Pracovní lékařství a hygiena práce

Kategorizace prací vyjadřuje souhrnné hodnocení úrovně zátěže zaměstnanců faktory rozhodujícími ze zdravotního hlediska o kvalitě pracovních podmínek. Provádí se na základě zhodnocení výskytu a rizikovosti faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců.

Kategorizace prací se provádí na základě ustanovení § 37 zákona č.258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, a vyhlášky č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.

Posuzuje výskyt a míra působení 13 faktorů pracovních podmínek:

1. Prach (kategorie 1 až 4),
2. Chemické látky (kategorie 1 až 4),
3. Hluk (kategorie 1 až 4),
4. Vibrace (kategorie 1 až 4)
5. Neionizující záření (kategorie 3),
6. Fyzická zátěž (kategorie 1 až 3),
7. Pracovní poloha (kategorie 1 až 3),
8. Zátěž teplem (kategorie 1 až 4),
9. Zátěž chladem (kategorie 1 až 3),
10. Psychická zátěž (kategorie 1 až 3),
11. Zraková zátěž (kategorie 1 až 3),
12. Práce s biologickými činiteli (kategorie 1 až 4),
13. Práce ve zvýšeném tlaku vzduchu (kategorie 1 až 4).

Výsledky kategorizace prací slouží jako objektivní podklad pro stanovení opatření k ochraně zdraví při práci a k omezení rizik možného poškození zdraví. Jedná se především o stanovení minimální náplně a četnosti preventivních lékařských prohlídek v rámci pracovnělékařské služby a zajištění průběžného sledování expozice zaměstnanců jednotlivým rizikovým faktorům pracovních podmínek měřením. V neposlední řadě slouží hodnocení zdravotních rizik provedené v rámci kategorizace prací taktéž ke stanovení dalších opatření k ochraně zdraví při práci – technická, organizační a ochranná opatření, včetně použití osobních ochranných pracovních prostředků.

Práce se zařazují do čtyř kategorií, které jsou definovány v § 3 vyhlášky č. 432/2003 Sb.,

• kategorie první se považují práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví;
• kategorie druhé se považují práce, při nichž podle současné úrovně poznání lze očekávat jejich nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně, zejména u vnímavých jedinců, tedy práce, při nichž nejsou překračovány hygienické limity faktorů stanovené jinými právními předpisy (dále jen "hygienické limity"), a práce naplňující další kritéria pro jejich zařazení do kategorie druhé podle přílohy č. 1;
• kategorie třetí se považují práce, při nichž jsou překračovány hygienické limity, a práce naplňující další kritéria pro zařazení práce do kategorie třetí podle přílohy č. 1, přičemž expozice fyzických osob, které práce vykonávají (dále jen "osob"), není spolehlivě snížena technickými opatřeními pod úroveň těchto limitů, a pro zajištění ochrany zdraví osob je proto nezbytné využívat osobní ochranné pracovní prostředky, organizační a jiná ochranná opatření, a dále práce, při nichž se vyskytují opakovaně nemoci z povolání nebo statisticky významně častěji nemoci, jež lze pokládat podle současné úrovně poznání za nemoci související s prací;
• kategorie čtvrté považují práce, při nichž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření.

(2) Kategorie, do které má být práce zařazena podle § 37 odst. 3 písm. c) zákona, se v případě, že jde o práci spojenou s expozicí několika faktorům, stanoví podle nejméně příznivě hodnoceného faktoru.

Zaměstnavatel je povinen zpracovat návrh na kategorizaci prací a předložit jej orgánu ochrany veřejného zdraví, tj. krajské hygienické stanici (dále KHS).

Práce, které nejsou zařazeny do kategorie 2, 2R, 3 nebo 4 jsou automaticky zařazeny do kategorie 1 – návrh ani oznámení o zařazení práce do této kategorie zaměstnavatel (nebo osoba samostatně výdělečně činná) nepodává. Má však povinnost dle zákona č. 309/2006 Sb., provést hodnocení rizika a prokázat (v rámci vyhledávání a vyhodnocování rizik) při výkonu státního zdravotního dozoru, že tuto povinnost dle zmíněného zákona splnil.

