Praktické aspekty ergonomie pracovišť

Část 2. Problémy s výběrem a nákupem pracovních sedadel

Část 2. Problémy s výběrem a nákupem pracovních sedadel

S přídomkem „ergonomický“ se dnes nepochybně setkáváme takřka na každém kroku. Zvláště pak v reklamě na nejrůznější produkty, které jejich výrobci a prodejci opěvují jako nejlepší možné. Ovšem ne vždy tomu tak je, zvláště pak, pokud jde o ergonomii. Typickým příkladem jsou kupříkladu kancelářská pracovní sedadla. Sedadlo bez označení „ergonomické“ je dnes prakticky neprodejné, což dobře ví každý obchodník. Zákazníku-laikovi je pak tento atribut doslova vnucen, jakožto hlavní kvalitativní kritérium pro jeho výběr. V principu by to bylo správné, kdyby však nebyl pojem „ergonomický“ záměrně zaměňován s pojmem „design“. Zákazník v takovém případě od produktu žádá spíše než účelnost moderní vzhled a netradiční řešení. Praktičnost, komfort a bezpečnost při dlouhodobém užívání výrobku jsou v tu chvíli druhotné, byť se jedná o nejpodstatnější vlastnosti pracovního sedadla. Tuto skutečnost lze přiřadit k nejčastějším pochybením zákazníků při výběru vhodných pracovních sedadel. Naštěstí, v řadě firem se již tento povrchní přístup stává pomalu ale jistě minulostí. Manažeři zcela správně začínají přemýšlet nad účelem daného výrobku a mají na něj jednoznačné požadavky a očekávání. Firmy se totiž díky hospodářské krizi čím dál více zajímají o funkčnost pořizovaného vybavení a to zejména z obavy o zbytečně vynaložené finanční prostředky.

Účelem funkce pracovního sedadla totiž už dávno není jen umožnit uživateli zaujímat požadovanou pracovní polohu, ale také poskytnout mu při sezení pohodlí potřebné pro dlouhodobou a ničím nerušenou práci. Toho lze dosáhnout pouze tak, že se sedadlo v maximální možné míře přizpůsobí antropometrickým rozměrům uživatele, charakteru vykonávané práce i subjektivním potřebám daného uživatele. Klíčovou součástí konstrukce pracovního sedadla je tak dnes bezpochyby synchronní mechanizmus, který umožňuje nastavení sedadla v rámci několika stupňů volnosti a současně vede uživatele k  dynamickému sedu (tzv. Brüggerův sed). Ovládání sedadla tak musí umožňovat nastavení:

• výšky sedáku (1);
• výšky opěrek rukou (2);
• vzdálenosti zádové opěrky od sedáku (možno i obráceně – přenastavovat polohu sedáku) (3);
• náklonu a výšky zádové opěry (pro zajištění dynamického sedu musí být sedadlo vybaveno pružinou s nastavitelným přítlakem zádové opěry) (4);
• polohy bederní opěrky (5).

Názorně tyto stupně volnosti zachycuje obrázek 1.

Obrázek 1: Schéma „ergonomického“ pracovního sedadla a jeho základní stupně volnosti (autor: Výzkumný ústav bezpečnosti práce).

I když sedadlo, které si hodláte zakoupit, všechna tato nastavení umožňuje, přesto se ještě nemusí jednat o sedadlo ergonomické. Ergonomické pracovní sedadlo je totiž pouze takové sedadlo, které splňuje všechna stanovená kritéria, kterých je dle platných předpisů a ČSN okolo 80. Řadí se mezi ně kupříkladu antropometrická hlediska, požadavky na stabilitu a funkční prvky či na bezpečnost při používání, čištění nebo údržbě. Variabilitu nastavení, jak byla popsána výše, tak lze považovat pouze za jednu skupinu základních atributů, kterými musí ergonomické pracovní sedadlo disponovat. V praxi se tak nelze vyhnout otázce, jak vlastně poznat,  zda dané sedadlo uvedené požadavky splňuje.

Většina kupujících logicky spoléhá na odborné rady a doporučení prodávajícího, popř. na certifikáty, kterými dané sedadlo disponuje. Ovšem lze toto považovat za záruku, že dané sedadlo svými rozměry, konstrukčním uspořádáním či nosností vyhovuje požadavkům 95 % populace, tak jak stanoví příslušné ČSN?

Zmíněné pochybnosti lze podpořit i skutečností,  že řada certifikátů jsou pouhá prohlášení daného výrobce nebo dovozce, která nebyla ověřena žádnou autorizovanou osobou (zkušebnou) nebo kompetentní autoritou. V této souvislosti je nutné též upozornit, že certifikát či značka odkazující na ISO 9001 není dokladem potvrzující kvalitu či ergonomii daného výrobku, ale je pouze upozorněním pro zákazníka, že daný produkt byl vyroben v souladu s předepsaným technologickým postupem výrobce a z určených komponent.

Není tedy sedadlo jako sedalo, stejně tak, jako není prodejce jako prodejce. Ve značkových či specializovaných prodejnách lze obvykle narazit na prodavače, kteří jsou schopni dobře poradit a pomoci vybrat sedadlo, které kupující skutečně potřebuje. Přitom nerazí teorii prodat za každou cenu cokoliv, ale záleží jim na spokojenosti zákazníka. Na druhé straně jsou, bohužel, i takoví prodejci (a není jich málo), kteří se při popisu jednotlivých sedadel nezmůžou na více, než jen na pár vět týkajících se základního nastavení a na další podstatné otázky nejsou schopni odpovědět. Takové rady však nejsou většinou k ničemu, protože nastavování sedadla je vždy popsáno v návodu k použití. Jak se tedy při nákupu nenechat napálit?

Dlužno připustit, že jen se zdravým selským rozumem si v tomto případě nevystačíme. Jste-li jednotlivec, který si hodlá pořídit sedadlo pro své soukromé účely, nezbude Vám, než si vytipovat více produktů a ty si osobně vyzkoušet v prodejně. Rozhodně ale nespoléhejte na doporučení uvedená na internetových stránkách či anonymních webových diskusích, neboť ty často publikují buď laici, anebo jsou produktem prodejců v rámci skryté reklamy. Největší chybou pak je pořídit si sedadlo v internetovém obchodě na základě výběru podle několika fotografií.

Pokud o nákupu (obvykle většího počtu sedadel) uvažuje podnik, malou firmou počínaje a korporátní organizací konče, obvykle hodlá pořídit kvalitní a ergonomicky vhodné vybavení, které dlouho vydrží a nebude jej nutné po roce užívání reklamovat či dokonce vyhodit. V takovém případě ovšem cena výrobku v žádném případě nemůže být jediným kritériem výběru a je potřeba se v záplavě nabízených produktů trošku zorientovat. Zpracovat si analýzu trhu se tak jednoznačně vyplatí. Tu však nemůže udělat ani asistentka ředitele ani personální oddělení či referent nákupu, neboť takový způsob by zcela opominul nutná odborná hlediska. Zde pomohou jedině specializovaní ergonomové, kteří jsou schopni poskytnout dostatek argumentů pro rozumné zdůvodnění jedné či dvou vhodných variant, které vyhoví jak zadání manažerů, tak i reálným potřebám zaměstnanců. Je tedy v zájmu firmy nechat si kvalifikovaně poradit, protože jedině tak se lze vyhnout budoucím problémům a zklamáním a v konečném důsledku i promrhání vynaložené investice.