Práce přesčas s vědomím zaměstnavatele aneb mlčení je souhlas

Je fajn, že za takto vykonanou práci přesčas má zaměstnavatel zaměstnanci zaplatit, ale v praxi to je úplně jinak, pokud si bude zaměstnanec v mnoha firmách stát za svým a chtít práci přesčas zaplatit, tak se může také dočkat výpovědi pro neschopnost, že svoji práci nestíhá v pracovní době a tudíž takového pracovníka zaměstnavatel nepotřebuje, ale zaměstnanec není mnohdy schopný vše, co má ve své náplni práce a mhody víc než má v náplni práce za danou prac. dobu stihnout, protože zaměstnavatel musí šetřit na mzdových nákladech a nechce zaměstnat další prac. sílu, aby se dalo vše stihnout během zákonem dané prac. doby. Takže je hezké, že nárok na proplacení přesčasu máme, ale když ho budeme nárokovat, tak se můžeme setkat s tím, že nejsme pro firmu rentabilní, protože nestíháme vše v rámci své prac. doby, tudíž to bude dělat někdo jiný - který jak se lidové říká " drží pusu a maká". Doufejme, že do budoucna úrověň vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem stoupne a obě strany budou více dodržovat zákony a nařízení vlád a vyhlášky, které sice máme, ale vždy to v praxi je úplně jinak a málokdo se jimi řídí.

nezbývá mi než souhlasit s paní Evou. Praxe je opravdu jiná než ideální stav podle zákona a zaměstnanci nemají nikde zastání. Mohou dobrovolně z takové firmy odejít, to ano, ale z mé zkušenosti musím konstatovta, že tahle praxe funguje kam se podíváte. Nicméně děkuji JUDr. Dandové za výklad.