Práce je zaměstnavatelem kategorizována jako práce kategorie 2 – zaměstnavatel tuto skutečnost oznámí orgánu ochrany veřejného zdraví. Pokud KHS oznámení akceptuje, pak o tom nevydává žádné rozhodnutí, ale tuto skutečnost vezme na vědomí. KHS stanice však může rozhodnout, že práce zařazená do kategorie 2 je prací rizikovou – označení 2R – (§ 37 odst. 6 zákona) nebo o tom, že práci zařazuje do vyšší kategorie.

Práce je zaměstnavatelem kategorizována jako práce kategorie 3 nebo 4 – práce riziková, zaměstnavatel podá návrh na zařazení prací do kategorií orgánu ochrany veřejného zdraví. Pokud KHS návrh akceptuje, pak vydá rozhodnutí o zařazení práce do příslušné kategorie 3 nebo 4.

Zaměstnavatel ve své žádosti o zařazení prací do kategorie uvede:

• Název společnosti, adresu, IČO společnosti;
• Označení práce;
• Název a umístění pracoviště, kde je daná práce vykonávaná;
• Výsledky hodnocení expozice fyzických osob vykonávajících danou práci jednotlivým rozhodujícím faktorům pracovních podmínek v charakteristické směně včetně doby trvání této expozice;
• Délku směny (u vícesměnného provozu režim střídání směn);
• Návrh kategorie, do které má být práce zařazena;
• Počet zaměstnanců vykonávající danou práci, z toho počet žen;
• Opatření přijatá k ochraně zdraví zaměstnanců, kteří vykonávají danou práci.

K žádosti připojí protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek provedeném akreditovanou nebo autorizovanou laboratoří. Měření rizikových faktorů pro účely kategorizace může zaměstnavatel provést pouze prostřednictvím držitele osvědčení o akreditaci nebo držitele autorizace k příslušnému měření. V případě změny podmínek výkonu práce, která má vliv na zařazení do kategorie třetí nebo čtvrté, je zaměstnavatel povinen předložit bezodkladně nový návrh kategorizace příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví.

Pracovnělékařské služby (PLS) jsou zdravotní preventivní služby, jejichž součástí je hodnocení vlivu pracovní činnosti a pracovních podmínek na zdraví, provádění pracovnělékařských prohlídek, poradentství v ochraně zdraví při práci, školení v poskytování první pomoci a pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce. Tyto služby zajišťuje zaměstnavatel v souladu se zákonem č. 373/2011, o specifických zdravotních službách, v platném znění a jeho prováděcí vyhláškou č. 79/2013 sb., v platném znění.

Zákon č. 258/2000 Sb. upravuje používání biologických činitelů a azbestu v § 41. Odst. 1 uváděného § 41 mj. stanovuje, že zaměstnavatel je povinen práce, při nichž jsou nebo mohou být zaměstnanci exponováni azbestu, ohlásit nejméně 30 dnů před zahájením prací příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví, tj. příslušné krajské hygienické stanici.

Cílem pracovnělékařské péče je prevence poškození zdraví pracovníků vlivem pracovní činnosti a pracovního prostředí, hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci a dlouhodobé udržení pracovní schopnosti zaměstnanců.

Každý zaměstnavatel je povinen pro výkon práce na svých pracovištích uzavřít písemnou smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb s poskytovatelem těchto služeb. Tato povinnost se vztahuje na všechny zaměstnavatele bez ohledu na velikost organizace, počet zaměstnanců, obor činnosti či kategorii práce. Jedná se o službu, která není hrazena z veřejného zdravotního pojištění, avšak náklady na ni vynaložené tvoří daňově odečitatelnou položku.

