Soudy řešily kontrolu požárně bezpečnostních zařízení

Žalobce se žalobou podanou u okresního soudu domáhal, aby bylo určeno, že je způsobilý a má právo provádět kontrolu, údržbu a servis požárně bezpečnostních zařízení u jisté společnosti (dále žalovaná). U žalované pracoval na pozici vedoucího servisního a revizního oddělení a žalovaná mu vystavila „Prohlášení o způsobilosti k revizní činnosti“, jímž ho oprávnila ke zkouškám provozuschopnosti dle vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, ve znění vyhl. č. 221/2014 Sb., a k servisní činnosti zařízení odvodu kouře a tepla na objektech, na kterých je její zařízení. Žalobce měl také osvědčení Ministerstva vnitra o tom, že je technikem požární ochrany podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Pracovní poměr žalobce u žalované skončil dohodou a bylo mu odňato potvrzení o způsobilosti k revizní činnosti, neboť podle názoru žalované bylo vázáno na trvání pracovního poměru. Žalobce má však za to, že žalovaná nemá právo mu jej odejmout, jedná se o jeho duševní vlastnictví, které je ze strany třetích osob nedotknutelné. Zcela zásadně tak bylo ohroženo jeho právo provádět revizní činnost požárně bezpečnostních zařízení.

Okresní soud řízení zastavil s tím, že daná věc nespadá do pravomoci soudu, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena hasičskému záchrannému sboru kraje.

Odvolací soud nesouhlasil se závěrem, že daná věc nespadá do pravomoci soudu. Dovolací soud mu v tom přisvědčil.

Okresní soud (ještě před rozhodnutím dovolacího soudu) žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřoval v tom, že žalobce vykonává činnost revizního technika požárně bezpečnostních zařízení jako svou výdělečnou činnost a bez tohoto určení by jeho výdělečná činnost byla ohrožena. Podle názoru soudu prvního stupně žalobce splňuje předpoklady odborné způsobilosti k provádění servisní a revizní činnosti obecně všech požárně bezpečnostních zařízení, tedy včetně zařízení žalované společnosti, což vyplývá z osvědčení Ministerstva vnitra o jeho odborné způsobilosti požárního technika. Žalovaná tedy není oprávněna žalobci jakkoli bránit v tom, aby prováděl servisní činnost také na jejích zařízeních, a to i poté, co přestal být jejím zaměstnancem, neboť o tom, kdo bude provádět servisní činnost na konkrétním požárně bezpečnostním zařízení, nerozhoduje výrobce tohoto zařízení, nýbrž jeho vlastník.

K odvolání žalované krajský soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že za daného stavu žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť toto požadované určení (objektivně vzato) není způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce. Protože není splněna základní podmínka určovací žaloby, a to naléhavý právní zájem žalobce, odvolací soud žalobu zamítl.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Jak už bylo uvedeno výše, podle osvědčení o odborné způsobilosti vydaného Ministerstvem vnitra je žalobce technikem požární ochrany podle § 11 odst. 2 zákona o požární ochraně. Pro rozhodnutí soudů bylo významné vyřešení právní otázky, jaký je rozsah oprávnění technika požární ochrany při zabezpečování plnění povinností vyplývajících z ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně. Protože uvedená právní otázka dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu vyřešena, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání žalobce je přípustné. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona o požární ochraně plnění povinností vyplývajících z § 5, 6, § 16 odst. 1 a § 16a mohou zabezpečovat technici požární ochrany. Odborná způsobilost k výkonu funkce technika požární ochrany se získává složením zkoušky odborné způsobilosti před komisí ustavenou ministerstvem. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení fyzickým osobám uvedeným v odstavcích 1 a 2 vydá ministerstvo osvědčení o odborné způsobilost, přičemž na návrh orgánu státního požárního dozoru může ministerstvo rozhodnout o odejmutí osvědčení tomu, kdo při výkonu činnosti odborně způsobilé osoby nebo technika požární ochrany vykazuje závažné nedostatky. Způsob ověřování odborné způsobilosti, vydávání a odnímání osvědčení, obsah a rozsah odborné přípravy upravuje v ustanoveních §§ 21 a 22 vyhláška o požární prevenci (srov. § 11 odst. 8 zákona o požární ochraně). Činnost technika požární ochrany může být vykonávána v pracovněprávním vztahu anebo na základě zvláštního zákona, jímž je míněn zejména živnostenský zákon (srov. § 11 odst. 5 zákona o požární ochraně).

Držitel osvědčení o odborné způsobilosti – technik požární ochrany je oprávněn zabezpečovat v oblasti požární ochrany plnění některých povinností právnických osob a podnikajících fyzických osob, které ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně zahrnují mj. povinnost udržovat instalovaná požárně bezpečnostní zařízení v provozuschopném stavu. Z ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky o požární prevenci lze dovodit, že provozuschopností instalovaného požárně bezpečnostního zařízení je třeba rozumět takový stav tohoto zařízení, který je dosažen tím, že jeho montáž, funkční zkouška, kontrola provozuschopnosti, údržba a opravy jsou provedeny podle podmínek stanovených vyhláškou o požární prevenci. Jestliže zákon o požární ochraně v ustanovení § 11 odst. 2 přiznává technikovi požární ochrany (bez jakéhokoli omezení) oprávnění zabezpečovat pro právnické či podnikající fyzické osoby provozuschopný stav instalovaných požárně bezpečnostních zařízení, je zřejmé, že toto oprávnění technika požární ochrany zahrnuje i činnosti, které jsou v tomto řízení mezi účastníky sporné, tj. kontrolu provozuschopnosti, údržbu a opravy (servis) požárně bezpečnostních zařízení bez ohledu na to, kdo je výrobcem konkrétního požárně bezpečnostního zařízení.

Na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že průvodní dokumentace výrobce konkrétního typu vyhrazeného požárně bezpečnostního zařízení [mezi něž patří i zařízení žalované - srov. § 4 odst. 3 písm. f) vyhlášky o požární prevenci] může stanovit některé další podmínky pro kontrolu provozuschopnosti jím vyrobeného požárně bezpečnostního zřízení.

Oprávnění výrobce však nelze chápat tak, že by výrobce v průvodní dokumentaci k určitému typu jím vyrobeného požárně bezpečnostního zařízení mohl určit konkrétní právnickou nebo fyzickou osobu, která jako jediná by měla výhradní právo provádět kontrolu provozuschopnosti tohoto zařízení. Uvedené vztaženo na posuzovanou věc znamená, že žalobce jako držitel tohoto osvědčení ministerstva vnitra je zásadně oprávněn (způsobilý) provádět kontrolu provozuschopnosti všech požárně bezpečnostních zařízení (včetně jejich údržby a servisu) bez ohledu na to, kdo je jejich výrobcem.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu věcně správný. Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce zamítl.

Článek vychází z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1502/2016.