Krácení odškodnění pracovního úrazu

Naše firma je z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání pojištěna u Kooperativy. Máme nyní případ, kdy zaměstnanec s banálním pracovním úrazem byl v pracovní neschopnosti rok. Kooperativa si nyní při likvidaci úrazu vyžádala veškerou zdravotní dokumentaci a je docela možné, že na jejím základě rozhodne o krácení odškodnění, protože zjistí, že celá pracovní neschopnost až tak úplně nesouvisela s pracovním úrazem. Zaměstnanec ale v takovém případě požaduje od zaměstnavatele doplatek náhrady ztráty na výdělku do 100 %. Je zaměstnavatel povinen tuto částku doplatit nebo není?

Zaměstnanec má právní nárok na náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za předpokladu, že pracovní neschopnost vznikla a trvá jako bezprostřední následek pracovního úrazu nebo nemoci z povolání za předpokladu, že se nedopustil jednání na jehož základě se může zaměstnavatel zbavit odpovědnosti za škodu vzniklou při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Podle § 61 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je ošetřující lékař povinen vést evidenci dočasně práce neschopných pojištěnců, u nichž rozhodl o vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo které převzal do své péče; touto evidencí se rozumí písemný záznam o každém rozhodnutí o vzniku a o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, který obsahuje evidenční číslo předepsaného tiskopisu, jméno, popřípadě jména a příjmení pojištěnce, datum vzniku dočasné pracovní neschopnosti, diagnostický kód nemoci nebo úrazu, den ošetření a datum další kontroly, datum ukončení dočasné pracovní neschopnosti a další. Z toho vyplývá, že je povinen zkoumat důvod vzniku a trvání dočasné pracovní neschopnosti (např. pracovní úraz). Dojde-li ke změně důvodu pro uznání dočasné pracovní neschopnosti a tato neschopnost dále trvá, je lékař povinen oznámit pojištěnci na předepsaném tiskopisu změnu diagnózy nemoci, která odůvodňuje dočasnou pracovní neschopnost, a to nejpozději v pracovní den následující po dni, kdy o této změně rozhodl, a příslušnému orgánu nemocenského pojištění na předepsaném tiskopisu zásadní změnu diagnózy nemoci, která odůvodňuje dočasnou pracovní neschopnost, a to nejpozději do 7 kalendářních dnů; zásadní změnou diagnózy se zde rozumí změna povahy chorobného procesu nebo změna jeho etiologie (§ 61 písm. n) cit. zákona.

Skončí-li dočasná pracovní neschopnost z důvodu pracovního  úrazu nebo nemoci z povolání a tato pracovní neschopnost i nadále trvá pro jiné interkurentní onemocnění, končí i nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti.

Zaměstnanec se pak nemůže domáhat na zaměstnavateli dalšího plnění ve formě náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti.