Promlčecí doba v souvislosti s pracovním úrazem

Dobrý den, v červnu 2007 vznikl pracovní úraz zaměstnanci, který byl zapsán do knihy úrazů, ovšem nikdo následně nevěděl, že zaměstnanec je v pracovní neschopnosti s tímto úrazem (zaměstnanec byl "zapůjčen" na jiné pracoviště od jiného mistra, odpracoval celou směnu až do konce). Na dokladu o pracovní neschopnosti nebylo zaškrtnuto, že jde o úraz, který se stal v zaměstnání, ani zaměstnanec to neoznámil a tudíž firma měla za to, že je zaměstnanec v neschopnosti s běžnou nemocí. Neschopnost byla ukončena v září 2007. Po dvou letech se zaměstnanec ozval, že by chtěl zaplatit náhradu za ušlý výdělek a bolestné. Podle ZP § 329 odst. 1 se řídí promlčení § 100 odst. 1 a 2 a § 101 Občanského zákoníku. Zde, v § 101, se píše , že pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (tedy od doby ukončení nemoci, v tomto případě v září 2007). Dále se v § 106 odst. 1 říká, že právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. V odst. 2 se píše, že nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. V souladu se ZP § 389 se nepromlčují práva zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné škody na zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a práva na náhradu nákladů na výživu pozůstalých. Práva na jednotlivá plnění z nich vyplývající se však promlčují. Rozumíme-li tomu dobře, tak je doba na odškodnění tohoto pracovního úrazu promlčená po 3 letech, nikoliv dle § 106 odst. 1, ale dle odst. 2 se nejpozději právo na náhradu škody promlčí za tři roky. To neplatí, jde-li o škodu na zdraví, neboť tato se nepromlčuje.

V ustanovení § 101 ZP se stanoví, že pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé. Toto pravidlo stanoví řádnou promlčení lhůtu 3 let. Tato lhůta platí, nestanoví-li zákon jinak. Zaměstnavatel se nemůže se zaměstnancem dohodnout na lhůtě kratší či delší, nemohou měnit ani počátek běhu promlčecí lhůty ani účinky promlčení. Počátek běhu promlčecí lhůty je stanoven ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé. Toto ustanovení je shodné s pravidlem obsaženým v § 262 odst. starého zákoníku práce č. 65/1965 Sb., nejčastěji se jedná o den, kdy věřitel mohl své právo uplatnit žalobou u soudu, tedy od chvíle, kdy k právu přistupuje nárok. Tento okamžik se posuzuje objektivně, nerozhoduje, z jakého subjektivního důvodu tak věřitel neučinil. Toho ustanovení se v praxi využívá zejména u mzdových nároků.

Podle ustanovení § 331 ZP platí, že promlčecí doba se řídí § 103, 106 a 107 občanského zákoníku s tím, že vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let od jejich výplaty, § 109, 110, 111 a 112 občanského zákoníku.

Podle § 106 OZ platí, že právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.  Jestliže škoda vznikla porušením právní povinnosti v důsledku poskytnutí, nabídnutí nebo přislíbení úplatku jiným než poškozeným, anebo v důsledku přímého nebo nepřímého vyžadování úplatku od poškozeného (dále jen "korupční jednání"), právo na náhradu takto vzniklé škody se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, nejdéle však za deset let ode dne, kdy došlo ke korupčnímu jednání.

Jak jsem uvedla výše, počátek běhu promlčecí lhůty a její délka jsou obecně stanoveny v § 101 OZ. V tomto ustanovení se stanoví zvláštní pravidlo pro práva na náhradu škody. Stanoví se zde dvojí promlčecí lhůta – objektivní a subjektivní s tím, že marným uplynutím jedné z těchto lhůt se právo promlčuje, i když poškozenému ještě běží i druhá promlčecí lhůta. Subjektivní promlčecí lhůta činí dva roky (při škodě způsobené korupčním jednáním tři roky), objektivní promlčecí lhůta činí deset let při škodě způsobené úmyslně a tři roky v ostatních případech. Shodné pravidlo obsahoval i starý zákoník práce č. 65/1965 Sb. v § 263 odst. 3 a 4.

Z obecné zásady kombinace dvou promlčecích lhůt představuje výjimku promlčení práva na náhradu škody na zdraví, neboť k jeho uplatnění je stanovena pouze subjektivní lhůta. Je proto bez významu, kdy objektivně došlo ke škodné události (zejména k poškození zdraví úrazem nebo k onemocnění), směrodatný je subjektivní prvek. Počátek běhu lhůty se odvíjí ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo je povinen ji nahradit.
Právo na náhradu škody na zdraví se skládá z několika dílčích práv. Předpoklady jejich vzniku jsou různé a také časově se mohou odchylně naplňovat. Odlišně je proto třeba posuzovat i otázku běhu promlčecích lhůt k jejich uplatnění. Promlčecí lhůta počíná

• u práva na náhradu nákladů léčení se považuje den vynaložení těchto nákladů (nejpozději den skončení léčení),
• u práva na náhradu za ztrátu na výdělku (hradí-li se peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským) zpravidla dnem, kdy byla poškozenému vyplacena poslední dávka nemocenského,
• u práva na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, popř. při invaliditě dnem, kdy se poškozený dověděl o výdělku před poškozením a po poškození – nejčastěji doručením rozhodnutí správy sociálního zabezpečení o přiznání invalidního důchodu a jeho výši,
• u práva na bolestné zpravidla dnem ukončení léčby,
• u práva na odškodnění za ztížení společenského uplatnění dnem, kdy jsou prokazatelné nepříznivé trvalé následky pro životní úkony poškozeného a je možno je ohodnotit.

Vzhledem k tomu, že z Vašeho dotazu vyplývá, že pracovní neschopnost skončila v září 2007, počala také v září 2007 běžet dvouletá promlčecí lhůta, což znamená, že uplynula v září 2009. Kooperativa bude nutit zaměstnavatele aby vznesl námitku promlčení, takže asi uplatnit tento nárok je již marné. Jinak ale kdyby byl dotyčný znovu v důsledku toho úrazu práce neschopen, tak mu začne běžet nová promlčecí lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody.

V případě bolestného je situace trochu odlišná. Podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, se při určování bodového ohodnocení bolesti se hodnotí akutní fáze bolesti, přitom posuzující lékař vychází z podrobných písemných informací předaných předchozím ošetřujícím lékařem. Při určování bodového ohodnocení bolesti stanoveného rozmezím bodů se dále přihlíží zejména k rozsahu a způsobu poškození zdraví, jeho závažnosti, k průběhu léčení včetně náročnosti použité léčby a ke vzniklým komplikacím. Bodové ohodnocení bolesti lze provést až v době stabilizace bolesti a tady musí lékař říci, kdy byl zdravotní stav ustálený. U ztížení společenského uplatnění vyhláška stanoví, že lékařský posudek se vydává zpravidla po roce, ale u náhrady bolesti stanoví pouze „v době stabilizace bolesti“. Domnívám se ale, že i zde dvouletá lhůta k uplatnění bohového ohodnocení bolesti marně uplynula.