Metody hodnocení rizik

Část 4. Analýza druhů poruchových stavů a jejich následků FMEA

Část 4. Analýza druhů poruchových stavů a jejich následků FMEA

FMEA (Fault Modes and Effect Analysis) je především kvalitativní technika, ačkoliv může být kvantifikována, a touto metodou se systematicky zjišťují následky druhů poruchových stavů jednotlivých součástek. Je to induktivní technika, která je založena na otázce „co se stane, když…?

Základním rysem analýzy FMEA je uvažování o každém významnějším dílu/součástce systému, jak se dostane do poruchového stavu pro systém (druh poruchového stavu) a jaký by mohl být následek poruchového stavu pro systém (následek druhu poruchového stavu). Obvykle je analýza popisná a je organizována ve tvaru tabulky nebo pracovního listu pro prezentace informací.

FMEA používá přístup „zdola nahoru“, uvažují se při ní následky druhů poruchových stavů součástek jeden po druhém.

FMEA se může rozšířit – takto rozšířená analýza se nazývá analýza druhů, následků a kritičnosti poruchových stavů (FME-CA).

Obě analýzy poskytují vstupní údaje pro takové metody jako je analýza stromu poruchových stavů. Metody se zabývají součástkami systému, ale stejně se mohou použít i pro lidské omyly. Mohou se použít jak pro identifikaci nebezpečí, tak pro odhad jeho pravděpodobnosti.

K aplikaci FMEA je vhodné používat pracovní formuláře sestavené specificky pro sledovaný systém a odpovídající stanoveným cílům. Formuláře jsou obvykle uspořádány do sloupců, zaznamenává se do nich obvykle tato informace:

• název analyzovaného prvku systému
• funkce vykonávaná prvkem systému
• identifikační číslo prvku systému
• způsoby poruch
• příčiny poruch
• následky poruch (lokální, konečné)
• metody zjištění poruch
• kvalitativní posouzení významnosti poruch a alternativní opatření
• poznámky