Nebezpečí spojená se stavebními pracemi

27.10.2008

Zdroj:

D - Hodnocení a řízení rizik v pracovním prostředí

Stavebnictví je ekonomickým odvětvím, ve kterém dlouhodobě vzniká nejvíce pracovních úrazů. S rostoucím počtem úrazů pochopitelně narůstají i finanční ztráty s nimi spojené. Důsledná pozornost věnovaná problematice bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (BOZP) vede nejen ke snížení finančních prostředků vynaložených na ošetření a případnou rekonvalescenci zraněných pracovníků, ale rovněž zlepšuje jejich pracovní podmínky a prostředí.

Dočasné stavební konstrukce

V současné době se jako dočasné stavební konstrukce používá nejčastěji lešení, přičemž lešení trubková jsou postupně nahrazována dílcovými konstrukcemi, především lešením rámovým. Lešení lze montovat, demontovat nebo podstatným způsobem přestavovat jen v souladu s návodem na montáž a demontáž obsaženým v průvodní dokumentaci. Provádět uvedené činnosti mohou pouze zaměstnanci, kteří byli vyškolení a jejich znalosti a dovednosti byly ověřeny.

K zajištění pracovníka proti pádu (zejména při montáži a demontáži lešení) se používají především osobní ochranné prostředky. Jisticí lana musí být přiměřeně dlouhá, aby měl pracovník volnost potřebnou pro výkon práce. Nedostatečně dlouhé jistící lano nutí pracovníka k jeho častému odpojování a k opomenutí zpětného zajištění. Naopak dlouhé jistící lano znamená riziko dlouhého volného pádu, kdy při zachycení vznikají příliš velké síly, které nelze účinně tlumit. S výhodou je možno používat například samozatahovací zachycovače pádu. Kotvící body pro uchycení prostředků osobní ochrany lze umístit jak na lešení, tak na fasádě přilehlé stavby, vždy však musí mít dostatečnou únosnost. V případě umístění kotvicích bodů na lešení musí být zajištěno přenesení síly vzniklé při pádu do konstrukce, k níž je lešení přikotveno. V praxi se často setkáváme s případy kdy pří montáži lešení, lešenáři nepoužívají příslušné OOPP a zbytečně tak zvyšují riziko pádu, neboť nedokončené lešení představuje zvýšenou míru rizika pádu.

Nejčastější závadou u lešení je jejich nedostatečné přikotvení k objektu. Kotvy musí být rozmístěny v souladu s dokumentací k lešení a musí mít dostatečnou únosnost. Společně s kotvami zajišťuje tuhost konstrukce i právné vyztužení ve všech třech rovinách.

Lešení musí být složeno ze všech částí, nezbytných pro zajištění jeho bezvadné funkce a především stability. Ke složení se mohou použít jen nepoškozené dílce, trubky, spojovací části, podlahy atd. Pro zajištění stability je nutné lešení umístit na dostatečně únosném povrchu a při založení použít nánožky nebo stavitelné patky na dřevěném podkladu. Používáním nevhodných konstrukčních částí, jako jsou například shnilé fošny, rezavé či poškozené trubky, deformované rámy nebo nevhodné spojení jednotlivých části lešení, může dojít k narušení jeho stability. Proto je jejich používání zakázáno. Pokud je přestup mezi jednotlivými patry řešen pomocí žebříků, pak ty musí být bezpečné a svou konstrukcí nesmí ohrožovat zdraví pracovníků. Nevhodné zajištění otvorů pro prostupy mezi patry je další častou příčinou pádu pracovníků. Je tedy nutné dbát na to, aby prostupy mezi patry měly dostatečné zajištění (poklop, přesahující žebřík). Případný pád lešení ohrožuje pracovníky, kteří na něm pracují, osoby vyskytující se v jeho blízkosti, dopravní prostředky (pokud je v jeho blízkosti komunikace pro dopravní prostředky) nebo přilehlé budovy.