Přestávky v práci - nejlépe v intervalech po 1,5 hodině

Nejvíce o tom sice vědí odborníci z oboru pracovního lékařství a podnikoví lékaři, ale jinak je tento poznatek zakotven i v povědomí laiků: pracovní činnost nelze vykonávat nepřetržitě, zvláště jde-li o práci vyžadující vysokou intenzitu nasazení, ať fyzického nebo psychického. Po určité době se dostavuje určitá únava a pokles pozornosti, a je nutno činnost na chvíli přerušit.

To lze snadno učinit u prací duševního resp. administrativního rázu, ale problematičtější je to už u prací fyzických anebo prací, kde je nutno používat jak mozek, tak manuální pohotovost a dovednosti, jako tomu je např. při obsluze strojů.

JDE HLAVNĚ O PSYCHICKOU ÚNAVU A MONOTONNOST

Přitom - jak zjistili odborníci pracující pro Světovou zdravotnickou organizaci - nemusí při výkonu práce ani v dělnických profesích či při manuálních činnostech ani při duševní práci vůbec jít (a také většinou nejde) o pocit přímé fyzické únavy nebo vyčerpanosti. Jde o únavu psychickou, k níž přispívá i okolnost, že vykonávaná činnost je mnohdy monotónní, což vede k určitému stupni otupělosti.

Tato psychická únava vede ke snížení pozornosti a k chybným úkonům, které mohou vyústit v poruchy a nehody při výrobním procesu, a také mohou vést k pracovním úrazům. Při práci duševní a administrativní sice k úrazům dojít nemůže, ale vliv psychické únavy na výkon práce a na zdraví lidí, jež únava postihuje, je také patrný a projevuje se jinými nepříznivými důsledky - mnohdy většími, než když dojde k nehodám někde na výrobním pásu.

Jde o jev dlouhodobý, jehož závažnost stále narůstá, a který je spojen s industrializací výroby a ostatně veškerého života společnosti a každého jedince. Tento proces přináší lidem vyšší životní standard a pohodlí, ale na druhé straně na něho klade stále vyšší nároky v jeho práci - ne-li už díky moderní technice tak vysoké nároky fyzické jako dříve, tedy určitě nároky psychické. Jenže fyzická existence je u člověka těsně funkčně propojena s jeho psychikou, a pojem "psychosomatické choroby" není bohužel pouze teoretická konstrukce. Jde o poruchy zdraví, kde buď nepříznivé psychické faktory u člověka způsobují tělesné onemocnění, anebo jde o vývoj situace k horšímu, který vede opačným směrem, od fyzických faktorů k psychickým.

PRŮMYSLOVÁ VÝROBA A VÝROBNÍ TEMPO OVLIVŇUJE BIORYTMUS

Industrializace znamenala, že při práci člověk musel přejít od tehdy normálního, přirozeného životního a pracovního rytmu, který si určoval sám, nebo který u něho probíhal spontánně, k rytmu určovanému strojem. Musel se mu přizpůsobit, a to stále více a více. Přitom však člověk, jakkoliv je významným subjektem z hlediska organizace a výkonu práce, zůstává biologickým organismem. Evidentně tu dochází k rozporu.

K charakteristikám lidského organismu patří průběh života ve fázích, a to během každého dne, v rámci 24 hodin. Obecně se samozřejmě uznává, že člověk potřebuje k regeneraci svých fyzických a psychických funkcí každý den cca 6 až 8 hodin spánku, ale pokud jde o denní rytmus ve fázi bdění resp. o pracovní aktivitu člověka, nebere se příliš velký ohled na to, jak by pracovní rytmus měl být optimálně rozložen - to je aspoň názor odborníků z Fraunhoferova ústavu pro pracovní hospodářství a organizaci (AWO) ve Stuttgartu, kteří se zabývají výzkumem biorytmů u lidí ve výrobním procesu ve strojírenství, ve stavebnictví a při těžební činnosti.

CYKLY V DÉLCE 90 MINUT

Tito chronobiologové (od řeckého slova "chronos", což znamená čas) zjistili, že aktivity nervové soustavy člověka, a to především jeho pozornost a schopnost soustředění se, procházejí u člověka cykly o délce 90 minut. Jde o tzv. Basic Rest Activity Circle (BRAC), v jehož rámci je organismus schopen pracovat naplno - tedy s potřebnou hladinou pozornosti a schopnosti koncentrace na vykonávanou činnost - po dobu 70 minut. Dalších 20 minut připadá na relativně pasivní stav, během kterého dochází v biorytmu k reorganizaci, osvěžení a regeneraci psychické resp. biologické síly.

