Působení lidského činitele v oblasti BOZP

Část II.

Část II.

Projevy člověka při zažití krizové situace

Každý člověk se při setkání s krizovou situací projevuje jinak. Jedním z nejčastějších projevů bývá úzkost. Úzkost můžeme chápat jako stav. Je to aktuální emoce, která může vznikat při fiktivním ohrožení člověka (zaměstnance). Může se jednat o nejasnou představu nebezpečí, které tento člověk není schopen popsat. Pocit úzkosti je snadno odhalitelný v mimice člověka (projevuje se úzkostným pohledem) a v pohybovém neklidu. Vzhledem k tomu, že ve většině případů není známa příčina úzkosti, je velmi nesnadné tento pocit zvládnout, popřípadě jej odstranit. Výzkumy uvádějí, že velmi efektivně k odstranění pocitů úzkosti napomáhá zklidňující režim, spánek, sportovní aktivity, odvádění pozornosti od zneklidňující tématiky apod.

Dalším projevem reakce na krizovou situaci může být strach. Strach je emoce vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Strach můžeme vnímat daleko reálněji, jsme schopni jej lépe pojmenovat, najít bezprostřední příčinu strachu apod. Strach je také možné charakterizovat jako obranný mechanismus bránící člověka před poškozením. Obecně je možné říci, že strach je subjektivní reakcí na subjektivní hodnocení v oblasti ohrožení hodnot. Základ strachu je vrozený, hodnocení podléhá osobnostním rysům a většina strachů je evidentně naučených. Strach je obranným mechanismem, který chrání člověka před hazardním poškozením. Proto je vhodné odstraňovat pouze strachy nepřiměřené a ve výchově obecně zvyšovat odvahu.

Klasickým protipólem strachových reakcí na krizovou situaci popřípadě na zátěž jsou reakce útočné. Tyto zpravidla emoční reakce bývají podložené vztekem. Vztek nastupuje velmi náhle a o velké intenzitě. Vztek má svůj vlastní předmět i příčinu.

Agrese (z lat. ad-gredior, přistoupit blízko, napadnout) je v psychologicko-sociologickém pojetí chování, které vědomě a se záměrem ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci.

Existuje několik typů agrese. Agrese může být myšlenková (a také potlačení znamená, že dokážeme přinutit myšlení, emoce i jednání tak, aby se podřídily a agrese tak navenek nebyla zcela patrná), verbální neboli slovní agrese (projevuje se nadávkami, vyhrůžkami, zvýšeným agresivním útočným tónem v hlase). Charakteristickým rysem je, že se pak člověku uleví, použije-li „ventilové" slovo. Afektivní (obvykle nebývá plánována, ale bývá motivována vyprovokovaným vnitřním tlakem zranit, je vyvolaná aktuními podněty z prostředí, kterými jsou útok, bolest, frustrace, vysoká teplota, hluk a ostatní podněty, které vyvolávají tělesnou nebo psychickou nepohodu), instrumentální (jedná se o agresi, která je vedlejším produktem k dosažení jiných neagresivních cílů, tato agrese slouží k sebeprosazování), zaměřená vůči lidem (jedná se o agresi vůči cizí osobě, popřípadě agresi proti sobě sama, to se pak jedná o autoagresi - nejvyšším stupněm autoagrese je sebevražda nebo pokus o ni) nebo věcem (jedná se o agresi, kdy jedinec rozbíjí předměty, hází jimi, nebo je poškozuje).

Zátěžová situace prožívaná jedincem v pracovním procesu nebo mimo něj nevyvolává stresové pocity, na zátěžovou situaci se každý jedinec může určitým způsobem připravit, očekávat ji a lépe se s ní vyrovnat. Narozdíl od krizové situace, která se vyskytuje neočekávaně a jedinec se na ni nemůže nijak připravit. Taková situace vyvolává pocity stresu, traumatické pocity, pocity únavy, nechuti k jídlu a mnoho dalších faktorů. Krizová situace může u jedince vyvolat trvalý nedůvěřivý vztah ke světu a okolí, může vyvolat i sociální izolaci, respektive sociální stažení. Neočekávaná krizová situace vyvolává pocity prázdnoty, beznaděje. Tyto neodůvodněné pocity jedince, že už nemůže dál, je přítěží pro ostatní, může způsobit závislost na návykových látkách, alkoholu apod. Vyrovnávání se jak se zátěžovou situací, tak i s krizovou situací, může být pro některé jedince natolik náročné, že musí vyhledat odbornou pomoc.