Těžký návrat po rodičovské dovolené

Ráda bych se zeptala, jak postupovat v tomto případě:  žena po dvou letech na rodičovské dovolené (půl roku mateřská a do dvou let věku dítěte rodičovská dovolená) se chtěla vrátit do zaměstnání. Tři dny před nástupem po mateřské zavolala nová vedoucí pobočky zaměstnavatele a vedla se zaměstnankyní důvěrný rozhovor, zda nechce podat výpověď, protože asi nezapadne do kolektivu, který je nyní mladý a žádná z kolegyň dítě nemá, tak aby se necítila osamoceně. Navíc by prý musela jezdit po školeních a na jiné služební cesty, tak jestli si to nechce s nástupem rozmyslet a dát výpověď. Výpověď nepodala, ale v den nástupu po rodičovské dovolené ji nikdo nečekal, neměla si kam sednout, protože její místo bylo obsazeno a seděla jen tak na židli pro hosty a čekala, zda se něco bude dít. A ono nic. Vedoucí se nedostavila a ostatní kolegyně nevěděly, co má dělat. Tak tedy odešla na nemocenskou, ale co dál?

To víte, že se to musí vyřešit. Je to ukázka špatné personální práce. Zaměstnavatel nebo jeho personální, či kdo u zaměstnavatele řeší tyto otázky, podcenil skutečnost, že mají zaměstnankyni na rodičovské dovolené a nyní se tzv. „probudili“ a nevědí, co mají dělat. Řešit to však budou muset, nikdo jiný to za ně nevyřeší. Násilím si dohodu o skončení pracovního poměru na zaměstnankyni také vynutit nemohou. To, že vedoucí v daný den se nedostavila na pracoviště, je jen ukázkou neschopnosti řešit problémy ze strany vedoucích zaměstnanců zaměstnavatele. Já jen kladu otázku – to tam je jen jedna nebo jeden vedoucí, vždyť i tento vedoucí musí mít nějakého nadřízeného.

Co se týká zaměstnankyně, tak ta má jednoznačně právo na přidělování práce podle pracovní smlouvy. Pokud zaměstnavatel tuto povinnost neplní, pak se jedná o překážku v práci na jeho straně podle ustanovení § 208 zákoníku práce a jí za dobu strávenou „čekáním na práci“ přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Osobně bych na žádnou nemocenskou nenastupovala, sedla bych si na pracovišti a počkala, až mi přidělí práci, případně jim to ještě písemně oznámila, že čekám na přidělení práce v souladu s pracovní smlouvou. Je to povinnost zaměstnavatele podle ustanovení § 38 zákoníku práce. Právo je jednoznačně na straně zaměstnankyně a k uzavření dohody o skončení pracovního poměru ji nikdo nemůže donutit, takový právní úkon by byl neplatný.

Když se situace až takto vyhrotila, pak bych volila následující řešení. Napsala bych zaměstnavateli dopis (podmínkou je i samozřejmě jeho doručení), že jsem dne … nastoupila  řádně po skončení rodičovské dovolené do práce a že na pracovišti mi nebyla přidělena žádná práce, protože nebyl přítomen vedoucí a že tedy tento den považuji za překážku na straně zaměstnavatele podle § 208 zákoníku práce a že požaduji náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Povinností zaměstnavatele podle § 38 zákoníku práce je totiž přidělovat zaměstnanci po celou dobu trvání pracovního poměru práci a tato povinnost nebyla splněna. Vzhledem k tomu, že upřednostňuji další trvání pracovního poměru u zaměstnavatele, nastoupila jsem pracovní neschopnost, abych dala zaměstnavateli časový prostor, jak celou záležitost vyřešit. Osobně však zdůrazňuji, že trvám na dalším pracovním poměru a že nemíním podepsat dohodu o jeho skončení.