Nezpůsobilost k práci, odmítnutí nabízené pozice a odškodnění pracovního úrazu

Naše zaměstnankyně utrpěla pracovní úraz, jehož následkem došlo podle lékařského posudku ke zdravotní nezpůsobilosti k vykonávané práci. Byla jí nabídnuta jiná práce, pro kterou by byla zdravotně způsobilá, ale zaměstnankyně ji odmítla. Z těchto důvodů dojde k ukončení pracovního poměru. Můžete mi sdělit, na jaké celkové odškodnění má nárok?

Jedná se o pracovní úraz, ten se bude muset odškodňovat podle zákoníku práce bez ohledu na to, jestli pracovní poměr bude trvat, nebo jestli dojde k jeho skončení. V souvislosti s výpovědi (protože půjde pravděpodobně o výpověď podle § 52 písm. d) zákoníku práce) vznikne dotyčné nárok na odstupné ve výši 12násobku průměrného výdělku.

Pokud se týká náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, ve Vašem případě není třeba řešit otázku ustanovení § 271b odst. 4 zákoníku práce (ZP). Smyslem fikce zde upravené je zabránit, aby poškozený zaměstnanec zneužíval svého postavení v odpovědnostním vztahu a požadoval od zaměstnavatele formou náhrady škody na výdělku i tu část ztráty na výdělku, která vznikla v důsledku jeho laxního přístupu k výkonu práce. Stanoví-li zákon, že za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje průměrný výdělek, kterého dosahují ostatní zaměstnanci vykonávající u zaměstnavatele stejnou práci nebo práci téhož druhu, půjde o průměrný výdělek těchto zaměstnanců zjišťovaný podle úpravy obsažené v § 351 a násl. ZP za rozhodné období (předchozí čtvrtletí nebo předchozí kalendářní rok, co je pro poškozeného výhodnější) předcházející vzniku nároku na náhradu škody na výdělku.Tento průměrný výdělek bude v dalším průběhu trvání nároku používán, aniž – jak se někdy děje – by byl průběžně přepočítáván, až do případné valorizace nebo změny poměrů na straně poškozeného zaměstnance. Zaměstnavatel může – třeba proto, aby minimalizoval svoji povinnost k náhradě škody na výdělku – sám zajistit zaměstnankyni jinou práci. Zákon nestanoví ani příkladmo, v čem mohou spočívat vážné důvody, které zaměstnankyni opravňují k odmítnutí této práce, a proto je třeba se jimi zabývat individuálně, s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Nepochybně to může být proto, že zajištěná práce není pro poškozeného zaměstnance vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, schopnostem a kvalifikaci. Lze se zabývat i tím, zda je možné ve srovnání s dosavadním stavem po zaměstnankyni spravedlivě požadovat, aby přistoupila na nabídku nového zaměstnání vzhledem ke svým osobním i rodinným důvodům (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 906/2000). Odmítne-li zajištěné zaměstnání bez vážných důvodů, je výdělkem po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání ten průměrný výdělek, kterého mohla dosáhnout na práci, která jí byla zajištěna, tedy v podstatě pravděpodobný výdělek podle § 355 ZP. Jinak bude dotyčná odškodňována dále a jak jí budou vznikat jednotlivé náhrady (bolestné apod.), tak jí bude odpovědný zaměstnavatel odškodňovat.