Práce bez odpočinku ve školství nemusí zůstat bez následků

Prosím o posouzení následující situace. Zaměstnanec (pedagogický pracovník) pracuje během dvou dnů střídavě pro dva zaměstnavatele, jejichž zřizovatelem je tatáž osoba (zaměstnavatel A a zaměstnavatel B). V ostatních dnech pracuje pro jiného zaměstnavatele. U zaměstnavatele A zaměstnanec pracuje první den od 13:45 do 16:30 (výuka žáků - pracovní smlouva), od 16:30 do 22:00 u zaměstnavatele B (dohled nad žáky - pracovní smlouva), od 22:00 do 7:00 následujícího dne pracuje u zaměstnavatele B (noční dozor nad ubytovanými žáky - dohoda o provedení práce) a od 7:00 do 16:45 u zaměstnavatele A (výuka žáků - pracovní smlouva). Další směna u zaměstnavatele A a B mu začíná zase až následující týden. 

V pracovním právu platí jedna obecná zásada – každý pracovněprávní vztah (ať pracovní poměr či některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr) musíme posuzovat samostatně. Proto není třeba mezi výše uvedenými pracovními vztahy a dohodou o provedení práce sledovat nějaký nepřetržitý odpočinek mezi směnami, vše je v naprostém pořádku.

V praxi však doporučujeme zaměstnavatelům, aby před uzavřením každého pracovněprávního vztahu si u uchazeče o zaměstnání řádně zjistili, zda má nějaké další pracovněprávní vztahy, v jakém rozsahu a o co se jedná, a to vše z důvodu prevence, prevence před pracovními úrazy. Je statisticky dokázáno, že většina pracovních úrazů má příčinu v únavě zaměstnance. Proto se v daném případě nabízí otázka, zda zaměstnavatel A vůbec ví o tom, že zaměstnanec pravidelně nastupuje k výkonu práce (výuce žáků) od 7:00 do 16:45 poté, co celou noc vykonává dohled nad žáky u jiného zaměstnavatele. To proto, že v případě pracovního úrazu by se náhrada za ztrátu na výdělku vypočítávala ze součtu mezd a odměn ve všech pracovněprávních vztazích zaměstnance. To je jediné, co můžeme celému výše popsanému příběhu vytknout. V praxi ale záleží na posouzení konkrétních místních podmínek.