Zaměstnavatel je povinen sdělit zaměstnancům, které smluvní zařízení jim pracovnělékařské služby poskytuje a jakým druhům očkování, lékařských prohlídek a vyšetření souvisejících s výkonem práce jsou povinni se podrobit. Zaměstnanec je povinen se těmto prohlídkám, vyšetřením a očkováním podrobit. Volba zařízení poskytující pracovnělékařské služby je plně v kompetenci zaměstnavatele a pro zaměstnance je vyjmuta ze svobodné volby lékaře.

Cílem prohlídky je zhodnocení zdravotního stavu zaměstnance (uchazeče o zaměstnání), vliv pracovního výkonu, prostředí a podmínek na zdraví zaměstnance a odhalení případných pracovních rizik, která by mohla poškodit zdraví zaměstnance. Provedení pracovnělékařské prohlídky zahrnuje provedení základního vyšetření, zhodnocení výsledků zdravotního stavu, případně vyžádání a zhodnocení odborných vyšetření, provedení záznamu do zdravotnické dokumentace, zpracování lékařského posudku atd.

Zdravotní prohlídka zaměstnance se určuje podle tří hlavních kritérií:

• kategorizace práce;
• věku zaměstnance;
• rizika ohrožení zdraví zaměstnance.

V současné době platná právní úprava rozlišuje mezi několika druhy pracovnělékařských prohlídek zejména podle toho, k jakému okamžiku se vztahují. Konkrétně se jedná o:

• vstupní prohlídku,
• periodickou prohlídku,
• mimořádnou prohlídku,
• výstupní prohlídku a
• lékařskou prohlídku po skončení rizikové práce (tzv. následnou prohlídku).

Nemoc z povolání je nemoc, která vznikla v souvislosti s výkonem povolání a působením nepříznivých chemických, fyzikálních, biologických nebo jinak škodlivých vlivů při plnění pracovních a služebních úkonů, jež jsou jednoznačně příčinou onemocnění. Předpokladem uznání je nutné, aby vznikla za podmínek, které jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání (příloha k nařízení vlády č. 290/1995 Sb.).

K uznávání nemocí z povolání jsou oprávněni pouze poskytovatelé v oboru pracovní lékařství, kteří získali povolení ministerstva zdravotnictví, tzv. střediska nemocí z povolání. Pro vojáky z povolání a civilní zaměstnance vojska provádí tuto činnost středisko v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.

Aby mohlo být určité onemocnění uznáno za nemoc z povolání musí být současně splněny následující podmínky:

• Onemocnění musí být vyjmenováno v Seznamu nemocí z povolání (dále jen „seznam“), anebo ho lze zařadit pod některou položku seznamu;
• Zdravotní stav posuzované osoby musí odpovídat příslušné diagnóze, a onemocnění musí dosahovat požadovaného stupně závažnosti, pokud je v seznamu definován;
• Musí být objektivně ověřeno, že posuzovaná osoba pracovala za podmínek, jejichž vlivem nemoc z povolání vzniká.

Zda posuzovaná osoba pracovala za podmínek, za nichž vzniká daná nemoc z povolání, ověřují:

• příslušné orgány ochrany veřejného zdraví,
• Státní úřad pro jadernou bezpečnost v případě, že jde o podezření na vznik nemoci z povolání v souvislosti s prací v podmínkách ionizujícího záření,
• poskytovatel pracovnělékařských služeb, jde-li o podezření na vznik nemoci z povolání při výkonu práce v zahraničí, k níž byl zaměstnanec vyslán zaměstnavatelem se sídlem v České republice, a to na základě sdělení posuzovanou osobou a podrobného písemného vyjádření vysílajícího zaměstnavatele o podmínkách, za kterých byla práce v zahraničí vykonávána.

Ověření je uzavřeno vyjádřením, že při dané práci byly nebo nebyly splněny podmínky vzniku nemoci z povolání, resp. že to nelze objektivně prokázat. Po shromáždění všech potřebných podkladů vydá příslušný poskytovatel lékařský posudek o uznání/neuznání nemoci z povolání, který se předá:

• posuzované osobě,
• zaměstnavateli, u něhož posuzovaná osoba pracovala naposledy za podmínek, za kterých nemoc z povolání vzniká.