Převzali jsme jako firma povinnost odškodnit pracovní úraz. Kde jsme pojištěni?

Jsme malá firma - s.r.o. V roce 1988 se ještě ve státním podniku stal pracovní úraz s trvalými následky, který jsme převzali a dodnes vyplácíme náhradu za výdělek, což není malá částka, a ještě asi deset let budeme vyplácet. Lze někde zjistit, zda byl podnik v té době někde pojištěn (např. u České pojišťovny) nebo zda by mohla Kooperativa převzít tento závazek?

Toto je špatné. Pokud jste jednou vstoupili do práv a povinností zaniklého státního podniku, pak tuto odpovědnost z Vašich beder již nikdo nesejme. Tam byla chyba, že se předem neodhadlo, jakou výši náhrady škody s ohledem na věk dotyčného poškozeného zaměstnance (tedy s ohledem na počet let, kdy bude muset být poskytována náhrada škody) a s ohledem na výši průměrného výdělku (i když uznávám, že výše valorizace se asi odhadnout nedala) bude muset nastupující zaměstnavatel v následujících letech uhradit. Pojišťovny (Kooperativa a.s. a Česká pojišťovna a.s.) převzaly z titulu zákonného pojištění zaměstnavatele za škodu z titulu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání odpovědnost pouze za škody vzniklé z úrazů a nemocí po 1.1.1993, a ani v případě zániku zaměstnavatele nepřevezmou odpovědnost za škody z titulu tzv. starých pracovních úrazů, převezmou zase jen odpovědnost za škody z úrazů a nemocí z povolání vzniklých po roce 1993.

Ale doporučím Vám jinou věc. Neznám sice podrobnosti dané kausy, tedy o jaký se jednalo pracovní úraz, jaké zanechal trvalé následky a jaký je věk dotyčného zaměstnance, ale platí to obecně, a to je právo vznést námitku tzv. podstatné změny poměrů podle § 390 odst. 1 zákoníku práce. Toto ustanovení umožňuje jak zaměstnanci poškozenému v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, tak i odpovědnému zaměstnavateli, dovolávat se změny poměrů na straně zaměstnance, ke kterým došlo od doby, kdy byla naposledy určena výše dílčího práva na náhradu škody.

Podle konstantní judikatury se změny v úpravě svých povinností může zaměstnavatel úspěšně domáhat nejen v případě onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu poškozeného zaměstnance, jež nejsou v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem (jeho následky) a jež samy o sobě vylučují jakoukoliv výdělečnou činnost, ale i tehdy, jestliže tato onemocnění (zhoršení zdravotního stavu) sice nemají za následek úplnou ztrátu pracovní způsobilosti poškozeného, ale znemožňují mu výkon práce, kterou konal před vznikem škody a která byla určující pro zjištění průměrného výdělku před vznikem škody.

Judikatura také vysvětluje, že výklad slovního spojení „změní-li se podstatně poměry" použitého v ustanovení § 390 zákoníku práce v tom směru, že je třeba porovnat poměry poškozeného, jež byly rozhodující pro určení výše náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání plné nebo částečné invalidity, a jeho nové poměry, se v rozhodovací praxi soudů již ustálil. Vychází se např. z toho, že o změnu poměrů poškozeného nejde tehdy, když snížení výdělku poškozeného vyplývá z toho, že zaměstnanec změnil zaměstnání z rodinných důvodů, aby se dostal lépe do zaměstnání, nebo následoval manžela do jiné obce, neboť v takových případech vyplývá snížení výdělku jen z jeho osobních poměrů a poškozený by změnil zaměstnání, i kdyby k původnímu poškození zdraví nedošlo.

Dále se také soudy již ustálily v názoru, že splnění předpokladů pro vznik nároku na starobní důchod (mimořádný starobní důchod) není samo o sobě podstatnou změnou v poměrech poškozeného, která by odůvodňovala změnu v úpravě práv nebo povinností mezi organizací a poškozeným. I po splnění těchto předpokladů nemá poškozený právní povinnost požádat o přiznání starobního důchodu (mimořádného starobního důchodu), nýbrž záleží na jeho rozhodnutí, zda o takovou dávku skutečně požádá. Jestliže se ovšem rozhodne využít této možnosti a starobní důchod (mimořádný starobní důchod) je mu přiznán, pak z toho také vyplývá, že dalším zdrojem jeho příjmů již nebude (nemá být) výdělek, ale přiznaný důchod. Důvody, pro které se poškozený rozhodl, že požádá o starobní důchod (mimořádný starobní důchod), jsou přitom nerozhodné. Tato skutečnost představuje podstatnou změnu v poměrech poškozeného, rozhodných pro vznik nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity). Není-li (nemá-li být) zdrojem příjmů pracovníka výdělek, ale přiznaný důchod, pak zde také není důvod k poskytování náhrady za ztrátu na výdělku. Důvod k poskytování náhrady za ztrátu na výdělku (snížení nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky nemoci z povolání stejný výdělek jako před poškozením) přiznáním starobního důchodu (mimořádného starobního důchodu) poškozenému odpadl.

Možná že by i ve Vašem případě stálo za úvahu vznést námitku podstatné změny poměrů nebo alespoň zkontrolovat, jestli stále trvají podmínky pro poskytování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.