Strastiplný život osobního řidiče

Jaké jsou podmínky, co se týče přestávek, odpočinku a cestovních náhrad profesionálního řidiče?  Manžel pracuje jako osobní řidič a je i několik dní mimo republiku. Po návratu hned druhý den jede znova a po noční, kdy je návrat dopoledne, následuje jízda znova v odpoledních hodinách. Pracuje i o sobotách i nedělích a svátcích. Má nárok na příplatky? Má nárok na stravné i v případě, že se na něm se zaměstnavatelem nedohodl? Je možné, aby byl placen od kilometru, přestože nemá možnost jako osobní řidič jezdit více z důvodu i mnohahodinového čekání na klienta (v zahraničí)?

Všechno odvisí od podmínek sjednaných v pracovní smlouvě, tedy od sjednaného pravidelného pracoviště a od sjednaného druhu vykonávané práce. Vzhledem k tomu, že řidič z povolání má jako sjednaný druh práce řízení vozidla, tak pro něj vyslání mimo sjednané místo výkonu práce není pracovní cestou ve smyslu ustanovení § 42 zákoníku práce, ale cestou mimo pravidelné pracoviště. Nicméně i tak podle § 152 zákoníku práce platí, že i v případě cesty mimo pravidelné pracoviště má zaměstnanec právo na cestovní náhrady podle části sedmé zákoníku práce. Z toho vyplývá, že i když zaměstnanec nesjedná se zaměstnavatelem právo na cestovní náhrady, tedy zejména na stravné, že mu toto vzniká automaticky ze zákona.

Pokud se týká vašeho dotazu ohledně příplatků za práci v sobotu, neděli a ve svátek, tak to jsou klasické zákonné příplatky, které musí poskytovat každý zaměstnavatel. Podmínky mzdy, náhradního volna nebo náhrady mzdy za svátek obsahuje ustanovení § 115 zákoníku práce, podmínky mzdy za práci v sobotu a neděli obsahuje ustanovení § 118 zákoníku práce. Obecně platí, že pokud za svátek neposkytne zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno, že se mu poskytne příplatek k dosažené mzdě ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna. Za dobu práce v sobotu a neděli obecně přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 10% průměrného výdělku.

Jinak asi na nejdelší výklad by byla otázka pracovní doby. Zde upozorňuji, že pro řidiče platí speciální právní úprava obsažená v nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě. Platí zásada, že pracovní doba člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě ve všech pracovněprávních vztazích  může ve svém souhrnu činit nejvýše 48 hodin týdně. Pracovní dobu je možné prodloužit až na 60 hodin týdně, pokud její průměr bez práce přesčas nepřesáhne stanovenou týdenní pracovní dobu  za období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Délka směny může činit nejvýše 13 hodin. Délka směny zaměstnance pracujícího v noční době může činit nejvýše 10 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Zaměstnavatel samozřejmě musí vést evidenci pracovní doby a pracovní pohotovosti  člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě a tuto je povinen uchovávat po dobu nejméně 2 let po skončení jednotlivých kalendářních roků.  Pokud se týká nepřetržitého odpočinku, tak platí, že zaměstnavatel poskytne členu osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství, tj. podle čl. 4 písm. g), čl. 8 a 9 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006. Za podmínek stanovených v přímo použitelném předpisu Evropských společenství, tj. v čl. 2 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006  poskytne zaměstnavatel členu osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě nepřetržitý odpočinek mezi směnami podle mezinárodní smlouvy vyhlášené ve Sbírce zákonů, tj. v čl. 2 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 Zaměstnavatel poskytne členu osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě nepřetržitý odpočinek v týdnu podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství, tj. podle čl. 4 písm. h), čl. 8 a 9 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006,  tj. v čl. 2 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006. Za podmínek stanovených v přímo použitelném předpisu Evropských společenství tj. v čl. 2 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 poskytne zaměstnavatel členu osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě nepřetržitý odpočinek v týdnu podle mezinárodní smlouvy vyhlášené ve Sbírce zákonů.

Pro úplnost cituji čl. 8 Dohody AETR, která je součástí našeho právního řádu :
1 „V průběhu každých dvacetičtyř hodin musí mít řidič odpočinek nejméně jedenáct za sebou následujících hodin, který smí být zkrácen na nejméně devět za sebou následujících hodin nejvýše třikrát týdně za podmínky, že bude náhradou poskytnuta odpovídající doba odpočinku před koncem následujícího týdne.
 Ve dnech, ve kterých odpočinek není zkrácen podle prvého odstavce, smí být čerpán ve dvou nebo třech oddělených částech během dvacetičtyř hodin, přičemž jedna z těchto částí musí trvat nejméně osm za sebou následujících hodin. V takovém případě se minimální trvání doby odpočinku musí prodloužit na dvanáct hodin.
  2. Jsou-li ve vozidle nejméně dva řidiči, musí mít každý z nich denní odpočinek nejméně osm za sebou následujících hodin v průběhu každých třiceti hodin.
  3. V každém týdnu musí být čerpána jedna z dob odpočinku uváděných v odstavcích 1 a 2 jako týdenní odpočinek v celkovém trvání čtyřicetpět hodin po sobě následujících. Tato doba odpočinku smí být zkrácena na minimum třicetišesti hodin po sobě následujících, je-li vybírána v obvyklém místě odstavení vozidla nebo v místě pobytu řidiče, nebo na minimum dvacetičtyř po sobě následujících hodin, je-li vybírána mimo tato místa. Každé zkrácení musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou vcelku před koncem třetího týdne následujícího po dotyčném týdnu.
  4. Týdenní doba odpočinku, která začíná v jednom týdnu a pokračuje do týdne následujícího, smí být připojena k jednomu nebo ke druhému z těchto týdnů.
  5. V případě osobní dopravy, na kterou se vztahuje čtvrtý pododstavec odstavce 1 článku 6, se smí čerpat doba týdenního odpočinku v týdnu následujícím po tom, v němž má být odpočinek čerpán, a připojit k týdennímu odpočinku tohoto druhého týdne.
  6. Jakákoli doba odpočinku vybraná náhradou za zkrácení dob odpočinku denních a nebo týdenních musí být připojena k jinému odpočinku trvajícímu nejméně osm hodin a musí být zajištěna na žádost řidiče na parkovišti nebo v místě pobytu řidiče.“