Syndrom vyhoření na manažerské pozici

Tzv. burnout syndrom není příznakem pracovního stresu, je to výsledek hrubě nezvládnutého stresu. A je to vážná věc. Postihuje vysoce motivované a pracovně silně zaujaté lidi. K takovým lidem patří zpravidla manažeři, ať už se pohybují v podnikatelské sféře či v řadě dalších oblastí hospodářství.

Příčiny a příznaky vyhoření

Příčinou vyhoření není tvrdá práce sama o sobě, příliš mnoho hodin věnovaných vlastní práci ani stresující rozhodování. Pravou příčinou bývají nesplněné naděje a aspirace vysoce energických, motivovaných lidí. Potřeba nacházet v práci smysl je zvláště u manažerů silně vyvinutá a právě v tom je i motivující faktor. Pokud manažer začne mít pocit, že jeho pozitivní úsilí nedokáže nic změnit k lepšímu, je syndrom vyhoření za dveřmi. Podstatou vyhoření je vyčerpání lidské vůle.

K příčinám vyhoření patří také nesplněná očekávání, nedostatek personálu k zajištění činností za něž je manažer hodnocen, příliš krátké termíny pro plnění úkolů, příliš mnoho změn, nutnost řešit problémy, které způsobují nemotivovaní zaměstnanci s nízkou výkonností atd.

Obvyklým příznakem syndromu vyhoření jsou negativní, cynické postoje. Takové postoje mohou mít nepříznivé důsledky vůči zákazníkům, zaměstnancům, kolegům i pro vlastní práci manažera. Symptomy vyhoření v organizaci mohou zahrnovat nízkou pracovní morálku, absentismus, liknavost, fluktuaci personálu, zvýšený počet pracovních úrazů, krádeže zaměstnanců a chabou pracovní výkonnost.

Vyhoření je bolestná zkušenost, která je doprovázena vážnými fyzickými  a psychickými příznaky. Fyzické příznaky zahrnují různé stupně vyčerpání, ale i častá a prodloužená nachlazení, bolesti hlavy, problémy se spánkem, žaludeční nebo jiné vředy, zažívací potíže, náhlý pokles nebo přírůstek váhy, bolesti v zádech a šíji.

Mezi psychické příznaky patří například pocit bezmocnosti, deprese, vztek, zlost, frustrace, beznadějnost, rozčarování, deziluze.

Jak řešit stav vyhoření?

Manažeři mohou přistupovat k vyhoření různým způsobem. Přejít na méně náročnou manažerskou pozici ve stejné organizaci – to může být rozumné řešení. Nicméně stejné potíže se mohou později vyskytnout i na této pozici, pokud se neřeší kořeny vyhoření. Jiná varianta je dostat se výš po žebříčku manažerských pozic a uniknout tak provoznímu chaosu, který působí na střední a nižší management. To však věci jenom zhoršuje. Pokud je manažer trpící vyhořením na vyšší pozici, stává se často neschopným přijímat nutná tvrdá rozhodnutí. Rezignovat na manažerskou pozici je další možnost, jak řešit stav vyhoření. je to však možnost velmi bolestná, protože manažeři nejsou zpravidla připraveni vzdávat se, přiznat a prožít porážku. Trpí i organizace, protože s odcházejícím manažerem odcházejí i jeho schopnosti a znalosti.

Aktuální výzvou je naučit se transformovat stres na motivující faktor pro osobní a profesionální růst. Tím se manažeři mohou stát úspěšnějšími a organizace z toho mohou mít významný užitek. Proto je důležité, aby organizace podporovaly svoje nejvýkonnější manažery. Vysoce motivovaní manažeři by měli dostat přiměřenou pomoc pro realizaci svých cílů.

ZDROJ:
Stanley, L. Syndrom vyhoření / Burnout : a manageres worst nightmare. Přeložila redakce Moderního řízení, č. 8,  2005, s. 61.