Lze zakázat nošení zbraně na pracoviště?

Právní předpisy to vyloženě nestanoví. Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů (v současné době se chystá jeho významná novela – pozn. redakce) upravuje nakládání se zbraněmi na území ČR obecně. Stanovuje také obecné podmínky, za kterých mohou být drženy a případně nošeny zbraně za účelem ochrany zdraví, života nebo majetku. Podle § 3 tohoto zákona se zbraně a střelivo dělí na několik skupin. Nabývat do vlastnictví, s výjimkou dědění (§ 66), a držet nebo nosit zbraň nebo střelivo může pouze ten, kdo je držitelem zbrojního průkazu nebo zbrojní licence, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Především bychom si měli vysvětlit pojmy držení a nošení zbraně. Podle § 2 zákona o zbraních se rozumí

a) držením zbraně nebo střeliva mít

1. zbraň nebo střelivo uvnitř bytových nebo provozních prostor nebo uvnitř zřetelně ohraničených nemovitostí se souhlasem vlastníka nebo nájemce uvedených prostor nebo nemovitostí,

2. zbraň nenabitou náboji v zásobníku, nábojové schránce, nábojové komoře hlavně nebo nábojových komorách válce revolveru a uloženou v uzavřeném obalu za účelem jejího přemístění z místa na místo,

b) nošením zbraně nebo střeliva mít zbraň nebo střelivo u sebe, s výjimkou případů uvedených v písmenu a).

Podle § 28 tohoto zákona držitel zbrojního průkazu smí ze zbraně, kterou je oprávněn držet, střílet pouze v místech, kde je to povoleno podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů) nebo na střelnici, pokud se nejedná o použití zbraně k ochraně života, zdraví nebo majetku. Držitel zbrojního průkazu skupiny A, B nebo C je povinen zbraň podléhající registraci přepravovat na místo, kde je oprávněn ji nosit, použít ke střelbě nebo s ní jinak manipulovat, nenabitou a v uzavřeném obalu.

Předpokládejme, že vlastník zbrojního průkazu bude chtít zbraň nosit na pracoviště, aby mohl po práci zajít na střelnici nebo ji mít z důvodu ochrany své osoby při cestě do práce nebo z práce domů. Má zaměstnavatel právo mu zakázat, aby zbraň přinesl na pracoviště a v pracovní době ji měl u sebe?

Podle § 226 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání. A podle § 267 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu na těchto věcech. Podle § 268 odst. 2 zákoníku práce škodu na věcech, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel zaměstnanci povinen také nahradit, ale jen do částky 10 000 Kč. Jestliže se zjistí, že škodu na těchto věcech způsobil jiný zaměstnanec nebo došlo-li ke škodě na věci, kterou zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu v plné výši.

Zde by se dalo konstatovat, že nosit zbraň do práce zcela obvyklé není.

Podle vyjádření Ministerstva vnitra, o které jsme požádali Ondřeje Krátošku z Odboru komunikace, je držitel zbraní mimo zákona o zbraních povinen dodržovat i ostatní právní předpisy platné na území ČR. Zaměstnavatelé v souladu s požadavky zákoníku práce a s ohledem na charakter vykonávané činnosti upravují provozními řády či dalšími vnitřními předpisy, kdo, kdy a za jakých podmínek může vstupovat do konkrétních prostor, a často také jak má být oblečen, jaké musí používat ochranné prostředky nebo jaké předměty mohou či nesmí být do určeného prostoru/provozu vnášeny. V takovém vnitřním předpisu pak mohou být také upravena pravidla pro vnášení zbraní. Vedle pravidel upravujících bezpečnost práce se zde uplatňuje také princip pána domu. Zaměstnavatel tedy může mimo jiné stanovit, co lze do jeho podniku či provozu vnášet. Samozřejmě se nesmí jednat o pravidla jakkoli diskriminační, což ale obecně platný zákaz vstupu do areálu se zbraní není. Je pak na zvážení držitele zbraně, zda chce či nechce pro takového zaměstnavatele pracovat.

O vyjádření jsme požádali také inspektora Milana Moravce z Oblastního inspektorátu pro hl. m. Prahu. „Za svou dlouholetou praxi jsem nezaznamenal, že by vnitřní směrnice zaměstnavatele něco takového řešila (kromě letiště). Setkal jsem se pouze s problémy u bezpečnostních agentur, že pracovníci zbraň musí mít a nechtějí ji nosit, nebo naopak jiní tvrdí, že zbraň nemají a potřebují ji, aby se mohli chránit. Každá agentura si to organizuje po svém. Podle mého názoru, pokud zaměstnanec chce do práce nosit zbraň, musí zaměstnavateli poskytnout součinnost. Také záleží, o jaký provoz jde, například směnárna, benzinka, banka je riziková. Stalo se, že použití zbraně zachránilo život majiteli zlatnictví. Zvýšené riziko je u nočních provozů. Pokud ale zaměstnavatel zajišťuje ochranu svým způsobem, má na to právo,“ říká.

Z uvedeného vyplývá, že zaměstnavatel zákaz nošení zbraně na pracoviště stanovit může, přestože v řadě případů bude nejspíš záležet na domluvě. Ostatně on je podle zákoníku práce za bezpečnost a ochranu zdraví při práci zodpovědný.