Má pojišťovna právo neuznat pracovní úraz nebo ho neodškodnit v plné výši?

Zaměstnavatelé zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance jsou pro případ své odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání ze zákona pojištěni u České pojišťovny, a. s., pokud s ní měli sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání k 31. 12. 1992, ostatní zaměstnavatelé jsou ze zákona pojištěni u Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group. Z dotazů našich čtenářů a jiných zdrojů vyplývá, že tato pojišťovna často rozhoduje o tom, jestli úraz bude odškodněn jako pracovní nebo o krácení odškodnění alespoň ve výši 10 %.

Podle názoru námi oslovených právníků na to pojišťovna nemá právo. V článku Pojišťovna odmítá odškodnit jasné pracovní úrazy JUDr. Eva Dandová radí obrátit se guvernéra České národní banky. Na dotaz tazatele popisujícího úrazy, které zaměstnavatel vyhodnotil jako pracovní a pojišťovna je odmítla uznat, odpovídá: „Toto právo ji ale žádným právním předpisem dáno není. O tom, jestli se jedná, nebo nejedná o pracovní úraz, rozhoduje výhradně odpovědný zaměstnavatel nebo v případě, když zaměstnavatel řekne "o úraz se nejedná", tak pak soud, ale nikdo jiný. Pojišťovně nikdo nedal a nedává právo posuzovat, jestli úraz odškodní nebo ne…“ Ve své praxi paní doktorka zaznamenala také několik případů, kdy Kooperativa žádá po zaměstnancích, aby dali souhlas k nahlédnutí do zdravotní dokumentace a pak prohlásí, že úraz odškodňovat nebude, že k němu měl poškozený predispozici, přestože odškodnění úrazů je na principu objektivní odpovědnosti a predispozici nezohledňuje.

Následující dotaz na toto téma přišel do naší redakce nedávno a týkal se krácení odškodného, o kterém rozhodla pojišťovna, přestože zaměstnavatel chtěl odškodnit popisovaný pracovní úraz ve výši 100 %.

Dotaz: Náš zaměstnanec držel v ruce trámek, který chtěl ještě přihodit na podvalník a přitom nechtěně vsunul nohu pod kolo podvalníku, což způsobilo pracovní úraz. Naše firma má ze zákona sjednáno pojištění pro pracovní úrazy a nemoci z povolání u pojišťovny Kooperativa. Z Kooperativy nám bylo nejprve zasláno upozornění, že zaměstnavatel má právo na krácení odškodnění podle zákoníku práce. Po doručení tohoto dopisu jsme pojišťovně odpověděli v tom smyslu, že zaměstnavatel nechce krátit odškodnění svého zaměstnance a že požaduje, aby odškodnění bylo ve výši 100 %. Asi po 10 dnech nám Kooperativa opět zaslala dopis, ve kterém se uvádí, že máme podle zákoníku práce nárok na krácení a že pojišťovna není povinna odškodnit nad rámec stanovený právními předpisy. Na tento dopis jsme opět odpověděli v tom smyslu, že pochybení našeho zaměstnance lze považovat za běžnou neopatrnost a proto nelze uplatnit § 367 zákoníku práce a že požadujeme odškodnění pracovního úrazu našeho zaměstnance ve výši 100 %. Poslední dopis, který jsme od Kooperativy dostali, byl výčet částek, jakým způsobem odškodnila pracovní úraz našeho zaměstnance, ve kterém krátí odškodnění o 10 %. Má pojišťovna právo sama provést krácení odškodnění i přesto, že byla opakovaně upozorněna na to, aby odškodnila pracovní úraz našeho zaměstnance ve výši 100 %?

K dotazu se vyjádřil JUDr. Zdeněk Přeslička: „Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel se však podle platné právní úpravy dané zákoníkem práce může zcela nebo zčásti zprostit odpovědnosti v případech uvedených v § 367 citovaného předpisu. Toto ustanovení stanoví mj., že zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. Podle konstantní judikatury jde o jednání, při němž zaměstnanec neporušil bezpečnostní ani jiné předpisy, ale vědomě podstupuje riziko poškození zdraví. Zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, je povinen určit zaměstnavatel část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě lehkomyslného jednání však je zaměstnavatel povinen uhradit aspoň třetinu škody. Jestliže zaměstnavatel věděl a trpěl, že takového jednání se dopouštějí i ostatní zaměstnanci, nemůže se zprostit odpovědnosti ani částečně.

Z uvedeného vyplývá, že právní úprava jednoznačně určuje, že zaměstnavatel je povinen ve shora uvedených případech určit část škody, kterou nese zaměstnanec a tuto část škody nemůže určit sama pojišťovna. V takovém případě by byl její postup protiprávní a právně neúčinný. Podle ustanovení § 4 vyhlášky č. 125/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, sice pojišťovna nehradí škodu, kterou se zaměstnavatel zavázal hradit nad rámec stanovený právními předpisy, ale výši části škody způsobené zaměstnancem v uváděném případě nemůže sama určit.

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu však i nadále trvá a v případě sporu o výši náhrady škody rozhodne v rámci pracovněprávních sporů příslušný soud, a to na základě žaloby podané zaměstnancem vůči zaměstnavateli. Pokud zaměstnavatel část škody zaměstnanci doplatí a příslušná pojišťovna mu ji neuhradí, může se zaměstnavatel domáhat dlužného plnění v rámci obchodněprávního sporu podáním žaloby u příslušného soudu.“

O vyjádření jsme požádali i pojišťovnu Kooperativu, která prostřednictvím svého tiskového mluvčího Milana Káni odpověděla takto:

„Kooperativa hospodaří se státními prostředky a jako řádný hospodář musí kontrolovat, kam, komu a za co jsou státní prostředky vynakládány. Ve své praxi jsme odhalili několik podvodů, kdy zaměstnavatel uznal neoprávněný nárok zaměstnance, neboť odškodnění nejde přímo z jeho peněz a jemu nehrozí žádný postih. Mnozí zaměstnavatelé uznávají úrazy za pracovní i v případech, kdy ke skutku nemohlo dojít nebo když popis úrazového děje neodpovídá následkům.“