Malá potřeba odstartovala velký soudní spor

Zaměstnanec (dále žalobce) se domáhal, aby mu zaměstnavatel (dále žalovaný) i přes jeho pochybení odškodnil pracovní úraz. Pracoval jako šéfmontér – koordinátor montáže a utrpěl při plnění pracovních povinností na odloučeném pracovišti žalovaného v areálu středního odborného učiliště úraz – rozlomení kloubní chrupavky levého kolene, když v místě u vchodu před halou uklouzl na neposypané přístupové cestě. Byl více než rok v pracovní neschopnosti, podrobil se operacím s následnou rehabilitací a byl uznán „trvale občanem se změněnou pracovní schopností“. Žalovaný uznal úraz jako pracovní, avšak odmítl jej odškodnit, protože se zcela zprostil odpovědnosti dle § 191 odst. 1 písm. a) zákoníku práce [nyní § 270 odst. 1 písm. a)] s odůvodněním, že žalobce k vykonání osobní potřeby, kterou před úrazem vykonal, nepoužil sociální zařízení, ale místo venku za halou.

S tímto stanoviskem žalovaného žalobce nesouhlasil a požadoval odškodnění pracovního úrazu.

Okresní soud žalobu zamítl. Souhlasil, že žalovaný se zcela zprostil odpovědnosti za pracovní úraz, neboť žalobce porušil pokyny žalovaného k zajištění BOZP. Úraz se stal žalobci před zadním vchodem do haly na zledovatělém povrchu v době, kdy šel vykonat malou potřebu, avšak za účelem vykonání potřeby byly v budově haly volně přístupné dvoje toalety, které měl používat, a k čemuž byl svým nadřízeným instruován. Porušil tedy pokyny svého zaměstnavatele ohledně využívání hygienického zařízení, a také porušil zákaz vstupu za zadní vrata haly v době, kdy do haly nebyl navážen materiál.

Krajský soud uvedl, že z odůvodnění rozsudku není zřejmé, jaké konkrétní pokyny žalovaného k zajištění BOZP měl žalobce porušit, a že soud prvního stupně vůbec neodůvodnil, na základě jakých důkazů dospěl k závěru, že u žalovaného existoval zákaz vstupu za zadní vrata haly. Vykonání potřeby z hlediska místního, časového, ale i věcného s výkonem práce přímo souvisí a jde o úkon obvyklý i potřebný i v průběhu výkonu práce i pro výkon práce samotné. Uložil soudu prvního stupně, aby se v průběhu dalšího řízení důsledně zabýval otázkou existence a obsahu pokynu týkajícího se BOZP, a pokud existoval, zda s ním byl žalobce řádně seznámen, porozuměl mu, a zda tato znalost a dodržování bylo soustavně vyžadováno a kontrolováno.

Okresní soud na základě zjištění, že takový pokyn neexistoval, dospěl k závěru, že žalovaný se nezprostil své odpovědnosti za škodu způsobenou žalobci. Dovodil, že porušení pokynu všeobecného charakteru nemůže mít toto zproštění za následek a že se nelze dovolávat všeobecných zásad v tom směru, že používání WC je obecným pravidlem a všichni by takovéto pravidlo měli znát. Soud prvního stupně proto přiznal odškodnění pracovního úrazu.

Odvolací soud z výpovědí svědků zjistil, že existoval pokyn k zajištění BOZP, dovodil, že je třeba ho vykládat s ohledem na předmět, jehož se poučení o bezpečnosti práce mělo týkat, a že tento pokyn žalovaného byl zcela konkrétní, pokud zaměstnanci byli při příchodu na odloučené pracoviště seznámeni s cestou na pracoviště, s umístěním sociálního zařízení a s možnosti jeho využití, stejně jako s možností využití šatny a kantýny. Pracovníci sociální zařízení vzdálené od pracoviště žalobce ne více než 50 metrů běžně využívali a vrata u montážní jámy se otevírala pouze z důvodů dovozu materiálu. Na základě těchto zjištění odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný se zprošťuje odpovědnosti za škodu způsobenou žalobci pracovním úrazem.

K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že porušení pokynu uděleného žalobci vstupovat za vrata montážní haly jen při navážení materiálu by mohlo být důvodem k tomu, aby se žalovaný zprostil své odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci pracovním úrazem jen v případě, že se jednalo o pokyn k zajištění BOZP. Stranou pozornosti odvolacího soudu neměla v této souvislosti zůstat ani okolnost, že činnost a pohyb v prostoru za vraty montážní haly žalovaný od svých zaměstnanců vyžadoval v době navážení materiálu bez ohledu na neudržovaný povrch tohoto prostoru. Měl se též zabývat tím, zda znalost a dodržování pokynů k zajištění BOZP, se kterými byl žalobce podle zjištění odvolacího soudu řádně seznámen a které měl svým zaviněním porušit, byly u žalovaného soustavně vyžadovány a kontrolovány.

Krajský soud zjistil, že „obecným“ důvodem zákazu vstupu zaměstnanců za vrata montážní jámy byla skutečnost, že se jednalo o pozemek cizího subjektu, a dále důvody z hlediska BOZP, že neudržovaná přístupová cesta k vratům montážní jámy se upravovala zejména v zimním období pouze u příležitosti příjezdu kamionu s materiálem. Jinak nebyla udržována a dodržování zákazu vstupu za vrata kontrolovali tím, že kontrolovali, zda vrata jsou zamčená. Žalobce porušil pokyn - bez ohledu na skutečnost, že vrata byla odemčena. Dospěl k závěru, že žalovaný se zprošťuje odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci pracovním úrazem.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že pokud stačí ke zproštění odpovědnosti firmy za pracovní úraz jen slovní poučení, které prý vydali nadřízení, tak potom pozbývá smysl i „zákon o BOZP“, kdy zaměstnavatel je povinen školit a písemně evidovat toto školení, a v souvislosti s tím vytknul odvolacímu soudu, že se opíral výhradně o výpovědi svědků, kteří jsou stále zaměstnanci žalovaného a svědčí podle jeho potřeb. Žádný pokyn ani předpis týkající se BOZP svým jednáním neporušil, měl vyřízené povolení ke vstupu na pozemky jiné společnosti za účelem volného pohybu po tomto areálu.

Judikatura soudů dospěla k závěru, že už jen samotná náhoda jako jedna z více příčin pracovního úrazu vylučuje, aby se zaměstnavatel zcela zprostil odpovědnosti.

Dovolací soud nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že v důsledku uvedeného porušení pokynu k zajištění BOZP žalobcem se žalovaný zcela zprostil své odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci pracovním úrazem.

Odvolací soud nevzal náležitě v úvahu, že zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem zcela, jen bylo-li zaviněné porušení pokynů k zajištění BOZP postiženým zaměstnancem, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, jedinou příčinou škody. V projednávané věci však nebylo příčinou škody jen zaviněné porušení pokynu žalovaného vstupovat za vrata montážní haly pouze při navážení materiálu, ale též okolnost, že žalovaný uvedeného dne nezajistil uzamčení vrat, přestože se materiál nenavážel a přestože právě jejich uzamykáním zajišťoval kontrolu dodržování uvedeného pokynu (byla-li by vrata uzamčená, žalobce by jimi nemohl opustit montážní halu a k jeho úrazu by nedošlo tak, jak k němu došlo). Porušení žalobce bylo jen jednou z příčin škody, žalovaný se mohl zprostit odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci pracovním úrazem pouze zčásti.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný a Nejvyšší soud České republiky ho zrušil.

Článek vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3792/2015.