Poslech hudby ve sluchátkách na pracovišti versus bezpečnost

Jako zaměstnavateli se mi nelíbí nově se rozmáhající nešvar používání sluchátek. Zaměstnanci mi tvrdí, že potřebují hudbu pro uvolnění se na práci. Osobně s tím nesouhlasím z několika důvodů: 1) je ohrožena bezpečnost práce (nemusí plně slyšet, když za ním něco padá nebo ho někdo varuje před nebezpečím apod.); 2) zaměstnanec dobře nevnímá všechny souvislosti s pracovním výkonem (takže je částečně mimo realitu); 3) zaměstnanec si může tímto skrytým způsobem dělat soukromé aktivity během pracovní doby (výuka cizích jazyků apod.). Prosím o váš názor na tuto problematiku. 

Samozřejmě s Vámi souhlasím. To je otázka organizace práce a pracovních postupů a tu si řídí zaměstnavatel a zaměstnanci se nemají, co se uvolňovat v práci. Práci musí vykonávat za podmínek stanovených v pracovní smlouvě a sami si (bez dohody se zaměstnavatelem) žádné další podmínky klást nemohou. To je i zásadní otázka bezpečnosti a ochrany zdraví při práci – když má zaměstnanec na uších sluchátka, tak nemůže slyšet, že někdo volá nebo že houká protipožární siréna atd. To, že by se zaměstnanci v pracovní době učili jazyky, bych snad ani nepředpokládala, ale že mohou mimo hudby poslouchat i čtenou literaturu a být tak zcela mimo pracovní realitu a myslet na zcela jiné věci než na práci, to je fakt. Z vašeho dotazu nevyplývá, o jaké pracoviště se jedná a jakou práci dotyční zaměstnanci vykonávají, ale někde to může být obzvlášť nebezpečné. 

Celý ten problém je záležitost vedoucích zaměstnanců. Zákoník práce (§ 101 odst. 2) jasně říká, že péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. Každý zaměstnanec má vedoucího a od toho je vedoucí, aby takové nešvary v práci (právě s výše uvedeným odůvodněním) netrpěl. To chce ale důslednost, nemůže to u jednoho zaměstnance tolerovat a druhému to zakazovat.

Nakonec bych doporučovala, aby zaměstnavatel po zvážení všech okolností vložil příslušný zákaz přímo do pracovního řádu. Tím ulehčí vedoucím zaměstnancům, aspoň se nebudou muset denně s jednotlivými zaměstnanci dohadovat. To je stejný nešvar jako elektronická cigareta na pracovišti. Znovu opakuji – za organizaci práce a pracovních postupů stejně jako za bezpečnost a ochranu zdraví při práci odpovídá zaměstnavatel a zaměstnavatel si s ohledem na to klade podmínky, za kterých bude zaměstnanec pracovat.