Teorie a praxe z pohledu inspektora vyhrazených technických zařízení

Není tomu tak dávno, co jsem ještě seděl ve školní lavici a nedokázal jsem si představit aplikaci všech těch zákonů, nařízení vlády, vyhlášek a také norem, které „do nás vtloukali“, v praxi. A není se čemu divit, neboť i provozovatelům vyhrazených technických zařízení (VTZ), kteří nejsou příliš technicky zdatní, musí orientace v těchto předpisech a jejich uplatňování v praxi činit nemalý problém.

Před zákonem nesou všichni provozovatelé „svoji kůži na trh“ a neznalost zákona neomlouvá. Vezměme si například vyhlášku č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, jejíž poslední novela, vyhláška č. 393/2003 Sb., nabyla účinnosti 1. 1. 2004.

Tedy ještě před vydáním zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, který je platný od 3. 5. 2005. Nejen z tohoto důvodu stále uvádí vyhláška č. 18/1979 Sb. ve svých paragrafech například to, že oprávnění k výrobě, montáži, opravám, rekonstrukci zařízení či provádění revizí a zkoušek kotlů a tlakových nádob vydává inspektorát bezpečnosti práce, což není pravda.

Dobrou orientaci v problematice vyhrazených technických zařízení by měly mít osoby odborně způsobilé v prevenci rizik dle § 10 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, jelikož častokrát zajišťují nebo zprostředkovávají provozovatelům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V rámci kontrolní činnosti jsem se setkal s případy, kdy tyto osoby odborně způsobilé neznaly základní rozdělení vyhrazených tlakových zařízení dle vyhlášky, kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti.

V praxi tato neznalost může činit problém, jelikož ani provozovatel se poté nemusí dozvědět skutečnost, že zařízení, které provozuje, je vyhrazené technické zařízení a že toto zařízení musí být podrobováno pravidelným revizím a zkouškám. Obsluha těchto zařízení musí být daným způsobem zaškolena a musí být v určitých pří případech zvlášť odborně způsobilá při obsluze vyhrazených tlakových zařízení – kotlů.

Problém s rozpoznáním vyhrazených tlakových zařízení bývá občas u „menších“ vyhrazených tlakových zařízení, jako jsou například expanzní nádoby s membránou nebo vakem či vzdušníky kompresorů.

Osobně věřím, že v brzké době proběhne novelizace právních předpisů určujících a stanovujících některé podmínky k zajištění bezpečnosti vyhrazených technických zařízení, a tím se džungle zastaralých právních předpisů stane přehlednější. Myslím si, že provoz vyhrazených technických zařízení v praxi se neobejde bez určitých teoretických znalostí provozovatelů či osob odborně způsobilých v prevenci rizik o daném zařízení. Nezbytná je znalost právních a ostatních předpisů, kterými se provoz vyhrazených technických zařízení řídí.