Napadení na pracovišti

Po oznámení zaměstnancem, že došlo k úrazu způsobenému jiným pracovníkem, vedoucí pracovník úraz zapíše do knihy úrazů. Zaměstnavatel je jako u každého jiného úrazu podle § 105 zákoníku práce povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu. O pracovní úraz nejde tehdy, jestliže poškození zdraví pracovníka nastalo v době, kdy vybočil z plnění pracovních úkolů nebo z činnosti, která je v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, a kdy tedy došlo k tzv. excesu (například když se zaměstnanci poperou).

Pokud ale zaměstnanec napadne druhého zaměstnance při plnění pracovních úkolů (například neshody v kanceláři vyvrcholí napadením jednoho ze zaměstnanců druhým) a tento utrpí úraz, bude to pro něj úraz pracovní. Zaměstnavatel pak může vymáhat náhradu škody na zaměstnanci, který úraz způsobil. Podle § 257 odst. 2 zákoníku práce lze na zaměstnanci vymáhat škodu do čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku; toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. Podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, má také příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

Pokud se zaměstnavatel po prošetření úrazu rozhodne úraz jako pracovní neuznat, musí dát zaměstnanci vyrozumění, že úraz neuznává jako pracovní a z jakého důvodu.

Napadený má možnost na útočníkovi uplatňovat nárok na odškodnění podle občanského zákoníku. Může podat trestní oznámení. Požadavek na náhradu škody lze uplatnit v trestním řízení nebo v občanskoprávním řízení. Poškozený může podat občanskoprávní žalobu o náhradu škody. Má nárok na náhrady při ublížení na zdraví nebo při usmrcení podle § 2958 - 2968 občanského zákoníku. Podle těchto ustanovení škůdce musí poskytnout poškozenému podobné druhy náhrad jako při pracovním úrazu zaměstnavatel podle zákoníku práce. Mohou se také dohodnout na mimosoudním vyrovnání.

Z judikátu Nejvyššího soudu sp. zn.: 21 Cdo 1084/2009 vyplývá, že souběh obou nároků podle zákoníku práce a občanského zákoníku je možný pouze v případě existence více odpovědných subjektů. Uvádí se zde: „Jednou žalobou lze dokonce uplatňovat nárok na náhradu škody proti zaměstnavateli podle ustanovení zákoníku práce o odškodňování pracovních úrazů, jakož i nárok na náhradu škody z téže škodné události proti tomu, kdo za ni odpovídá podle ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu. Soud nemůže uložit žalovaným povinnost zaplatit náhradu škody společně a nerozdílně. Může však vyslovit, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného.“ Poškozený nemůže náhradu škody dostat uhrazenu dvakrát.