Pracovní doba řidiče nákladního vozidla

Pracuji jako řidič nákladního vozidla nad 3,5 t pro balíkovou přepravní společnost. Často máme dělené směny, které nekončí na místě běžné odstávky vozidla, ale například v depu v jiném městě. Stojíme tam i 3 - 4 hodiny, bez rozumné možnosti opustit depo, protože zpravidla bývá dále za městem. Nemáme k dispozici místnost vyhrazenou k odpočinku. Je to ze strany zaměstnavatele v pořádku? Bývám tak i 12 hodin v práci, ale zaplaceno dostanu pouze 6 - 7 hodin, dle výkonu řízení.

Pro Vás platí nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě. Toto nařízení vlády bylo v roce 2016 novelizováno a tato novela (nařízení vlády č. 337/2016 Sb.) se právě týkala doby čekání mezi spoji. Do nařízení vlády bylo vloženo ustanovení § 9a, které říká: „Za každou celou hodinu doby čekání mezi spoji přísluší členu osádky autobusu podle § 2 písm. a) odměna nejméně ve výši 90 % hodinové sazby nejnižší úrovně zaručené mzdy stanovené pro pátou skupinu prací. Doby čekání mezi spoji se pro účely stanovení odměny v kalendářním měsíci sčítají.“ To se však bohužel vztahuje pouze na řidiče autobusů.

Pro Vás jakožto řidiče nákladních automobilů platí § 8, který říká „Zaměstnavatel poskytne členu osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě nepřetržitý odpočinek v týdnu podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství²⁰⁾. Za podmínek stanovených v přímo použitelném předpisu Evropských společenství¹⁸⁾ poskytne zaměstnavatel členu osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě nepřetržitý odpočinek v týdnu podle mezinárodní smlouvy vyhlášené ve Sbírce zákonů¹⁹.“

Dnes platí Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85.

Toto Nařízení definuje pojem denní doba odpočinku takto: „denní dobou odpočinku“ je denní doba, během níž může řidič volně nakládat se svým časem a která zahrnuje „běžnou denní dobu odpočinku“ nebo „zkrácenou denní dobu odpočinku“. „Běžnou denní dobou odpočinku“ se rozumí doba odpočinku v celkovém trvání nejméně 11 hodin. Tuto běžnou dobu odpočinku lze případně rozdělit do dvou časových úseků, z nichž první musí být nepřerušená doba v celkovém trvání nejméně 3 hodiny a druhý nepřerušená doba v celkovém trvání nejméně 9 hodin, „zkrácenou denní dobou odpočinku“ se rozumí doba v celkovém trvání nejméně 9 hodin, ale kratší než 11 hodin.

Z uvedeného tedy vyplývá, že zaměstnavatel Vám může rozdělit denní odpočinek na dvě částí, z nichž jedna není kratší než 3 hodiny, ale Nařízení k tomu stanoví další omezení – zejména, že druhá část odpočinku nesmí být kratší 9 hodin a pak ještě (a na to asi Váš zaměstnavatel zapomíná) podle čl. 8 bod 8 platí: „Pokud se tak řidič rozhodne, smí trávit denní dobu odpočinku nebo zkrácenou týdenní dobu odpočinku mimo místo obvyklého odstavení vozidla v zaparkovaném vozidle, je-li vybaveno lehátkem pro každého řidiče.“

Což tedy přeloženo do běžného jazyka znamená, že trávit zkrácenou denní dobu odpočinku může řidič mimo místo obvyklého odstavení pouze, je-li jeho vozidlo vybaveno lehátkem a pokud s tím souhlasí. A to mi z Vašeho dotazu nevyplývá. Pokud je to možné, bylo by dobré založit si odborovou organizaci, která bude se zaměstnavatelem projednávat veškeré hromadné úpravy pracovní doby, abyste mohli dosáhnout úpravy, která platí pro řidiče autobusů.