Proto AWO doporučuje, aby management zavedl na pracovištích krátké pracovní přestávky, v intervalech 70 až 80 minut. K regeneraci sil během takovýchto pauz samozřejmě může přispět i výměna názorů se spolupracovníky (tedy kontakt s ostatními v mikrosociálním měřítku) a také krátká procházka po budově, pokud jde o administrativní pracovníky, protože manuální pracovníci mají jistě během předchozích několika desítek minut za sebou pohybu až dost.

Formálně-organizační stav v podnicích je dnes většinou takový, že pracovní přestávka je povolena či předepsána až po několika hodinách práce, např. po 6 hodinách v délce 30 minut.

Není tajemstvím, že mnozí zaměstnavatelé se o zdraví svých podřízených příliš nestarají, a chtějí z nich dostat co největší výkon po co nejdelší dobu, a kdyby je zákonodárství ze strany státu k tomu nezavazovalo, nejraději by snad zrušili i přestávky na oběd.

Odborníci z AWO takovýto přístup zpochybňují a tvrdí, že zaměstnavatelé by měli raději určit během pracovní doby několik kratších přestávek, protože i kdyby je nezajímalo to, jak se vyvíjejí biorytmy jejich zaměstnanců a jejich celkové zdraví, určitě by je mělo zajímat, s jakou pozorností a produktivitou tito zaměstnanci pro ně pracují. Je totiž zjištěno, že po odpočinku na konci cyklu na začátku dalšího cyklu hladina pozornosti u člověka a jeho produktivita rychle narůstá.

Názory expertů ze Stuttgartu se zdá potvrzovat praxe několika sledovaných stavebních firem v SRN. Všude tam, kde se od jedné poměrně dlouhé pracovní pauzy během směny přešlo k několika kratším, totiž klesl počet výpadků a pracovních úrazů. U fyzické práce, která se na staveništích i v době počítačů a robotů musí vykonávat v poměrně velkém rozsahu, znamenaly kratší pauzy ještě další přínos kromě zmíněné regenerace pozornosti a výkonu: snížení tlaku na krevní oběh stavebních dělníků.

AWO však zároveň upozorňuje na to, že nasazení kratších přestávek by rozhodně nemělo vést ke zrušení jedné delší přestávky, určené obvykle pro oběd, protože i té je zapotřebí z hlediska dosažení optimálního biorytmu. I při zařazení kratších přestávek totiž výkon člověka od rána směrem k poledni klesá, a po dosažení relativně vysokého výkonu dopoledne je možno dalšího vysokého výkonu dosáhnout až po delší pauze odpoledne.

Toto časové schema je možno o 1 až 2 hodiny posunout, podle toho, zda je daný jedinec tzv. denní nebo noční typ, čili podle toho, zda časně ráno vstává a poměrně brzy chodí spát anebo zda vstává později a bdí poměrně dlouho do noci.

Schéma optimálního průběhu - koncentrace a krátkodobá paměť optimálně fungují

• 9 hodin: kreativita, koncentrace a krátkodobá paměť optimálně fungují
• cca 11 hodin: schopnost koncentrace se dostává na vrchol, ideální doba pro duševně náročně činnosti
• 12 - 13 hodin: výkonnost klesá, je čas na oběd
• 13 - 15 hodin: v tuto dobu je vhodné zařadit siestu, protože schopnost koncentrace a výkonnost je na nejnižší úrovni, doporučují se i cviky k uvolnění
• 15 - 16 hodin: nastává vzestup pozornosti a výkonnosti ke druhému vrcholu během dne, aktivována je dlouhodobá paměť
• od 17 hodin: vhodný čas pro sportovní resp. fyzické výkony
• od 19 hodin: organismus se už má pomalu uklidňovat

ZDROJ:
Honěk, Jakub. Přestávky v práci - nejlépe v intervalech po 1,5 hodině. In Technik.iHNed.cz [online]. Praha : ECONOMIA, 2006 [17-10-2006]. Dostupný z WWW: <http://kariera.ihned.cz/2-19292510-q00000_detail-88>.