Požadavky na OOP
Osobní ochranné prostředky představují široký okruh výrobků, které jsou z hlediska rizik, před kterými chrání, velmi různorodé. Nebylo by vhodné mít stejně náročné požadavky na posuzování filtru, chránícího před toxickými látkami, jehož selhání znamená pro uživatele přímé ohrožení života, a na zahradnické rukavice.
Podle závislosti na míře možného nebezpečí spojeného s používáním výrobku jsou OOP rozděleny do tří skupin (kategorií). Jejich definice jsou v nařízení vlády uvedeny možná poněkud komplikovaně, ale jejich rozlišení je velice důležité. Nařízení vlády přesněji definuje jen dvě skupiny.
Osobní ochranné prostředky jednoduché konstrukce, jejichž návrh vychází z toho, že uživatel může sám zhodnotit úroveň ochrany proti nízkým a rozpoznatelným rizikům. Tato skupinu výrobků je označována jako první kategorie. Patří sem například OOP chránící proti povrchovému mechanickému působení (zahradnické rukavice), slabě agresivním čistícím prostředkům, proti teplotám do 50 °C, klimatickým vlivům, které však nejsou extrémní, drobnějším nárazům nebo slunečnímu záření (sluneční brýle).
Do třetí kategorie patří osobní ochranné prostředky, které jsou určeny k ochraně proti smrtelnému nebezpečí nebo proti nebezpečím, která mohou vážně a nevratně poškodit zdraví a kde návrh vychází z toho, že jejich bezprostřední účinky uživatel nemůže včas rozpoznat. Do této kategorie patří OOP k ochraně dýchacích orgánů, ochrana proti teplotám nad 100 °C nebo nižší než -50 °C, všechny OOP na ochranu proti pádu, apod.
Zbývající osobní ochranné prostředky, které svým charakterem nevyhovují definici první ani třetí kategorie, se řadí do kategorie druhé.
Protože toto rozdělení není zcela jednoznačné, vydala stálá komise, působící v rámci EU pro OOP a směrnici 89/686/EHS, dokument, který zpřesňuje rozdělení OOP do jednotlivých kategorií. Tento dokument není právně závazný, ale je používán autorizovanými a notifikovanými osobami v České republice i v Evropské unii.
Zařazení OOP do jednotlivých kategorií je především věcí výrobce. V případě pochybností lze samozřejmě konzultovat s příslušnou autorizovanou osobou, výsledek konzultace však není závazný. Rozhodující je posouzení České obchodní inspekce, která provádí dozor nad plněním požadavků zákona č. 22/19997 Sb. a příslušných nařízení vlády. V případě rozporů má konečné a rozhodující slovo pouze soud.
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.