"Malý revizák" a širší souvislosti

Závěr

Závěr

Diskuse o revizích elektrického ručního nářadí a spotřebičů, jak se zdá, graduje a domnívám se, že to je jen dalším projevem velmi dlouhodobě neřešených otázek. Vnímám, že pro příslušné ministerstvo (MPSV) jsou záležitosti týkající se nebezpečných technických zařízení a odbornosti příslušných pracovníků pouze okrajovým problémem, který se nedotýká širší veřejnosti, tudíž není ani mediálně zajímavý. Profesí přicházejících do styku s činností na všech druzích nebezpečných technických zařízení je však velmi mnoho a určitě by si zasloužily přehlednou  a jednoznačnou legislativu. Ta, která je dnes převážně užívána a citována nemá se současnou dobou a podmínkami v republice již téměř nic společného. Nelze rovněž opominout povinnost státu zajišťovat bezpečnost občanů, do které samozřejmě patří i dohled nad zařízeními představujícími zvýšenou míru ohrožení.

Pokud se chci zmínit o širších souvislostech, myslím především na opakované proklamace  starosti o právní stát.  Demokracie je, jak všichni víme, nebo tušíme, systémem vlády občanů také prostřednictvím nástroje, kterému se říká zákon. Jak je všeobecně známo, je zákon nad zákony – Ústava, jejíž text už ovšem tak  všeobecně znám není,  jak je tomu ve vyspělejších demokraciích, kde je tato znalost dlouhodobě součástí základního vzdělání. Jak se ukazuje, neznalost je nevýhodou především pro ty, kteří stát tvoří – občany. Pokud tedy chceme i do budoucna stále a bez ostychu hovořit o právním státě, neměli bychom se vzdávat  úsilí o dodržování zákonů.

Elektrikáři jsou samozřejmě také občané a mají svá práva a povinnosti. V právním státě však není možné, aby kdejaký úředník vyžadoval na občanu povinnosti podle svého  názoru na věc, ale vždy se musí v konečném důsledku jednat o návaznost na nějaký zákon, resp. Ústavu. ( zák. č.1/1993 Sb. Ústava: Čl.2 (3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Čl.2 (4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.)

S těmito úvahami souvisí i otázky vymahatelnosti ustanovení tzv. podzákonných norem, které nejsou již dávno navázány na zákony a např. orgány, které je vydaly už neexistují a mnohdy neexistují ani paragrafy, na které je odkazováno. Opět je dobrá znalost Ústavy, která o tom jasně hovoří. (Čl. 78 K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády. Čl.79 (3) Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.)

Povinnosti týkající se činností na nebezpečných technických zařízeních (tlaková, plynová, zdvihací a elektrická), které by bylo možno vymáhat, jsou uvedeny v  mnohokrát novelizovaném zákoně č. 174/1968 Sb. Poslední novelizace z něj vytvořila v podstatě pouze kompetenční zákon organizace státního odborného dozoru. Kompetenční ve smyslu co může konat, ale určitě ne ve smyslu výsadního postavení. (§ 6c (1) Organizace a podnikající fyzické osoby  a) zajistí při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízení bezpečnostní opatření a provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených případech; při výrobě vyhrazených tlakových zařízení, nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona [1a], b) mohou montovat, opravovat, provádět revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, plnit nádoby plyny a vyrábět vyhrazená tlaková zařízení, nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona[1a], jen pokud jsou odborně způsobilé a jsou držiteli oprávnění podle § 6a odst. 1 písm. c),  c) zajistí, aby ve stanovených případech zkoušky, revize, opravy, montáž nebo obsluhu vyhrazených technických zařízení vykonávaly jen fyzické osoby, které jsou odborně způsobilé, a ve stanovených případech jsou též držiteli osvědčení.).  Je s podivem, že žádný legislativní předpis požadované stanovené případy nestanovuje.

