Případný pracovní úraz na služební cestě podniknuté bez vědomí zaměstnavatele

Svého času se považovalo za dost důležité (zejména vzhledem k případnému pracovnímu úrazu na pracovní cestě a k související náhradě škody), zda zaměstnavatel přímo zakázal použití vlastního automobilu, a to právě s ohledem na zajištění BOZP (např. při krajně nepříznivých povětrnostních podmínkách, při předpokládané značné únavě zaměstnance po výkonu práce apod.). Také bylo bráno v potaz, zda zaměstnanec ve vyúčtování cestovného nárokuje úhradu za použití vlastního vozidla nebo vykazuje pouze cenu jízdného veřejným dopravním prostředkem, byť pracovní cestu podnikl vlastním automobilem.

Protože paní Dandová ani na první, ani na druhou otázku uvedenou v dotazu neodpověděla, pokusím se o zpracování odpovědi sám. Otázka: Jak se pohlíží na pracovní úraz zaměstnance při jízdě dopravním prostředkem v osobním vlastnictví (auto, kolo) v případě, že zaměstnanec sice jedná ve prospěch zaměstnavatele (jízda na údržbu, pracovní schůzku), ale zároveň bez jeho vědomí. Odpověď: Souhlas organizace s použitím vlastního vozidla zaměstnancem má význam jen pro určení výše cestovních náhrad. Úkony souvisící s plněním pracovních úkolů nejsou podmíněny kvalifikovaným souhlasem organizace. Zda o takový úkon jde, lze dovodit pouze ze skutkových zjištění, tzn. zda zaměstnanec v souvislosti s pracovní cestou plní pracovní úkoly anebo provádí úkony souvisící s výkonem práce, které jsou předmětem pracovní cesty. Kvalifikovaný souhlas organizace s použitím vlastního motorového vozidla zaměstnancem je podmínkou jen pro vznik nároku na cestovní náhrady. Na základě shora uvedeného je zřejmé, že při splnění uvedených podmínek (především práce zaměstnance pro zaměstnavatele) musí být případný úraz zaměstnance posouzen jako úraz pracovní. Otázka: Byl by rozdíl v případě, že se tak děje s vědomím zaměstnavatele (např. ostatní spoluzaměstnanci potvrdí, že se jedná o pravidlo)? Odpověď: Pokud by se jednalo o úkon během práce obvyklý (zaběhnutý způsob a nebo se jedná o pravidlo) tak, musí být případný úraz zaměstnance posouzen jako úraz pracovní. Závěr: Ustanovení o cestovních náhradách (§ 153 ZP) na posuzování pracovních úrazu vůbec nedopadá. Podobně jako pojištění soukromého vozidla zaměstnance nemá s problematikou pracovních úrazů žádnou souvislost.