Režim práce a odpočinku u řidičů v silniční dopravě

Jeden z řidičů nám napsal: "V 10 hod. dopoledne nakládám v Brně a termín vykládky mám druhý den ve stejnou dobu ve Francii. Když jsem se ohradil, že nebudu mít čas čerpat povinné přestávky, zaměstnavatel se mi vysmál a odbyl mě tím, že firma používá malé dodávky do 3,5 tuny, které nemusí mít tachograf a tudíž se jezdí 24 hodin nonstop v kuse a odpočívá se až po vyložení. A že jestli se mi to nelíbí, můžu jít jinam. A dodal, že on má 30 let praxi a ať ani o přestávkách před nikým z branže nebo před kolegy nemluvím, nebo budu všem jen pro smích." Trochu drsné, že?

Tomuto a dalším řidičům, kteří nám v tomto duchu napsali, odpovídáme, že samozřejmě mají nárok na přestávky při tak dlouhých cestách. Obecně platí, že po stanovené době řízení je nutno čerpat bezpečnostní přestávku, nebo do doby řízení zařazovat dělené bezpečnostní přestávky. Během bezpečnostní přestávky řidič nemá vykonávat žádnou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad.

Na řidiče, kteří řídí vozidla o hmotnosti do 3,5 tuny, se vztahuje zákoník práce a nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky.

U zaměstnance, který řídí dopravní prostředek a na kterého se nevztahuje zvláštní právní předpis, je zaměstnavatel povinen zajistit, aby

a) nepřekročil maximální dobu řízení, která činí 4,5 hodiny; za dobu řízení se považuje i přerušení řízení na dobu kratší než 15 minut. Nejpozději po uplynutí maximální doby řízení musí být řízení přerušeno bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 30 minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu. Bezpečnostní přestávka může být rozdělena do dvou částí v trvání nejméně 15 minut zařazených do doby řízení,

b) během bezpečnostní přestávky nevykonával žádnou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad. Bezpečnostní přestávky a přestávky na jídlo a oddech se mohou slučovat; přestávky se neposkytují na začátku a na konci pracovní doby,

c) vedl v listinné formě nebo technickým zařízením denní evidenci o době řízení dopravního prostředku a o čerpání bezpečnostních přestávek.

Pokud jde o vozidla o hmotnosti nad 3,5 tuny při provozování vnitrostátní i mezinárodní dopravy se na dobu jízdy vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 (dále jen nařízení 561), kde o době řízení a době odpočinku pojednává čl. 6 – 9.

Podle článku 10 tohoto nařízení dopravce nesmí odměňovat řidiče, jež zaměstnává nebo jejichž služeb využívá, a to ani prémiovým zvýhodněním nebo příplatky, za ujetou vzdálenost nebo objem přepravovaného zboží, pokud by tyto odměny mohly vést k ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích nebo by podněcovaly k porušování tohoto nařízení.

Při provozování mezinárodní dopravy mimo členské státy EU, EHP (Island, Lichtenštejnsko, Norsko) a Švýcarska se na celou dobu jízdy vztahuje dohoda AETR (vyhl. č. 108/1976 Sb., o Evropské dohodě o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů), která je  v souladu s výše uvedeným nařízením.

O pracovní době řidičů, nepřetržitém odpočinku mezi směnami, přestávkách apod. se lze dočíst i v tuzemských právních předpisech.

Vozidla uvedená v článku 3 (tzv. výjimky) nařízení 561 nelze kontrolovat na základě tohoto nařízení. Například v případě vozidel používaných pro přepravu cestujících v linkové dopravě, jestliže délka tratě této linky nepřesahuje 50 km (čl. 3 písm. a)), se kontrola provede na základě zákona č. 111/1994 Sb. a vyhlášky 478/2000 Sb. V tomto případě lze provést kontrolu dodržování doby řízení stanovené v § 3 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 478/2000 Sb. a dodržování bezpečnostních přestávek a doby odpočinku stanovené nařízením vlády 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě. Toto nařízení upravuje odchylně pracovní dobu a dobu odpočinku zaměstnanců v dopravě uvedených v § 100 odst. 1 písm. a) až f) zákoníku práce.

