Nepřizpůsobení rychlosti jízdy povaze vozovky a odpovědnost za pracovní úraz

Řeším ve firmě odškodnění pracovního úrazu našeho zaměstnance. Zaměstnanec jel na služební cestě firemním automobilem, na namrzlé vozovce dostal smyk a při dopravní nehodě došlo k jeho zranění. Nehoda byla šetřena Policií ČR, která rozhodla, že se zaměstnanec dopustil přestupku proti zákonu č. 361/2000 Sb. tím, že nepřizpůsobil rychlost jízdy povaze vozovky. Dle pojišťovny, u které máme zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání, je skutečnost, že se zaměstnanec dopustil přestupku, automaticky považována za zaviněné porušení bezpečnostních předpisů (vědomá nedbalost) a zaměstnavatel se musí zcela zprostit odpovědnosti. To mi nepřipadá logické v porovnání s posuzováním zavinění zaměstnance u jiných pracovních úrazů, kde musí zaměstnavatel zaměstnanci vědomé porušení bezpečnostních předpisů prokázat. Lze znění porušeného paragrafu zákona č. 361/2000 Sb. "nepřizpůsobení jízdy stavu a povaze vozovky" považovat za konkrétní pokyn k zajištění bezpečnosti práce?

Odpověď na dotaz není jednoduchá a nebude zřejmě ani jednoznačná. O tom, zda zaměstnanec utrpěl pracovní úraz, rozhoduje zaměstnavatel na základě výsledků objasňování příčin a okolností vzniku úrazu. Součástí objasňování je mj. posouzení, zda ke škodě na zdraví postiženého zaměstnance nedošlo tak, že zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány. Na základě těchto zjištění zaměstnavatel posoudí, zda ponese (objektivní) odpovědnost za škodu při pracovním úrazu nebo zda se podle § 367 odst. 1 zákoníku práce zprostí odpovědnosti zcela, nebo podle odst. 2 zčásti.

Zcela se zaměstnavatel odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škoda vznikla tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

Zčásti se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti, prokáže-li, že škoda vznikla v důsledku výše uvedených skutečností, a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody. Zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, je povinen určit zaměstnavatel část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění.

Porušení povinností v provozu na pozemních komunikacích zaměstnancem, v jehož důsledku došlo k dopravní nehodě a při ní k úrazu zaměstnance, lze za porušení právního předpisu, jaké má na mysli ustanovení § 367 odst. 1 a 2 zákoníku práce, zásadně považovat. Rozhodně ale nelze kategoricky stanovit, že porušení právního předpisu v podobě jakéhokoliv přestupku v provozu na pozemních komunikacích. Tak by docházelo k tomu, že nárok na odškodnění za pracovní úraz ztratí ten zaměstnanec, který jako řidič utrpí pracovní úraz poté, kdy úmyslně vjel na červenou do křižovatky a zavinil tak vážnou dopravní nehodu a také ten, kdo ve snaze splnit svou pracovní povinnost se vydá na cestu v nepříznivých klimatických podmínkách, přičemž v důsledku smyku s vozidlem havaruje a přitom utrpí pracovní úraz. Je známo, že jednání v podstatě každého řidiče, který havaruje v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek, je příslušnými orgány posuzováno jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, že nepřizpůsobil rychlost jízdy povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat. Závažnost přestupků je vyjádřena výší pokuty a počtem odečtených bodů v bodovém hodnocení. V prvním uvedeném příkladu je za přestupek mimo pokutu ve výši 2500 až 5000 Kč odečteno 5 bodů v bodovém hodnocení, za přestupek podle druhého příkladu může být uložena pokuta ve výši 1500 až 2500 Kč, žádný bod se neodečítá.

Je na zaměstnavateli, aby on posoudil, zda bude zaměstnanec za pracovní úraz odškodněn v plné výši, zda se odpovědnosti zprostí zčásti a v tom případě stanoví část škody, kterou nese zaměstnanec, či zda se odpovědnosti zprostí. Předpokládám, že v případě smyku na namrzlé vozovce není porušení předpisu formou nepřizpůsobení rychlosti jízdy povětrnostním podmínkám jedinou příčinou vzniku nehody a následně úrazu řidiče, ale že jsou zde i další okolnosti, jako např. právě stav vozovky a možná i další.

V případě odmítnutí odškodnění může zaměstnavatel počítat s tím, že zaměstnanci budou zaměstnavatele žalovat o náhradu škody a možná i odmítat vyjíždět na komunikace při sebemenším zhoršení povětrnostních podmínek.