Povinnost, detailně upřesnit a jednoznačně popsat požadavky týkající se jak organizací, tak i fyzických osob, mělo a má MPSV, jehož úředníci ale nejsou schopni nejméně 10 let naplnit ustanovení zákona. (§7b (1) Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou  a) stanoví, která technická zařízení v působnosti orgánů a organizací státního odborného dozoru (§ 3) se považují za vyhrazená, a zároveň určí jejich zařazení do tříd, popřípadě skupin,  b) stanoví bližší podmínky kladené na vyhrazená technická zařízení, pokud jde o úroveň jejich bezpečnosti, umístění, montáž, opravy, provoz, prohlídky, revize, zkoušky a provozní dokumentaci,  c) blíže vymezí předpoklady kladené na odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob z hlediska potřebného technického vybavení a odborné způsobilosti jejich pracovníků a stanoví způsob prověřování jejich odborné způsobilosti, d) blíže vymezí předpoklady kladené na odbornou způsobilost fyzických osob z hlediska předepsané kvalifikace a doby odborné praxe v oboru a stanoví způsob prověřování jejich odborné způsobilosti.). Ani jeden z odstavců a), b), c), d) nebyl naplněn. 

Těžko se dodržuje zákon, jehož výklad může být mnohoznačný a který umožňuje odlišný přístup jednotlivých úředníků. S neschopností splnit po velmi dlouhou dobu  požadavek zákona, ale hlavně vytvořit jasný rámec pro oblast nebezpečných technických zařízení, částečně souvisí i zajímavý článek Ústavy o slibu člena vlády: Čl.̈69 (2) Slib člena vlády zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení."

Obhájci potřeby osvědčení, vydaného státní organizací, pro pracovníky provádějící revize a kontroly elektrického ručního nářadí a spotřebičů, uvádějí ustanovení vyhl. č. 20/1979 Sb. Tato vyhláška, jak jsem uvedl, nemá jakoukoliv podporu v některém z platných zákonů. Zabývá se hlavně definicí vyhrazených technických zařízení a povinnostmi, které měly podnikající subjekty vůči již zaniklým státním orgánům.

Byl jsem zděšen, když jsem se doslechl, že vedoucí pracovník organizace státního odborného dozoru, která je navíc i akreditovaným orgánem ČIA, vynucuje, dokonce i formou jakýchsi letáků, na podnikajících subjektech splnění povinností z citované vyhlášky, které nemají opodstatnění v zákoně. Tyto letáky byly zaslány i stavebním úřadům s nadějí, že tyto pomohou se zajištěním příjmů pro státní organizaci – je více než pravděpodobné, že se jedná o nezákonný postup. Navíc z titulu akreditace udělené pro konání třetí nezávislé strany vyplývá i požadavek nezávislosti na odměně. Také z tohoto příkladu je vidět, kam vede zanedbání péče o zákonný rámec činnosti orgánů a organizací státu.

Na základě celé výše uvedené argumentace je rovněž velmi pravděpodobné, že vybírání poplatků ze strany státu za zkoušku revizního technika tzv. E4  je nezákonné a požadavek na odbornou způsobilost tohoto typu, pro provádění tzv. revizí ručního nářadí a spotřebičů, je právně nevymahatelný.

Předložené úvahy vedou dokonce ke zjištění, že vzhledem k neujasněnosti mnoha pojmů a vzhledem k existující možnosti různého výkladu, není nezbytně nutné, aby osvědčení revizního technika jakéhokoliv rozsahu vydala pouze a jen organizace státního odborného dozoru.

Je všeobecně známé, že zmatek v právních normách neprospívá vztahům mezi občany, podporuje samolibost úředníků, ale také jim ztěžuje práci, a zavádí stav, kdy je vše, jak se říká, na vodě. Zbývá jediná, v současnosti možná hodně užívaná otázka: Komu tento stav vyhovuje?⁶

⁶) Provádění revizí pracovníky s odbornou způsobilostí podle ČSN 331600 a ČSN 331610 bylo tolerováno - vycházelo se ze skutečnosti, že jmenované normy byly v době vydání v rozsahu působnosti ČÚBP závazně.
⁷) V současné době jsou v revizi normy ČSN 331610 a ČSN 331600. Na MPSV se připravuje nová vyhláška, která má nahradit stávající vyhlášku č. 20/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená elektrická zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti.