Nový pohled na bezpečnost práce

První československé bezpečnostní předpisy pro obráběcí stroje vypracovali již v roce 1975 příslušní výrobci těchto strojů za přímé spolupráce Výzkumného ústavu obráběcích strojů a obrábění (VÚOSO) a Výzkumného ústavu bezpečnosti práce (VÚBP) Praha. Později byly doplněny o požadavky dohodnuté v rámci bývalé RVHP a vydány jako soubor ČSN 29 0700 až ČSN 20 0725 s účinností od 1. 1. 1989.

V základní kmenové normě ČSN 20 0700 Bezpečnostní požadavky pro obráběcí stroje na kovy - společná ustanovení, jsou mj. podrobněji formulovány požadavky na konstrukci strojů (vnější úprava a tvar stroje, provedení stroje z hlediska provozu, údržby, montáže a dopravy), stanoveny požadavky na ovládací, sdělovací, pojišťovací, upínací zařízení atd.

Je možno konstatovat, že úroveň předpisů a hlavně jejich komplexní pojetí předčily v té době i obdobné zahraniční materiály. Mnohem důležitější je však skutečnost, že předpisy se staly významným nástrojem při posuzování a schvalování projektů a prototypů nových obráběcích strojů, což přineslo i ekonomické efekty, neboť „i bezpečnost se vyplácí".

Problematika bezpečnosti práce se sledovala i u nastupující nové techniky. V roce 1980 vydal VÚOSO technické pokyny trustu TPT 041 „Bezpečnostně technické směrnice pro NČ obráběcí stroje a zařízení ve výrobních systémech pro obrábění". Jsou zde již stanoveny požadavky na obráběcí centra včetně operační manipulace s obrobky a nástroji (manipulátory, zásobníky, regálové zakladače apod.).

V devadesátých letech minulého století, po přistoupení CR do Evropské normalizační komise (CEN), se naše normalizace zaměřila v první řadě na přebírání evropských norem (EN) a tvorba našich samostatných norem a předpisů byla utlumena.

KLASIFIKACE BEZPEČNOSTNÍCH NOREM

• Normy typu A (základní bezpečnostní normy) uvádějí základní pojmy, zásady pro konstrukci a používání, všeobecná hlediska, která mohou být aplikována u strojních zařízení. Např.:
  ČSN EN 292-1 (83 3001) Bezpečnost strojních zařízení — Základní pojmy, všeobecné zásady pro konstrukci — Část 1 : Základní terminologie, metodologie.
  ČSN EN 292-2 (83 3001) Bezpečnost strojních zařízení — Základní pojmy, všeobecné zásady pro konstrukci — Část 2: Technické zásady a specifikace.
  ČSN EN 1050 (83 3010) Bezpečnost strojních zařízení — Zásady pro posouzení rizika.
  ČSN EN 1070 (83 3000) Bezpečnost strojních zařízení — Terminologie.
• Normy typu B (skupinové bezpečnostní normy) se zabývají jednotlivým bezpečnostním hlediskem (např. bezpečnou vzdáleností, teplotou povrchu, hlukem, antropometrickými údaji) anebo příslušnými ochrannými zařízeními (např. dvouručním ovládacím zařízením, blokovacími zařízeními, ochrannými kryty apod.).
  V současnosti je již vydáno cca 90 norem z této oblasti ve třídicím znaku 83 35xx, dále pak řada norem týkajících se elektrického zařízení (třídicí znak 33 xxxx), akustiky-hluku (třídicí znak 01 16xx).
• Normy typu C (bezpečnostní normy pro stroje) se zabývají podrobnými bezpečnostními požadavky pro jednotlivý stroj nebo skupinu strojů. Pro obráběcí stroje na kovy byly dosud vydány tyto normy:
  ČSN EN 12415 (20 0701) Bezpečnost obráběcích a tvářecích strojů (dále OTS). Malé číslicově řízené soustruhy a soustružnická centra (rok vydání 2001).
  ČSN EN 12478 (20 0702) Bezpečnost OTS. Velké číslicově řízené soustruhy a soustružnická centra (2001).
  ČSN EN 12840 (20 0703) Bezpečnost OTS. Ručně ovládané soustruhy s automatickým řízením nebo bez automatického řízení (2001).
  ČSN EN 13788 (20 0704) Bezpečnost OTS. Více vřetenové soustružnické automaty (2002).
  ČSN EN 12717 (20 0708) Bezpečnost OTS. Vrtačky (2002)
  ČSN EN 12417 (20 07 10) Bezpečnost OTS. Obráběcí centra (2002).
  ČSN EN 13128 (20 0711) Bezpečnost OTS. Frézky včetně vyvrtávaček (2002).
  ČSN EN 13218 (20 071 7) Bezpečnost OTS. Pevně umístěné brusky (2001).
  Pozn.: nahrazuje též ČSN 20 0707 Ochranné kryty brousicích a řezacích kotoučů. Konstrukční požadavky (1984)
  ČSN EN 12957 (20 0721) Bezpečnost OTS. Elektroerozivní stroje (2002)
  Pozn.: Požadavky evropských norem budou postupně včleňovány do našich norem i pro další skupiny obráběcích strojů.

FORMA A OBSAH NOREM (EN)

Nové harmonizované normy maji pro nás neobvyklou formu zpracování. Nejsou zde stanoveny požadavky ve formě jednotlivých článků, nýbrž se důsledně postupuje podle nebezpečí (rizik), nebezpečných situaci a nebezpečných události. Obecná nebezpečí byla předem stanovena a kategorizována v ČSN EN 1050 (83 3010) Bezpečnost strojních zařízeni. Zásady pro posouzení rizika (1998). V příloze A této normy se uvádí 37 případů nebezpečí (rizik), např.:

• mechanická nebezpečí (stlačeni, střih, říznutí, uříznutí. zachyceni, vtaženi, náraz, bodnutí, proražení),
• elektrická nebezpečí (dotyk živých částí osobami),
• tepelná nebezpečí,
• hluk,
• vibrace,
• záření,
• nebezpečí vznikající zanedbáním ergonomických zásad,
• neočekávané spuštění, překročeni rychlosti,
• porucha řídicího obvodu,
• pád nebo vymrštění předmětů atd.

Proto také hlavní kostrou všech jednotlivých norem je tabulka, ve které se postupně probírá jedno nebezpečí za druhým a současně se uvádějí konkrétní příklady související s nebezpečnou situací, činností nebo s nebezpečným prostorem, a to podle druhu obráběcího stroje. Uživatel normy (konstruktér, výrobce, dodavatel) má zhodnotit situaci podle předepsaných kriterií a navrhnout opatření (přednostně technická, pak organizační, návodová, výuková). K tomu poslouží i další podrobné informace, které konstruktéra orientují, jakým způsobem danou problematiku správně řešit, jak ověřovat navrhovaná řešení apod.

Proti našim dřívějším normám je nyní každý bezpečnostní prvek podrobně popsán a zpravidla má i svou samostatnou normu. Např. zařízení nouzového zastaveni, umístění ochranných zařízení s ohledem na rychlosti přiblížení části lidského těla, antropometrické údaje, zamezení neočekávaného spuštění, bezpečné vzdálenosti k zabránění dosahu rukou k nebezpečným místům, požadavky na pracovní plošiny, lávky, schodiště, zábradlí, vstupní žebříky apod.

Řadu dalších norem lze využít hlavně při řešení bezpečnostní problematiky a automatizovaných výrobních systémů, jako např. ochranná zařízení citlivá na tlak (rohože, podlahy), dvouruční ovládací zařízení, systém akustických a vizuálních signálů nebezpečí a informačních signálů.

PLATNOST A VÝZNAM NOREM

Harmonizované normy se vztahují na nové výrobky. Všichni výrobci strojů a strojních zařízení je musejí respektovat již v nových projektech, při vývoji prototypů strojů, při zpracování návodů k montáži, obsluze a údržbě. Pokud by výrobci nepostupovali v souladu s normami EU, příp. ISO, nebyly by výrobky konkurenceschopné, nehledě na event. finanční postih při úrazu v důsledku chybné konstrukce.

Některé novější požadavky jsou z hlediska konstruktéra řešitelné, avšak v běžné praxi je bude obsluha strojů považovat za nadbytečné, překážející, zdržující. Mám na mysli ochranné kryty s blokováním u klasických univerzálních obráběcích strojů při nasazení v kusové výrobě, např. ochranný kryt sklíčidla u univerzálních hrotových soustruhů, ochranný kryt nástrojů u vrtaček a frézek. V případě úrazů zde mohou vznikat i právní spory.