Institut zaručené mzdy a jeho význam ve vztahu ke mzdě minimální

Pojem minimální mzda, zdá se, patří mezi nemnoho pojmů pracovního práva, které jsou všeobecně známy drtivé většině široké veřejnosti. Alespoň pokud možno soudit z pohovorů v rámci výběrových řízení konaných na Oblastním inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj. Otázka týkající se minimální mzdy je totiž jednou z těch, které žadatelům o přijetí do služebního poměru pokládáme nejčastěji. A tito žadatelé až na naprosto ojedinělé výjimky vždy vědí, o co se jedná. Nicméně součástí této otázky zpravidla bývá i objasnění pojmu zaručená mzda, přičemž s tímto pojmem už si naopak převážná většina žadatelů neví rady. A to je právě situace, na kterou bych rád v tomto svém příspěvku upozornil.

Není mou ambicí do detailu rozebrat, proč je tomu tak, jak jsem uvedl výše. To by byl úkol vhodný spíše pro sociologa než pro právníka, avšak domnívám se, že základní příčina tak široké znalosti pojmu minimální mzda spočívá v tom, že minimální mzda je v posledních letech každoročně zvyšována. To by ještě samo o sobě nestačilo, ale když k tomu připočteme skutečnost, že do každoroční debaty o míře zvýšení minimální mzdy se zapojuje vláda, opozice, zástupci zaměstnavatelů a zástupci zaměstnanců, což vyvolává intenzivní zájem médií, která tomuto tématu pravidelně poskytují značný prostor, není se čemu divit, že tento pojem zasáhne prakticky každého. Poměrně vzácně se však v těchto debatách objeví i to, že se zvýšením minimální mzdy jde ruku v ruce i zvýšení nejnižších úrovní mzdy zaručené, natožpak aby bylo vysvětleno, co tento pojem znamená.

Zaručená mzda je podle zákona „mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle zákona, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru“. Zjednodušeně řečeno, zaručenou mzdou je tedy mzda nebo plat (což nejsou zaměnitelné pojmy), kterou má zaměstnanec stanovenou a na kterou má nárok. Toto z praktického pohledu, podle mého názoru, není to podstatné. Podstatné je to, že existují tzv. nejnižší úrovně zaručené mzdy. Ty se podle zákona „stanoví diferencovaně podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce“. Nejnižší úrovně zaručené mzdy jsou podle těchto kritérií rozděleny do 8 skupin, přičemž 1. skupina představuje minimální mzdu. Mám za to, že s trochou nadsázky se dá tvrdit, že máme v podstatě 8 úrovní minimální mzdy. Její konkrétní výše je pak odvislá od náplně práce zaměstnance. Například servírka/číšník či prodavač/ka tedy nemohou být odměňováni minimální mzdou, neboť jejich profese (pokud operují s finančními prostředky, což zpravidla ano) jsou zařazeny do 3. skupiny prací. Jejich nejnižší úroveň zaručené mzdy momentálně činí 18 500 Kč, což je o celých 3 300 Kč více, než činí minimální mzda. Právě toto je pro mnoho subjektů pracovního poměru novinkou. Z našich zkušeností vyplývá, že nedodržování minimální mzdy je mnohonásobně méně časté než nedodržování nejnižší úrovně zaručené mzdy, které patří k těm nejčastějším porušením zákona, na které přicházíme. Aktuální výši minimální mzdy i výše nejnižších úrovní zaručené mzdy lze nalézt v nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.

Zásadní je ještě v tomto kontextu uvést, že výše uvedené platí jen pro zaměstnance v pracovním poměru (tedy ne u pracovněprávních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr).

Aktuální verze článku, který je uveden ve zkrácené verzi ve Zpravodaji SÚIP č. 2/2021.