše uvedeného je zřejmé, že samotný smysl zóny havarijního plánování by měl být podřízen těmto účelům.
Pokud tedy výše uvedený přístup k VnHP je brán za premisy, potom je nutné před stanovením smyslů zóny, zodpovědět na otázky: pro koho to děláme a k čemu pak zóna má sloužit. Přičemž k čemu zóna slouží, by mělo vycházet ze samotného smyslu zóny.
V prvním případě, lze odpovědět tak, že zóna poskytuje informace pro veřejnou správu (obec s rozšířenou působností, kraje) a složkám IZS. Do jaké míry jsou tyto informace relevantní, nelze jednoznačně určit.
Co se týče druhé otázky, tak tu lze pojmout z několika úhlů pohledu. Například, že zóna slouží převážně pro zefektivnění ochrany cílového systému, tzn. obyvatelstva, životního prostředí a majetku. Anebo že slouží k vymezení určité oblasti území v rámci, které je nastaven určitý režim ochrany. V případě, kdy není jednoznačné, koho nebo co je nutné chránit, pak smysl zóny může být irelevantní.
Ujasnění si odpovědi na některé otázky se sebou přináší obvykle otázky další. Například, pokud je proveden výběr cílového systémů, pak z toho vyplývají další řady otázek, např. do jaké míry budou jednotlivé subsystémy prioritní nebo brány v úvahu.
Je zřejmé, že je nutné otevřít tuto problematiku veřejné diskuzi. Neboť bez otevřené komunikace se zainteresovanými stranami v dané problematice, např. s Ministerstvem životního prostředí ČR, Hasičským záchranným sborem, odborníky zabývajícími se havarijním plánováním, popř. výzkumem v oblasti účinků jednotlivých typů havárií a dalšími, nemůže být dosaženo požadovaného cíle, což představuje aplikování nových poznatků do praxe.
Nicméně před otevřením diskuze na toto téma je třeba poukázat na možné přístupy k smyslu zóny havarijního plánování, které vycházejí ze zkušeností odborníků a z komparační analýzy národních přístupů řešení problematiky zón havarijního plánování v rámci členských států EU navázaných na společné legislativní východisko – Směrnici Rady 96/82/ES (SEVESO II) a přístupů k problematice ve Spojených státech amerických, Kanadě a Austrálii.
Na základě výše uvedeného byly stanoveny následující přístupy k smyslu zóny:
Jednotlivé přístupy představují cesty, kterými je možno se ubírat při uvažování nad smyslem zóny. Je samozřejmé, že celkový smysl může být stanoven jako kombinace těchto jednotlivých přístupů. Který z těchto přístupů, popřípadě která kombinace bude nejvhodnější nelze v této chvíli určit.
Zóna sama o sobě může mít různé formy. Jednotlivé formy zóny potom zohledňují různé parametry a pohledy na to, jak k jejímu stanovení nebo účelnosti přistupovat. Je třeba si odpovědět na následující otázky:
Na základě výše uvedených otázek pak vyplyne, zda se stanoví pouze jedna zóna, popřípadě dvě zóny, nebo jedna zóna, která v sobě zahrne další dílčí zóny?
Možné členění zón si lze představit například takto:
Zóna varování/informativní, která by mohla sloužit k informování obyvatelstva. V rámci této zóny by měly být státní správou poskytnuty obyvatelstvu dostatečné informace. Dále by se zde předpokládalo následné uvědomělé chování obyvatelstva
Zóna ohrožení, která by mohla být chápána jako akční zóna, sloužila by jak pro IZS, tak pro obyvatelstvo. Dále by sloužila pro vymezení reálného nebezpečí, spuštění algoritmu plánovaných opatření. Byla by to zóna zaměřená na následky (například nevratné následky na zdraví), nikoli na pravděpodobnostní přístup (například procentuální úmrtnost). V rámci této zóny by bylo jasně vymezeno, co to bude znamenat pro obyvatelstvo, složky IZS + správu. V teoretické rovině by to pak znamenalo, že:
Dalším probléme je determinace anebo možná flexibilita zóny. Tak jak je chápána v současné době, je stanovována pouze v rámci plánování, před samotným vznikem havárie. Je diskutován i koncept flexibilní zóny, která může být stanovena až v okamžiku vzniku havárie. Například Malder [6] poukazuje na skutečnost, že panuje všeobecný názor, že není čas ani potřeba hodnotit rozsah nebezpečí v kritické situaci, se kterým ovšem nelze souhlasit. Závažná havárie může totiž dojít za různých okolností:
Pokud hovoříme o složkách IZS, pro ochranu obyvatelstva při nastalé průmyslové havárii je klíčový především Hasičský záchranný sbor. Proto by VnHP měl obsahovat takové informace, které jsou užitečné pro provádění záchranných a likvidačních prací. Jedná se především o:
Obecně mohou být požadavky na informační hodnotu zón nebo zóny havarijního plánování shrnuty do tří bodů:
Velmi užitečnou informací může být i to, jak velké množství obyvatelstva (resp. jakéhokoliv cílového systému) bude zasaženo (odhad počtu mrtvých, raněných).
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.