Psychická zátěž, její příčiny a projevy v pracovním prostředí

Pracovní zátěž a stres

Pracovní zátěž a stres

Stres je pojímán jako vztah mezi vnějšími požadavky, kladenými na organismus a jeho vnitřní výbavou pro jejich zvládnutí. Odpovídají–li požadavky vlastnostem organismu nedochází k zvýšené reakci a obráceně, existuje – li nesoulad, odpovídá tomu i příslušná odpověď. Pro toto obecné označení vztahu mezi požadavky a vlastnostmi je vymezen pojem zátěž, která může být psychická nebo fyzická, podle toho zda převažují nároky na psychické zvládnutí či na výdej fyzické energie. Odlišení na psychickou nebo fyzickou zátěž je relativní, protože při každé činnosti jde o obojí.

Pojem pracovní zátěž vymezuje část celkové životní zátěže, jejíž zdroje tvoří pracovní činnost a podmínky. Psychickou zátěž je možno definovat jako proces psychického zpracovávání  a vyrovnávání se s požadavky a vlivy životního a pracovního prostředí, přičemž prostředím se rozumí vše, co člověka obklopuje včetně společenských vazeb, událostí a požadavků na zpracování informací, kladoucích nároky na psychické procesy, zejména na pozornost, paměť, představivost, myšlení a rozhodování. Emoční zátěž vyplývá ze situací a požadavků, vyvolávajících afektivní odezvu.

Nadměrné nároky na člověka se mohou týkat všech tří zmíněných forem zátěže, přičemž se vše odehrává ve vzájemné spojitosti. Při zvýšené senzorické a mentální zátěži lze zaznamenat fyziologické změny zejména na úrovni periferního nervového aparátu, projevující se napětím kosterních svalů, změnami průtoku krve kožními kapilárami (červenání, blednutí), změnami teploty kůže  i elektrické aktivity kůže. Náhlá emoce vlastně představuje akutní stres ve smyslu zvládnutí nových emočně náročných situací.