Náhrada za ztížení společenského uplatnění po smrti zaměstnance přechází na dědice

Žalobkyně - dědička po zemřelém manželovi - žalovala společnost, kde manžel pracoval (dále žalovaná), že jí nechtěla vyplatit náhradu za ztížení společenského uplatnění z titulu odškodnění nemoci z povolání, které bylo ohodnoceno lékařským posudkem ve výši 1 080 bodů. Zemřelý manžel ještě za svého života uplatnil svůj nárok na odškodnění nemoci z povolání u žalované.

Podle § 328 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále ZP), je stanoveno, že peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Protože náhrada škody je svojí povahou peněžitým nárokem, má žalobkyně za to, že tento nárok přešel na pozůstalé dědice. Žalovaná jí však odmítá zděděnou pohledávku uhradit s odůvodněním, že tento nárok smrtí bývalého zaměstnance zanikl.

Okresní soud žalobě vyhověl. Vyslovil názor, že pro přechod pohledávky na náhradu za ztížení společenského uplatnění, kterou měl poškozený vůči žalované, na žalobkyni, svědčí ustanovení § 328 odst. 1 ZP, který stanoví, že peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají, přičemž nárok z titulu ztížení společenského uplatnění je třeba zahrnout mezi tato práva. Logicky se tedy stává součástí dědictví.

K odvolání žalované Krajský soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že je třeba v daném případě vycházet ze současného znění ustanovení § 328 odst. 1 ZP. (V dřívější teorii práva, podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2006, byl nárok na odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění považován za právo ryze osobní, které zaniklo smrtí poškozeného.) Vzhledem k uvedenému se proto odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně v tom, že pohledávky na peněžitá plnění smrtí zaměstnance nezanikají, a to platí i o pohledávkách na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítala, že soudy obou stupňů učinily nesprávný právní názor, když dovodily, že podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2007 peněžité pohledávky, včetně náhrady za ztížení společenského uplatnění, nezanikají smrtí zaměstnance, ale přecházejí na dědice. Žalovaná se domnívá, že za situace, kdy v současné platné úpravě chybí jednoznačně ustanovení, které by určilo, zda nárok na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění smrtí zaměstnance zaniká, nelze s poukazem na předchozí právní úpravu rozšiřovat výklad § 328, jak to učinil odvolací soud, protože toto ustanovení ve skutečnosti v textu vůbec neřeší, zda dotčený nárok vzniká či nevzniká, neboť toto ustanovení zcela chybí.

Jak bylo uvedeno výše, podle ustanovení § 328 odst. 1 ZP peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová a platová práva z pracovněprávního vztahu uvedeného v § 3 větě druhé postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob (2. věta § 328 odst. 1 ZP).

Je mimo pochybnost, že smrtí zaměstnance zanikají základní pracovněprávní vztahy, tedy i pracovní poměr, neboť sjednaný pracovně právní závazek zaměstnance smí být splněn jen osobně a nemůže přejít na někoho jiného. Ze základního pracovněprávního poměru ovšem mohou vznikat jednotlivé (odvozené) pracovněprávní závazkové vztahy, jejichž předmětem jsou peněžitá nebo nepeněžitá plnění. Nepeněžité závazky jsou vždy vázány na osobu zaměstnance a nelze je převést na jiného; nepeněžité pohledávky (práva) z pracovněprávního vztahu proto také bez výjimky zanikají smrtí zaměstnance. Práva a povinnosti, které vznikly (odvozeně) ze základních pracovněprávních vztahů, mohou přejít na jiného, jen jestliže v době smrti zaměstnance ještě trvaly a jestliže se projevují v podobě peněžitých práv (pohledávek) zaměstnance nebo zaměstnavatele.

Okolnost, že v ustanovení § 328 odst. 1 ZP chybí zmínka o osudu nároků na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, zřejmě znamená, že to, že peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají, platí i o pohledávkách na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění. Smrtí zaměstnance tedy veškeré peněžité pohledávky, které má zaměstnanec podle zákoníku práce nebo jiných právních předpisů, kolektivní smlouvy, vnitřních předpisů nebo smlouvy (dohody) za zaměstnavatelem, nabývají jeho dědici. V případě, že zaměstnanec žil v době smrti ve společné domácnosti s manželem, dětmi nebo rodiči, nenabývají dědici jeho mzdová a platová práva ze základního pracovněprávního vztahu až do výše trojnásobku zaměstnancova průměrného výdělku. Ve vztahu k pohledávkám na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění však žádné omezení ve prospěch uvedených osob není, a proto se tyto pohledávky v plné výši stávají předmětem dědického řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že právo zaměstnance na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, které vzniklo smrtí zaměstnance, nezaniká; v plné výši se stává předmětem dědického řízení a přechází na toho, komu tato pohledávka podle výsledku dědického řízení připadla. Napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé je tedy správný.

Článek vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 936/2010.