Mezinárodní konference na téma Rámcová směrnice 89/391/EHS

Transpozice a implementace Rámcové směrnice 89/391/EHS je přes veškeré problémy pro členské státy EU přínosná. Toto poznání si odnesli účastníci mezinárodní konference Strategie a postupy snižování rizika při práci – hodnocení dopadu Rámcové směrnice 89/391/EHS, která se konala 25. června 2009 v Praze. Konferenci pořádala Evropská agentura pro BOZP ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, Českomoravskou konfederací odborových svazů (ČMKOS) a Evropským odborovým institutem (ETUI).

Při příležitosti 20. výročí uvedení v platnost Rámcové směrnice 89/391/EHS (dále jen Rámcová směrnice), se na konferenci sešli odborníci působící na poli BOZP, zástupci státní správy, zaměstnavatelů i zaměstnanců z různých evropských zemí. Stoiberova skupina (antibyrokratická 15členná komise, která má za cíl zredukovat do r. 2012 evropskou byrokracii v podnikatelské oblasti o 25 %) se snaží o zmírnění některých ustanovení Rámcové směrnice pro malé a střední podniky, například vyjmout malé firmy z povinnosti mít písemné hodnocení rizik. Účastníci konference se shodli na tom, že takové zmírnění je nepřípustné, jednalo by se o kšeftování se zdravím zaměstnanců.

Konferenci zahájil a jednotlivé příspěvky uváděl Viktor Kempa z ETUI. Hlavním tématem přednášek byla implementace směrnice v členských zemí EU.  Jak uvedla Daniela Kubíčková z MPSV ČR: „Toto téma je zvlášť případné, protože letošní evropská kampaň BOZP je zaměřena na hodnocení rizik.“ Dále zdůraznila, že na této konferenci bychom měli najít nejjednodušší cesty k implementaci směrnice.

O zkušenosti zavádění směrnice ve své zemi se s účastníky podělil Kai Frick z Malardale University ve Švédsku. Zjistil, že špatná péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci způsobuje každoročně stejné ekonomické ztráty jako hospodářská krize.  Za mimořádně rizikové faktory označil hluk a stres, také expozici nebezpečným látkám. Ve svém příspěvku zdůraznil nutnost dialogu zaměstnavatele s pracujícími a aktivní podporu odborů.  Problém vidí v tom, že malé podniky nemají na BOZP čas, také vedení bývá mnohdy nedostatečné. Vedoucí pracovníci nemají způsobilost, schopnosti, některé aspekty rizik neznají a některé neřeší.

Se situací v oblasti BOZP v České republice nás seznámil Ladislav Baron ze společnosti ENVIFORM, bývalý inspektor práce. Ve své přednášce Brzdy implementace v České republice zhodnotil pozitiva a negativa vyplývající ze zavádění Rámcové směrnice u nás. Za nepříliš dobré považuje například fakt, že Zákoník práce a z. č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, vzal v úvahu pouze velikost firmy, nikoli povahu činnosti, a stanovil u firem do 25 zaměstnanců, že zde může zaměstnavatel vykonávat činnosti v prevenci rizik sám, má-li k tomu potřebné znalosti. Dalším negativem je možnost zaměstnavatele vykonávat činnost v prevenci rizik sám, pokud je odborně způsobilý, ve firmách do 500 zaměstnanců.

Někteří zaměstnavatelé, zvláště se jedná o malé a střední podniky, se mylně domnívají, že s přijetím odborně způsobilé osoby v prevenci rizik nejsou za BOZP zodpovědní.

V něčem je česká legislativa oproti Rámcové směrnici lepší. Například v čl. 5 Rámcové směrnice se připouští, že se může snížit odpovědnost zaměstnavatele při mimořádných situacích. Česká legislativa tuto možnost nepřipouští. V ČR nese objektivní odpovědnost za pracovní úrazy vždy zaměstnavatel.

