Při soudním sporu, zda jde o pracovní úraz, je důkazní břemeno na zaměstnanci

Řešíme problém uznání pracovního úrazu beze svědků. Jedná se o zaměstnankyni v pěstební činnosti, kdy se jí stal úraz následkem "pádu na zadek". Údajný pád nahlásila telefonicky a na základě tohoto telefonátu byl úraz zaznamenán do knihy drobných úrazů. Pracovní neschopnost vystavil obvodní lékař a zaměstnankyně ji poslala po jiném zaměstnanci s tím, že jde o pracovní úraz. Úraz se začal šetřit po třech dnech od začátku neschopnosti. Zaměstnankyni jsme osobně navštívili, abychom prošetřili úrazový děj a o jaký druh zranění jde. Důvodem pracovní neschopnosti je údajná bolest zad. Na konkrétní otázky zaměstnankyně odpovídala vyhýbavě, nepřesně a na otázku, zda-li navštívila chirurga nebo ortopeda, odpověděla, že neměla peníze na cestu za odborníkem do většího města. Po tomto šetření a osobním kontaktu se zaměstnankyní jsme přesvědčeni, že nejde o pracovní úraz. Bolest zad jí neupíráme, prostě jen zkusila, jestli toto onemocnění uznáme jako pracovní úraz. Při periodickém školení jsou zaměstnanci upozorňováni na nutnost odborného vyšetření. Přesto tak neučinila. Komise pro šetření pracovního úrazu vydala rozhodnutí o neuznání pracovního úrazu, které zaměstankyni tlumočil její přímý nadřízený. Toto rozhodnutí přijala s klidem a odpovědí, že se klidně bude soudit. Podotýkám, že zaměstnavatel nemá problém uznat pracovní úraz a v plné výši jej odškodnit, pokud jsou splněna všechna kritéria. Ale zdá se, že v tomto případě tomu tak není. Jaký je Váš názor?

Ve vámi popisovaném případě jde o zásadní otázku určení, zda jde o úraz pracovní, či nikoli a jeho naplnění ve smyslu § 380 zákoníku práce. Jde o zjištění, zda vznik úrazu je v přímé příčinné souvislosti s plněním pracovních povinností zaměstnankyně. Je třeba též stanovit, na kom je důkazní břemeno. Otázku přímé souvislosti utrpěného úrazu s plněním pracovních úkolů je třeba posuzovat z hlediska místního, časového a věcného, tedy zda lze k takové souvislosti dospět vzhledem ke vztahu činnosti, při níž k úrazu došlo, k plnění povinností, které pro zaměstnance vyplývají z pracovního poměru. Pokud zaměstnavatel má za to, že úraz není úrazem pracovním ve smyslu shora citovaného ustanovení a dochází ke sporu ve věci náhrady škody při pracovním úrazu, je důkazní břemeno prokázání vzniku pracovního úrazu v příčinné souvislosti s plněním pracovních povinností na zaměstnanci.

Jde o výklad, který konstantní judikatura opírá o rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.11.2001, sp.zn. 21 Cdo 2507/2000, z něhož vyplývá „že v řízení o odškodnění pracovního úrazu zatěžuje poškozeného důkazní břemeno o tom, že úraz, který utrpěl, je úrazem pracovním. V řízení o náhradu škody při pracovním úrazu má poškozený zaměstnanec  povinnost tvrzení, povinnost důkazní a jim odpovídající břemeno tvrzení a důkazní břemeno při prokazování, zda utrpěl pracovní úraz, zda mu vznikla škoda a zda je dán vztah příčinné souvislosti mezi touto škodou a pracovním úrazem. Neunese-li břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno v tomto směru, musí vždy vyznít v jeho neprospěch.“
 
V daném případě není rozhodující, že při rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti označil ošetřující lékař rubriku pracovní úraz, neboť takový úkon lékaře je pouze signalizační. Lékař totiž nemůže potvrzovat objektivně skutkový stav úrazového děje.