Psychická zátěž, její příčiny a projevy v pracovním prostředí

Psychické stavy

Psychické stavy

Psychologické procesy při zátěži se odehrávají v rovině prožívání situace a vlastního stavu. Za základ těchto prožitků je pokládána percepce, tj. vnímání a hodnocení situace či požadavků z hlediska náročnosti pro jedince. Je-li situace hodnocena jako dobře zvládnutelná, s niž má subjekt již zkušenosti, zátěž je vnímána jako přiměřená. Očekává-li však jedinec zvýšenou náročnost, subjekt se musí vyrovnat jednak s vnější situací a jednak se svým vlastním emočním stavem. V závislosti na osobních vlastnostech a zkušenostech mohou tyto emoce mít charakter předstartovního napětí, vzrušení, nervozity, obav, strachu.  Zpravidla jsou prožívány jako nepříjemné, i když pro některé osoby mohou znamenat příjemný stav; kdy situace je vnímána jako výzva k demonstraci osobních kvalit. Emoce jako podráždění, hněv či vztek jsou též projevy stresových situací a nastávají zpravidla tehdy, když se něco nedaří, je-li člověk frustrován nedosažením cíle nebo se cítí osobně uražen.

V každodenní práci se tyto akutní stresové situace nemusí odehrávat. Každodenní pracovní činnost je chronickou dlouhodobou zátěží, kterou lze charakterizovat jako:

• přiměřenou;
• nepřiměřeně zvýšenou; je označována jako přetížení, které může být kvalitativní (příliš obtížné úkoly, vysoké nároky na vědomosti, zkušenosti a schopnosti) nebo kvantitativní (příliš mnoho úkolů, termínované práce s nedostatkem času)
• sníženou; je označována jako nepřiměřené podtížení, charakterizované nedostatkem činnosti a podnětů, popřípadě jednostranností či jednotvárností

Těmto základním charakteristikám odpovídají i psychické stavy. Ty lze členit na:

• bezprostřední
• krátkodobé (únava, diskomfort, přechodné emoční stavy)
• setrvalé (dlouhodobější afektivní ladění)

Únava

Únava je charakterizována jako tělesná (lokální únava svalových skupin) a psychická (mentální). Mentální únava je charakterizována dočasným zhoršením psychické a funkční výkonnosti v závislosti na intenzitě, trvání
a časových charakteristikách předchozího mentálního vypětí. Tato snížená funkční výkonnost se manifestuje např. pocity unavenosti, méně příznivými vztahy mezi výkonem a úsilím, četností chyb apod. Únavě podobné stavy jsou účinky situací, poskytujících málo rozmanitosti. Rychle zmizí při změně úkolu, prostředí nebo situace.

Monotonie

Je definovaná jako ponenáhlu se vyvíjející stav snížené aktivace, která se může objevit v průběhu dlouho trvajících stejných a opakujících se úkolů či činností. Je spojena s pocitem únavy, ospalosti, poklesem a kolísáním výkonu, sníženou reakční schopností a adaptabilitou.

Snížená bdělost

Je pomalu se vyvíjející stav, charakterizovaný sníženým výkonem při detekci signálů v monitorovacích úlohách, které poskytují málo rozmanitosti (např. sledování přístrojových panelů)

Mentální přesycení

Je stav silného emocionálního odmítání  opakujícího se úkolu či situace, v nichž se projevuje zážitek „vlekoucího se času“ nebo „nemožnosti prokousat se množstvím“. Přídatnými symptomy jsou podrážděnost, snížení výkonu, tendence uniknout a pocit únavy.

Annoyance

Tento termín označuje pocity obtěžování nebo rušení, diskomfort z vnějších zdrojů, zejména činitelů pracovního prostředí. Nejvhodnější překlad tohoto termínu by byl „rozlada“. Rozlada je přímo vázána na příčinu, pocit trvá tak dlouho, pokud je rušivá příčina přítomna a jakmile přestane působit, pocit odezní. Tyto pocity mohou být zdrojem dlouhodobé nespokojenosti, jestliže se objevují často a intenzívně. V tomto psychickém stavu nejsou přítomny obavy, ale mohou se časem přidružit. Charakteristické je i to, že příčina rozlady leží zpravidla mimo možnosti člověka ovlivňovat ji, musí se jí pasivně přizpůsobit a tak je omezen ve způsobu zvládání této situace (tímto psychickým stavem prošel asi každý, příčinou rozlady mohl být např. rušivý nebo obtěžující hluk)

„Burn-out“ – syndrom vyhoření

 Vyhoření je formálně definováno a subjektivně prožíváno jako stav fyzického, citového (emocionálního) a duševního (mentálního) vyčerpání způsobeného dlouhodobým pobýváním v situacích, které jsou emocionálně mimořádně náročné. Tato emocionální náročnost je nejčastěji způsobena spojením velkého očekávání s chronickými situačními stresy.

V průběhu procesu vyhoření lze rozlišit pět stádií:

• nadšení – pracovník srší elánem, má velké (a nerealistické očekávání), dochází k neefektivnímu výdeji energie a dobrovolnému přepracování
• stagnace – počáteční nadšení uvadá, pracovník se již ve své profesi zorientoval a opět bere v úvahu např. své koníčky
• frustrace – pracovníka začíná zajímat otázka efektivity a vlastní práce, mohou se začít vyskytovat spory s nadřízenými i počínající emocionální a fyzické potíže
• apatie – pracovník je trvale frustrován a nemá možnost situaci změnit, projevuje se snaha udržet si místo a příliš se nenamáhat
• intervence – jakýkoliv krok, který je reakcí na vyhoření a vede k přerušení koloběhu zklamání (dovolená, nově si definovat svůj vztah k práci, vzdělávání)

„Sick – Building Syndrom“ – nemoci z budov

Ve výrobních velkoplošných halách, v kancelářích, které jsou klimatizovány a v některých případech bez denního osvětlení (např. zpracovávání materiálů citlivých na změnu teploty a vlhkosti) si zaměstnanci stěžují na různé zdravotní potíže (záněty horních cest dýchacích, rýmy, bolesti hlavy, podráždění kůže apod.). V kancelářských halách si navíc stěžují pracovníci na nedostatek „intimity“ tzn., že jednotlivá pracovní místa nejsou nijak oddělena  „všichni na sebe vidí“, jsou navzájem rušeni hovory a telefony z okolí, těžko se soustřeďují apod. Výše popsané problémy pracovníků mohou vznikat v důsledků faktorů práce jako je jednotvárnost úkolů, narušené personální vztahy, psychická tenze a nespokojenost z různých příčin. 

Z objektivního hlediska je nejčastější příčinou nesprávné seřízení a nedostatečná údržba klimatizačního zařízení.