Uznat či neuznat tento pracovní úraz?

Překvapivě jednoznačné stanovisko - to zde nebývá úplně zvykem:-) Rozhodující asi bude, zda byl přechod mezi pracovišti v souvislosti s plněním pracovních povinností (což nutně být nemuselo = mohla jít např. do druhé kanceláře na kávu:-))... Nicméně k podobným pracovním úrazům a jejich uznávání: právní předpisy i judikatura mluví poměrně jasně. Z praxe však musím konstatovat, že zejména v některých ročních obdobích (prázdniny, Vánoce...) je s podivem, jak narůstají úrazy podobného typu = pád na rovině, zakopnutí a pod. bez zjevných prvotních projevů vážnosti poranění, které si však dále vyžádá více než třídenní pracovní neschopnost... Zvláště u středních a větších zaměstnavatelů tyto případy zhoršují statistiku úrazovosti. Jako opatření doporučujeme klientům spol. ABEPO, s.r.o. zavedení motivačního systému pro zvýšení bezpečnosti práce: - na jednotlivých pracovištích nebo v celém podniku zavést systém kvartálních (příp. měsíčních nebo pololetních) odměn za bezúrazovost v předchozím období. Tzn. pokud za určené období nedojde na pracovišti (ve firmě) k pracovnímu úrazu s 3 a více denní pracovní neschopností (tj. k takovému, kdy se musí vypisovat a zasílat Záznam o úrazu), dostanou zaměstnanci příslušného pracoviště (firmy) stanovenou odměnu. Pokud ale dojde ve stanoveném období byť k jedinému takovému úrazu, nikdo odměnu nedostane. Zaměstnanci jsou tak motivováni nejen finančně (byť symbolicky), ale i tlakem okolí ostatních zaměstnanců, jejichž odměny jsou závislé na bezpečném chování celého pracovního kolektivu. Kupodivu po zavedení tohoto opatření ubývá v prvé řadě úrazů, jejichž příčinou je zakopnutí (nebo omdlení) a pád na rovině.

S uvedeného textu nevyplývá, že by následkem pádu došlo k poškození zdraví. Zkusil bych si vyžádat od lékaře písemné potvrzení, zda je pracovní neschopnost v přímé souvislosti s úrazovým dějem. Je možné, že postižená upadla doma ještě jednou a třeba je práce neschopná pro poškození zdraví, ketré neodpovídá uvedenému úrazovému ději. K panu Jiřímu Hánovi: Motivovat zaměstnance je podle mne možné, ale nedoporučuji motivovat finančně vedoucí zaměstnance pracovišť, protože je vždy velká pravděpodobnost, že bude docházet ke snížení pracovní úrazovosti, ale jen proto, že pro odměny vedoucích zaměstnanců budou mít zaměstnanci strach hlásit pracovní úrazy.

Přímá motivace vedoucích zaměstnanců počtem pracovních úrazů na jimi vedeném pracovišti je vždycky problematická. Jednak většinou nezohledňuje závažnost takových úrazů, tedy především délku pracovní neschopnosti (tu zohledňovalo v dobách minulých tzv. dané procento pracovní úrazovosti, a my dříve narození dobře víme, jak se výsledky "upravovaly"), jednak může skutečně vést k tomu, že se pracovní úrazy budou "řešit" jinak, než stanoví legislativa. Smysluplnější je komplexní hodnocení toho, jak to které pracoviště naplňuje požadavky z oblasti BOZP (počet a zejména závažnost pracovních úrazů budou samozřejmě součástí tohoto hodnocení).