(1) Vláda stanoví nařízením odchylky úpravy pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, jimiž jsou

a) členové osádky nákladního automobilu nebo autobusu24),

b) zaměstnanci údržby pozemních komunikací25),

c) zaměstnanci drážní dopravy na dráze celostátní, regionální a vlečce26),

d) zaměstnanci městské hromadné dopravy27),

e) členové posádky letadla a zaměstnanci zajišťující provozování letiště28),

f) členové posádky plavidla29),

g) zaměstnanci obsluhující plavidlo v přístavu29),

přitom blíže vymezí okruh zaměstnanců uvedených v písmenech a) až g) a upraví postup a další povinnosti zaměstnavatele a zaměstnanců při úpravě pracovní doby a doby odpočinku.

Kromě jiného je v tomto nařízení vysvětleno, co se rozumí pod pojmem pracovní doba člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu a pracovní pohotovostí podle § 78 odst. 1 písm. h) zákoníku práce člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu.

V zákoně č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje podmínky provozování silniční dopravy silničními motorovými vozidly prováděné pro vlastní a cizí potřeby za účelem podnikání, je uvedeno, že tuzemský dopravce je povinen v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie^4d) (nařízení 561) zajistit, aby řidiči dodržovali ustanovení týkající se doby řízení, doby bezpečnostních přestávek a doby odpočinku.

Dále je dopravce provozující silniční dopravu velkými vozidly povinen

a) zajistit, aby řidič řádně vedl záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku podle tohoto zákona, přímo použitelného předpisu Evropské unie^4d) (nařízení 561) nebo mezinárodní smlouvy (AETR), a

b) uchovat záznam podle písmene a) a doklad o nákladu po dobu 1 roku od ukončení přepravy.

Podrobnosti ohledně záznamu stanovuje prováděcí vyhláška č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Podle této vyhlášky dopravce zajistí, aby záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku byl pořízen u vozidel vybavených záznamovým zařízením (tachograf) podle přímo použitelného předpisu Evropské unie¹⁾ (Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů) jako výstup z tohoto zařízení.

Při provozování silniční dopravy, která nespadá do působnosti nařízení 561 (čl. 3) ani dohody AETR (čl. 2), tzv. výjimky, nemusí být ve vozidle tachograf a dopravce nemusí zajistit vedení záznamů. Přepravy uvedené v čl. 13 nařízení 561 jsou označovány jako tzv. fakultativní výjimky a členské státy se mohou rozhodnout, zda pro tyto přepravy stanoví jiný režim než ten uvedený v čl. 5 – 9 nařízení. ČR se řídí režimem dle § 3 vyhl. č. 478/2000 Sb., kde pro fakultativní výjimky platí:

• dodržování pouze bezpečnostních přestávek,
• záznamy lze vést ručně, a
• při kontrole musí řidič předložit záznamy za právě probíhající a předchozí den, pokud řídil.

 „Musíme rozlišovat kontroly, které se týkají pracovního režimu řidičů, které provádějí orgány státního odborného dozoru (Ministerstvo dopravy, dopravní úřady, celní úřady), Policie ČR a kontroly týkající se pracovní doby z hlediska pracovněprávních vztahů, které kontroluje Státní úřad inspekce práce a jednotlivé inspektoráty práce,“ říká Pavol Baran, vedoucí oddělení nákladní dopravy a státního odborného dozoru Ministerstva dopravy.

Inspekce práce při kontrolách zjišťuje, zda řidiči čerpají bezpečnostní přestávky v povinné délce, zda nepřekračují povolenou denní dobu řízení vozidla, zda dodržují délku směny v denní i noční době, zda evidují pracovní dobu s vyznačením začátku a konce odpracovaných směn jednotlivých zaměstnanců aby bylo možné posoudit, zda řidiči měli dostatečný odpočinek mezi směnami a dostatečný odpočinek v týdnu. Kontroly se rovněž zaměřují na mzdové zařazování řidičů, dodržování minimálních mzdových tarifů pro sjednaný druh práce, na uspokojování mzdových nároků řidičů a na poskytování náhrad mezd v případech, kdy zákon tuto povinnost zaměstnavateli ukládá.

Zdroj:

• webové stránky Ministerstva dopravy ČR
• právní předpis