Pracovní doba a přestávky řidičů

Mám dotaz ohledně pracovní doby, maximální doby řízení a bezpečnostních přestávek řidičů. Jsme firma, která provádí mj. údržbu komunikací a chodníků, údržbu veřejného osvětlení a svoz odpadů (komunálního, kusového a nebezpečného). Kterým předpisem se máme řídit - nařízením vlády č. 589/2006 v návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 561/2006 nebo vyhláškou č. 478/2000 Sb, kterou se provádí zákon o silniční dopravě?

Ve Vašem případně je třeba důsledně posoudit, jestli jste zaměstnanci údržby pozemních komunikací, kteří zajišťují sjízdnost dálnic, sjízdnost a schůdnost silnic a místních komunikací podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, nebo ne. Z Vašeho dotazu však nevyplývá dost informací, abych mohla jednoznačně rozhodnout. Jak vyplývá z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, vztahuje se toto nařízení vlády mimo jiné na zaměstnance údržby pozemních komunikací, kteří zajišťují sjízdnost dálnic, sjízdnost a schůdnost silnic a místních komunikací ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb.

Pokud tedy tuto činnost zajišťujete, pak se na vaše zaměstnance samozřejmě vztahuje toto nařízení vlády a konkrétně jeho hlava II. – Zaměstnanec údržby pozemních komunikací , tedy ustanovení § 10 až 12 nařízení vlády. Pro zaměstnance údržby pozemních komunikací se zde upravuje odchylně od obecně platné právní úpravy (zákoníku práce) pracovní doba, nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami a nepřetržitý odpočinek v týdnu. Zde není upravena odchylně právní úprava bezpečnostních přestávek, pro tyto zaměstnance se musí používat nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky. Podle tohoto nařízení vlády platí, že u zaměstnance, který řídí dopravní prostředek a na kterého se nevztahuje zvláštní právní předpis (tedy zákon č. 111/1994 Sb.) je zaměstnavatel povinen zajistit, aby:

a) nepřekročil maximální dobu řízení, která činí 4,5 hodiny; za dobu řízení se považuje i přerušení řízení na dobu kratší než 15 minut. Nejpozději po uplynutí maximální doby řízení musí být řízení přerušeno bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 30 minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu. Bezpečnostní přestávka může být rozdělena do dvou částí v trvání nejméně 15 minut zařazených do doby řízení,

b) během bezpečnostní přestávky nevykonával žádnou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad. Bezpečnostní přestávky a přestávky na jídlo a oddech se mohou slučovat; přestávky se neposkytují na začátku a na konci pracovní doby,

c) vedl v listinné formě nebo technickým zařízením denní evidenci o době řízení dopravního prostředku a o čerpání bezpečnostních přestávek.

V případě, že nejste zaměstnanci údržby pozemních komunikací podle zákona č. 13/1997 Sb., pak se na vás vztahuje zákon č. 111/1994 Sb., ze dne 26. dubna 1994 o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcí vyhláška č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Jak je ale patrno z výše uvedeného, rozdíl v bezpečnostní přestávce mezi nařízením vlády č. 168/2002 Sb. a zákonem č. 111/1994 Sb. není, rozdíl je jen mezi nařízením vlády č. 589/2006 Sb. a vyhláškou č. 478/2000 Sb., ale v ostatních výjimkách z obecné úpravy pracovní doby.