Pokud je více zaměstnavatelů na jednom pracovišti, musí se podle článku 6. odst. 4 Rámcové směrnice navzájem informovat o rizicích. Náš Zákoník práce je v tomto velmi konkrétní - o rizicích se musí informovat písemně, což je snadno kontrolovatelné. Musí být písemně určen zaměstnavatel, který bude koordinovat činnosti.

Rámcová směrnice vyžaduje, aby zaměstnavatelé vedli seznam pracovních úrazů s pracovní neschopností delší než 3 dny. V ČR se musí vést evidence o všech pracovních úrazech.

Čl.14 odst. 2 Rámcové směrnice pojednává o tom, že se zaměstnanec může na své přání pravidelně podrobit lékařské prohlídce. V ČR jsou stanoveny termíny podle charakteru pracoviště – riziková apod., na noční práce musí být prohlídka jednou do roka.

Česká legislativa stanovila hodnocení a řízení rizik jako povinnost. „Došel jsem k názoru, že čím jednodušší metoda, tím je hodnocení rizik efektivnější“, říká L. Baron.

Obecné příčiny nedostatků při implementaci všech ustanovení Rámcové směrnice v ČR vidí například v nedostatečné motivaci zaměstnavatelů, nedostatečné státní kontrole (je málo inspektorů, OIP má většinou na starosti dva kraje), neexistenci zástupců zaměstnanců pro BOZP. Velkým problémem, a to v celé EU, jsou samozaměstnavatelé neboli OSVČ. Jsou to pracovníci bez jakékoli ochrany, kteří mnohdy nejsou ani pojištění. Pro firmy je výhodné si je najímat a když se stane úraz, tak ho nevyšetřují.

Řešení Ladislav Baron vidí v novém systému úrazového pojištění – systém pozitivní i negativní motivace, vyšší úroveň odškodnění, zkrátka investování do BOZP se musí vyplácet!

Informace týkající se komisí BOZP (dále jen komise) a BOZP ve firmách získávali pomocí dotazníkového průzkumu Miroslav Kosina a Blanka Vintrová z ČMKOS. Podařilo se jim sebrat 232 dotazníků z 31 odborových svazů (doprava, energetika a chemie, kovoprůmysl, hornictví, kultura a ochrana přírody, textil, oděv a kůže, veřejná správa a obrana, školství, nezařazené). Dotazník se skládá ze tří částí. První se zabývá komisemi BOZP - jak často se setkávají, co projednávají, jaká je kvalita dokumentů diskutovaných v komisi, práva a zdroje komise apod.

Druhá část se věnuje řízení BOZP v podniku a službám. Jestli je v podniku pracovní lékař, oddělení bezpečnosti práce, jaká ocenění podnik získal,  jaká jsou opatření k ochraně zdraví, opatření inspekce práce vzhledem k BOZP proti podniku apod.

Třetí část se týká místa a role odborů v řízení BOZP v podniku. Otázky typu: Kolik máte času na své povinnost v BOZP? ; Jak byste popsal kontakty s následujícími osobami: bezpečnostní technik, lékař, inspektor OIP apod.; Má Vaše členství v komisi vliv na Vaše vztahy s ostatními zaměstnanci? atd.

Dotazník je velmi rozsáhlý a zatím ve fázi zpracovávání, kompletní výsledky budou známy později.

Že implementace Rámcové směrnice není v jednotlivých členských zemích jednoduchá, ukázal na praktickém příkladu Wim Van Weelen z federace odborů v Nizozemí (FNV). Jeden z členů FNV dostal nemoc z povolání. Žádal zaměstnavatele o dokument hodnocení rizik a zaměstnavatel odmítl. Věc nyní projednává komisař EU pro zaměstnanost, sociální záležitosti a rovné příležitosti Vladimír Špidla. S napětím očekávají jeho vyjádření, které bude mít význam i pro další členské státy. V současnosti probíhá v Nizozemí diskuse o právech pracovníků na pracovišti. Pouze čtvrtina má možnost dostat se k hodnocení rizik. Ve 20 % případů, když pracující požádal o hodnocení rizik, zaměstnavatel odmítl, přestože podle Rámcové směrnice mají zaměstnanci právo na informace, které se týkají závodu obecně a konkrétně každého pracoviště nebo pracovní činnosti. Do nizozemského zákona o pracovních podmínkách to také bylo zapracováno.  „Teď se k věci vyjadřuje náš ministr práce a sociálních věcí a bohužel je toho názoru, že pracující nemají právo na dokument o hodnocení rizik, prý k tomu zaměstnavatele nemůže nutit ani Rámcová směrnice. Naše argumenty jsou však podložené zákonem, podle kterého má zaměstnavatel povinnost poskytnout informace“, říká Wim Van Weelen.

