Jak zpracovat bezpečnostní předpis občanského sdružení

Sdružení podle norem občanského práva můžeme rozčlenit do dvou skupin. V první skupině se jedná o sdružení, kde vznikne nový právní subjekt - právnická osoba. Zejména se jedná o zájmová sdružení právnických osob podle § 20f-201 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "OZ"). Toto sdružení právnických osob je právnickou osobou ve smyslu § 18 odst.2 písm. a) OZ . Dále je potřeba odlišovat zájmová sdružení osob s právní subjektivitou, označovaná tradičně jako spolky. Spolky nebývají upravovány v OZ, ale právnické osoby typu spolku jsou upraveny především v zákoně č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Ve druhé skupině se jedná o sdružení podle § 829 až 841 OZ . V tomto případě se jedná o sdružení osob, které je bez právní subjektivity. Tato sdružení tedy nemají žádnou způsobilost k právům a povinnostem. Jelikož nejsou právnickými osobami, nezapisuji se tedy ani do obchodního rejstříku a nemůžou získat živnostenské ani jiné oprávnění. Pokud je smyslem sdružení provozování podnikatelské činnosti, musí mít toto oprávnění k činnostem, které ve sdružení budou vykonávat jednotliví účastníci sdružení. Smlouvu o sdružení uzavírají dva účastníci, ale obvykle jde o smlouvu mezi větším počtem účastníků. Žádný z těchto účastníků nemá výsadní postavení (na základě dohody však musí být rozsah práv a povinností diferencován).

Podle § 829 OZ je cílem sdružení několika osob společně se přičinit o dosažení sjednaného účelu. Zákon neomezuje účel, pro který se mohou fyzické či právnické osoby sdružovat. Jediné omezení v tomto směru je, aby sdružení nebylo uzavřeno za účelem odporujícímu zvláštnímu zákonu (např. k činnostem vyhrazeným státu nebo zákonem určeným právnickým osobám, činnostem zakázaným trestním zákonem apod.). Občanský zákoník výslovně neuvádí, co musí obsahovat smlouva o sdružení. Zákon pouze stanoví, že se několik osob může sdružit, aby se společně přičinily k dosažení sjednaného účelu.

Vzhledem k tomu, že účel sdružení není v OZ určen, je jeho rozsah značně široký. Účelem sdružení může být např. zefektivnění určité hospodářské činnosti, ale může jim být i jakýkoliv společný účel (např. uspořádání vzdělávacích kurzů apod.). Účelem sdružení může být i uspořádání poměrů mezi účastníky (např. mezi vlastníky bytů v jednom domě). Dle našeho názoru by však sdružení nemělo suplovat podnikatelský subjekt s právní subjektivitou. Lze konstatovat, že v případě suplování právnické osoby sdružením, nastávají značné komplikace s účetnictvím účastníků sdružení. V tomto případě lze jenom doporučit namísto uzavření smlouvy o sdružení založit právnickou osobu s právní subjektivitou.
Z výše uvedeného je třeba vycházet při řešení otázky, jak zpracovat bezpečnostní předpis občanského sdružení. Občanské sdružení, které nemá právní subjektivitu bezpečnostní předpis zpracovávat nemusí. Obecně platí, že bezpečnostní předpis musí zpracovat pouze občanské sdružení s právní subjektivitou. Dále pak obecně platí, že občanské sdružení, které má první subjektivitu (tedy spolek podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů) a které zaměstnává, byť jen jednoho zaměstnance v pracovněprávním vztahu je zaměstnavatelem ve smyslu zákoníku práce č. 262/2006 Sb. (dále jen „zákoník práce“) a zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) (dále jen zákon č. 309/2006 Sb.). To je první premisa, kterou si musí takové občanské sdružení ujasnit, když zpracovává bezpečnostní předpis. Jinak však náplň činnosti a zaměření občanských sdružení může být natolik odlišné, že nelze pro ně zpracovat vzorový bezpečnostní předpis.

V první části bezpečnostního předpisu by takové občanské sdružení mělo mít  zpracovány zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vlastních zaměstnanců.  Zde je třeba vycházet ze zákoníku práce a ze zákona č. 309/2006 Sb. a zhodnotit rizika, s kterými zaměstnanci přicházejí do styku (např. práce na počítači, práce se stroji, pokud vlastní osobní automobil pak i zásady bezpečnosti práce při řízení automobilu apod.). V každém předpise však ve vztahu k zaměstnancům musí být rozpracovány otázky jako jsou lékařské preventivní prohlídky zaměstnanců, školení zaměstnanců, zákaz požívání alkoholických nápojů a určení osoby, která může dát příkaz ke kontrole zaměstnance, určení osoby, které se hlásí pracovní úraz apod.. V podstatě doporučuji probrat jednotlivá ustanovení zákoníku práce a zákona č. 309/2006 Sb. ustanovení po ustanovení, příp. prováděcí nařízení vlády k nim vydaná a ujasnit si, co je pro zaměstnance občanského sdružení aplikovatelné. Ta ustanovení pak vhodným způsobem upravit na podmínky občanského sdružení.

Pokud je občanské sdružení zaměřeno na styk s veřejností (např. tělovýchovné jednoty, spolky zaměřené na práci s dětmi a mládeží nebo spolky vzdělávací) pak je třeba, aby v druhé části bezpečnostního předpisu si stanovili zásady bezpečnosti a ochrany zdraví této veřejnosti. Pokud je činnost občanského sdružení zaměřena např. na práci s dětmi nebo mládeží, pak je třeba na tuto část bezpečnostního předpisu klást dvojnásobný důraz. Nakonec zde mohou být obsažena ustanovení o zákazu kouření v prostorách občanského sdružení, o zákazu vnášení alkoholických nápojů apod. V každém případě zde musí být zmínka komu se hlásí havárie, požáry či jiná vážná nebezpečí, včetně informace o telefonních číslech, na kterých se přivolá lékařská první pomoc. Opět platí, základní inspiraci pro obsah by měl poskytnout zákoník práce a zákon č. 309/2006 Sb.