Neumíme zařadit práce našich zaměstnanců do kategorií a KHS nám neporadila

Jsme nově vzniklá firma zabývající se montáží a výrobou velkých průmyslových kotlů. Naši zaměstnanci jezdí po stavbách na území celé EU. Máme dílnu v německém Essenu, ale zde v České republice ne. Chceme zařazení do kategorizací prací, ale na KHS nám bylo řečeno, že je to nezměřitelné (zaměstnanci pracují ve výškách, se spalinama, s bruskou atd.). Jak máme tedy postupovat, abychom zabezpečili bezpečnost a ochranu zdraví našich zaměstnanců?  Je možné mít periodické zdravotní prohlídky bez nějakého stanoviska KHS?

Obecně platí, že Vaši zaměstnanci musí mít sjednáno v pracovní smlouvě jedno nebo více míst výkonu práce a že tam musí být adresa zaměstnavatele, se kterým pracovní smlouvu uzavřeli.  Pokud jsou tato místa sjednána v ČR, pak je toto místo pro ně pracovištěm a na dotyčné se vztahují české předpisy.

Pokud by dotyční ale měli sjednáno místo výkonu práce v Essenu, pak by se na ně obecně vztahovaly německé předpisy. Podle § 319 zákoníku práce však platí, že je-li zaměstnanec zaměstnavatele z jiného členského státu EU (a to může být i Čech, který zde pracuje pro firmu z Essenu) vyslán k výkonu práce na území České republiky, vztahuje se na něho úprava České republiky, pokud jde

• o  maximální délku pracovní doby a minimální dobu odpočinku,
• minimální délku dovolené za kalendářní rok nebo její poměrnou část,
• minimální mzdu, příslušnou nejnižší úroveň zaručené mzdy a příplatky za práci přesčas,
• bezpečnost a ochranu zdraví při práci,
• pracovní podmínky těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň, které kojí, a zaměstnankyň do konce devátého měsíce po porodu a mladistvých zaměstnanců,
• rovné zacházení se zaměstnanci a zaměstnankyněmi a zákaz diskriminace,
• pracovní podmínky při agenturním zaměstnávání.

Tato právní úprava se nepoužije, jsou-li práva vyplývající z právních předpisů členského státu Evropské unie, z něhož byl zaměstnanec vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb, pro něho výhodnější. Výhodnost se posuzuje u každého práva vyplývajícího z pracovněprávního vztahu samostatně. Proto by se ve Vašem případě musela porovnat právní úprava kategorizace prací a lékařských preventivních prohlídek česká a německá a muselo by se rozhodnout, která je výhodnější.

Jinak ale ještě několik poznámek k české právní úpravě. Jak jsem uvedla výše, příslušnost krajské hygienické stanice a oblastního inspektorátu práce zaměstnanců se musí určovat podle sídla zaměstnavatele, který s nimi uzavřel pracovní smlouvu. Kategorizace prací se u nás řídí vyhláškou č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli. Podle této vyhlášky platí, že zařazení do první a druhé kategorie si provádí zaměstnavatel sám. Z Vašeho dotazu mi nevyplývá, v jakém riziku (prach, chemické látky, hluk, vibrace, neionizující záření a elektromagnetická pole, fyzická zátěž, zátěž teplem, zátěž chladem, psychická zátěž, zraková zátěž, práce s biologickými činiteli, práce ve zvýšeném tlaku vzduchu) Vaši zaměstnanci pracují a jestli je skutečně třeba je zařadit např. do třetí kategorie např. pro práci v prachu. Vaši zaměstnanci jsou podle mého názoru spíš montážní zaměstnanci, kteří sice čas od času pracují ve zvýšeném riziku, ale toto riziko asi nenaplňuje hodnoty prachu a vibrací pro práci ve třetí kategorii. Proto myslím, že by pro Vás bylo důležitější zajistit zaměstnancům bez ohledu na kategorizaci prací lékařské preventivní prohlídky. Četnost těchto prohlídek se zatím řídí směrnicí Mzd PP – 265- 20.11.67 o posuzování zdravotní způsobilosti k práci ve znění směrnic ministerstva zdravotnictví ČSR č. 17/1970 Věstníku MZd ČSR, o změnách v posuzování zdravotní způsobilosti k práci ze dne 21. května 1970, ale to je - dovolte mi můj názor – pro praxi špatný předpis, je totiž zastaralý. Proto vycházím z názoru, že za veškerou BOZP odpovídá zaměstnavatel (§ 101 ZP) , každý zaměstnavatel musí mít lékaře závodní preventivní péče (§ 103 ZP) a tudíž by četnost lékařských prohlídek měl určovat sám zaměstnavatel. Práce ve výškách je velice náročná, riziková a tudíž by zaměstnavatel měl i k tomuto momentu přihlížet při stanovení lékařských preventivních prohlídek. Zaměstnavatel totiž odpovídá za všechny pracovní úrazy a musí zajistit, že zaměstnanec nebude vykonávat práci, jejíž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti.

V Německu je situace jiná. Tam musí mít zaměstnavatel nejdříve provedenou kategorizaci prací a pak od toho se odvíjí další opatření v oblasti BOZP – četnost lékařských preventivních prohlídek, poskytnuté OOPP apod. To u nás není, naše předpisy neprovázaly kategorizaci práce (jako záležitost hygieny práce) s ostatními částmi BOZP (posuzování rizik pro OOPP nebo stanovení lékařských preventivních prohlídek), u nás to jsou dvě odlišné a na sobě zcela nezávislé věci.