Situaci ve své zemi popsala Emilia Dimitrova z Konfederace nezávislých odborů Bulharska (CITUB). Ve srovnání s r. 2007 se podíl podniků, kde je zhodnoceno riziko, zvýšil o 4 %, počet podniků, které přijaly program na snižování rizika, se zvýšil o 3 %. Ukazuje se, že některá pracoviště nemají hodnocení rizik, neberou ho jako průběžný úkol. Mnoho zaměstnavatelů respektuje zákonnou povinnost, ale nechápou, že hodnocení rizik jim dává možnost přijmout opatření na ochranu zdraví svých zaměstnanců. Mnoho firem má programy na hodnocení rizik, které zpracovávají externí dodavatelé, zaměstnavatel je jen podepisuje. Kontrola těchto podniků se dotázala 17 tis. zaměstnanců, více než 30 % jich bylo vystaveno různým rizikovým faktorům.

Návrh vyjmout malé firmy z povinnosti mít písemné hodnocení rizik, jak navrhuje Stoiberova skupina, považuje Roland Gauthy z Belgie (ETUI) za odtržené od reality. „S iniciativou, aby se právní předpisy snáze prováděly a byly efektivnější, se dá souhlasit, pokud hlubším cílem je uplatňování právních předpisů“, říká. Nová legislativní iniciativa by snížila počet stránek textu pracovních předpisů, došlo by k fůzi směrnic, např. směrnice o těžkých nákladech a manipulace s nimi. Různé evropské vlády se k tomu staví různě. Hodnocení rizik můžeme brát jako administrativní břemeno nebo rozjetí určitého efektivního procesu. „Pro mě je to jedinečný originální efektivní proces, z kterého dostaneme dlouhodobé finanční výstupy. Dobrá ergonomie je dobrá ekonomie“, říká R. Gauthy.

Na závěr se konala diskuse, při níž vystoupili odborníci na problematiku BOZP v ČR, aby stručně shrnuli témata konference. Diskutovali: Eva Dandová z ČMKOS, Pavel Dvořák z MPSV, Rudolf Hahn ze SÚIP, Anežka Sixtová z MZ a Lidmila Kleinová z Hospodářské komory.

Hlavní body, na kterých se všichni shodli a které by se měly řešit:

• Měl by být přijat zákon o úrazovém pojištění (bohužel se plánuje jeho další odložení na r. 2013), tím by byli zaměstnavatelé motivováni k zlepšení BOZP - zaměstnavatel, který nemá pracovní úrazy by platil nižší pojištění a naopak ten, který jich má mnoho, by platil víc.
• Rámcová směrnice by se neměla zjednodušovat.
• Hodnocení rizik často provádějí ve firmách externí pracovníci, kteří nemají dostatečné informace.
• Zaměstnavatele bychom měli dělit podle činnosti a ne podle počtu zaměstnanců.
• Velmi závažný celoevropský problém je bezpečnost OSVČ.
• Problematické podmínky, za nichž pracují agenturní zaměstnanci, cizinci.
• Nutnost důslednější kontroly – volání po vyšších personálních kapacitách.
• Zatím nemáme zákon týkající se pracovního lékařství. Někdy je obtížné sehnat lékaře, který by závodní preventivní péči vykonával.
• Hranice zlepšení se nekladou, kladou se hranice minimálních standardů!