Poskytování OOP
Nařízení vlády neobsahuje definici osobních ochranných pracovních prostředků, neboť je již obsažena v zákoníku práce § 104 (1). Za OOPP lze považovat všechny prostředky určené k tomu, aby se jejich používáním zaměstnanci chránili před riziky, která by mohla ohrozit jejich život, bezpečnost nebo zdraví při práci. Jak již bylo zmíněno, považuje se za tyto prostředky též pracovní oděv nebo obuv, poskytovaný zaměstnancům v prostředí, v němž dochází k mimořádnému opotřebení nebo znečištění. Jsou to tedy práce vykonávané na pracovištích, kde není nutná ochrana života nebo zdraví zaměstnanců, ale kde se pracuje v prostředí vyvolávajícím zvýšené náklady na pracovní oděv či obuv. Nařízení úmyslně blíže nestanovuje meze zmíněného druhu opotřebení a znečištění, což vzhledem k povahové různorodosti vykonávaných prací a podmínek vyskytujících se na pracovištích, ani nebylo možné. Bude proto rozhodující konkrétní posouzení a zhodnocení podmínek vykonávané práce. Orientačním měřítkem by mohl být výkon takové práce, při níž dojde k totálnímu (absolutnímu) znehodnocení pracovního oděvu či obuvi za dobu kratší než jeden rok.
Osobními ochrannými pracovními prostředky pro účely zmíněného nařízení vlády naopak nejsou:
běžné pracovní oděvy a obuv, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění,
výstroj a vybavení záchranných sborů a služeb vykonávajících činnost podle zvláštních právních předpisů,
speciální ochranné prostředky používané v armádě nebo pořádkových a bezpečnostních silách,
výstroj a vybavení používané při provozu na pozemních komunikacích
sportovní výstroj a vybavení,
ochranné prostředky určené pro sebeobranu,
prostředky pro zjišťování a signalizování rizik a škodlivin na pracovišti.
Za samozřejmost je považováno, že za ochranný prostředek se nepovažuje ani běžný pracovní oděv a obuv. Tato samozřejmost není v žádném předpisu výslovně uvedena, čehož důsledkem mnohdy je, že zaměstnanci nosí v práci to, co již dávno vyřadili z běžného odívání, bez ohledu na požadavky bezpečnosti práce. Povinnost být při práci řádně ustrojen je možné dovodit ze znění ustanovení § 106 odst. 4 zákoníku práce. Zde je mimo jiné stanoveno, že každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví ....., zejména je povinen dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a tato svévolně neměnit a nevyřazovat z provozu.
Povinnost řádného pracovního ustrojení lze dovodit též z § 249 odst. 1 zákoníku práce „zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku..... “. Vhodný pracovní oděv a obuv patří tedy k jedné ze základních zásad bezpečného chování na pracovišti.
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.