„Problémy se zajištěním bezpečnosti proti pádu z výšky začínají u projektanta, “ říká Ladislav Kritzbauch v rozhovoru o kolektivní ochraně proti rizikům práce ve výškách

V předchozím článku na téma školení pro práce ve výškách jsme se zmínili o spolupráci a motivaci zaměstnanců k zajištění BOZP při práci ve výškách...

Tím lze samozřejmě začít i skončit. Vybavíme zaměstnance ochrannými pracovními prostředky, vyškolíme je a necháme na nich, ať si poradí, jsou přece odborně způsobilí.
Jak  ale odpovíme na otázku: ochranné pracovní prostředky mám, ale k čemu mi jsou, když nemám možnost je použít, protože mezi kotvícími body je vzdálenost, kterou musím překonat bez možnosti jištění?

To už je ovšem otázka projektování bezpečné výstupové trasy...

Problém ve  velké většině skutečně začíná u projektanta. Ten  výstupovou trasu  projektuje tak, aby splňovala všechny provozní parametry, ale zcela zapomene, že zařízení je třeba i udržovat.
Údržba musí samozřejmě akceptovat dvojí požadavek: rychlý nekomplikovaný přístup s ohledem na to, že opravy našich stanic jsou časově limitované a zejména bezpečný pohyb zaměstnance po celé trase k anténnímu systému.

Jak takové nedostatečné projektování vypadá?

Uveďme si tento příklad - anténa je umístěna na hřebeni střechy vícepodlažního objektu, přístup vikýřem. Po výstupu z vikýře vidíte podélnou komínovou lávku, která pamatuje první republiku a je spíše technickou památkou než bezpečnou plochou pro chůzi. Od vikýře k hřebeni střechy je to zhruba 2- 3m (obr. 1 a 2).

 
Obr. 1              

 
Obr. 2

Stožár je na trubce, o které si nejste jisti, zda vás při uvázání přidělenými pomůckami při pádu zadrží. Vstoupíte na půdu, chcete rozsvítit (opravy se provádí i v noci) ale marně! Na dlaždicové půdě je pod vikýřem (ve výši 5m nad podlahou)  opřený dřevěný žebřík stejného stáří a provedení jako komínová lávka,

      
Obr. 3

 
Obr. 4

v lepším případě hliníkový skládací (obr. 3 a 4) , který velmi snadno sklouzne po podlaze. I selským rozumem rozpoznáte, že riziko úrazu je veliké a s počtem přístupů ke stožáru se geometricky zvyšuje.

Jak lze tento problém řešit?

Vždy kompletně. Jediné přehlédnuté rizikové místo snahu o nápravu znehodnotí, známe přece zákon schválnosti.  Nezbytné jsou  kotevní body,  tj. body, k nimž se pracovník navazuje, aby byl jištěn před pádem a které  musí splňovat normovou pevnost. Žebřík  musí umožňovat naprosto stabilní výstup bez nutnosti, aby jej někdo další přidržoval. Všechny komunikační plochy musí být řádně osvětleny a při pohybu pracovníka ve výšce musí být po celé trase zajištěna ochrana proti pádu (OOOP proti pádu nebo tzv. nepodmíněná ochrana).

Obrazová příloha – řešení ochrany proti pádu z výšky u základnové stanice operátora Eurotel

Všechny obrazové materiály poskytnulo redakci BOZPinfo oddělení BOZP firmy Eurotel.

 
Obr. 5 – Pevně uchycený žebřík – minimalizace rizika sklouznutí po podlaze.

 
Obr. 6 – Jištěný výstup z vikýře na střechu, kde je umístěna základnová stanice.

 
Obr. 7 – Přístup k anténnímu stožáru na okraji střechy – zajištěn zábradlím.

 
Obr. 8 – Komínová lávka z obr. 1 a obr. 2 po rekonstrukci.

 
Obr. 9 – Nepodmíněná ochrana při práci ve výšce – není třeba jištění zaměstnance.

 
Obr. 10 – Úprava prostoru u krovu – přístup k vikýři 3 m nad podlahou.

Zpracoval David Mareček, redakce BOZPinfo.cz a Ladislav Kritzbauch, Eurotel