Hygienická problematika a posuzování pracovního prostředí při zacházení s biologickými činiteli - aplikace na zacházení s odpadními vodami

Biologickými činiteli jsou mikroorganismy včetně těch, které byly geneticky modifikovány, buněčné kultury a endoparaziti, kteří mohou být schopni vyvolat infekční onemocnění, alergické nebo toxické projevy. Mikroorganismus se může dostat do lidského těla přes poškozenou pokožku, píchnutím jehlou, bodnutím hmyzu apod. Může být také vdechnut nebo polknut, což vyvolá infekci dýchacího nebo zažívacího traktu.

Biologické činitele se třídí podle míry rizika infekce do čtyř skupin (§ 22 nařízení vlády č. 178/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Tento právní předpis obsahuje aktualizovanou část zapracovanou do novely č. 441/2004 Sb., týkající se hodnocení rizika a zajištění bezpečného zacházení i ochrany zdraví při práci s biologickými činiteli v souladu se zásadami stanovenými směrnicí Rady 2000/54/ES.)

1. biologický činitel skupiny 1 je takový biologický činitel, u něhož není pravděpodobné, že by mohl způsobit onemocnění člověka,
2. biologický činitel skupiny 2 je biologický činitel, který může způsobit onemocnění člověka a může být nebezpečím pro zaměstnance; je však nepravděpodobné, že by se rozšířil do prostředí mimo pracoviště; obvykle je dostupná účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění,
3. biologický činitel skupiny 3 je takový biologický činitel, který může způsobit závažné onemocnění člověka a představuje závažné nebezpečí pro zaměstnance; představuje nebezpečí z hlediska možnosti rozšíření do prostředí mimo pracoviště, ale je obvykle dostupná účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění a očkování,
4. biologický činitel skupiny 4 je takový biologický činitel, který způsobuje u člověka závažné onemocnění a je pro zaměstnance závažným rizikem; může představovat vysoké riziko rozšíření do prostředí mimo pracoviště; obvykle není dostupná žádná účinná profylaxe nebo léčba případného onemocnění.

Povinnosti a odpovědnost zaměstnavatele zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci jsou zakotveny v zákoníku práce. Hlavním cílem zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je analyzovat, hodnotit a omezovat rizika ohrožující životy a zdraví zaměstnanců při práci. Na ustanovení zákoníku práce k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci navazují prováděcí a další související předpisy.

Vláda upravila práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí ve svém nařízení č. 514/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 333/1993 Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci, ve znění pozdějších předpisů.

Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle stupně vzdělání, rozsahu dalšího vzdělání a praktických znalostí a dovedností požadovaných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody a za zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce.

Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti, zdravotní závadnosti nebo obtížnosti práce dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí.

Pracovní schopnosti a pracovní způsobilost zaměstnance se posuzují podle odborné a duševní způsobilosti, smyslových předpokladů, popřípadě podle tělesné způsobilosti konat danou práci ve smyslu Úmluvy o závodních zdravotních službách č. 161, která byla schválena 26.6.1985 na 71. zasedání Mezinárodní organizace práce. ( zde jsou i kontraindikace  pro výkon povolání a náplň preventivních periodických prohlídek)

Za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek ve výši a za podmínek stanovených ve výše citovaném nařízení vlády; v kolektivní smlouvě lze stanovit jinou výši uvedeného příplatku.

Zákon o mzdě nestanoví konkrétní výši mzdového zvýhodnění (příplatku) za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí. Neupravuje ani podmínky pro jejich poskytování. Tuto úpravu zákon ponechává plně kolektivním smlouvám. Pouze podpůrně – pokud není v kolektivní smlouvě mzda sjednána – předpokládá zákon právní úpravu a zmocňuje proto vládu k vydání vládního nařízení.

Vymezení „ztíženého a zdraví škodlivého prostředí“ je uvedeno v příloze citovaného nařízení vlády. (č. 514/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 333/1993 Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci, ve znění pozdějších předpisů. )

Mezi faktory zhoršujícími pracovní prostředí patří například chemické látky a překročení jejich nejvyšší přípustné koncentrace, koncentrace prachu, vibrace, ionizující záření, elektromagnetické záření, infračervené záření, působení laserů, biologické činitele, chemické karcinogeny, zvýšený tlak vzduchu. V příloze jsou dále uvedeny vybrané typické příklady výrob, provozů a činností, kde expozice škodlivin zakládá nárok na mzdové zvýhodnění.

Při posuzování a hodnocení konkrétních případů ztíženého a zdraví škodlivého pracovního prostředí se přihlíží k charakteru prováděných prací a pracovních postupů zejména při kolísání intenzity působení ztěžujících vlivů nebo při využívání mechanizace, dálkového řízení apod. a k závažnosti možných onemocnění nebo poškození zdraví, zejména u škodlivin chemické povahy, infekčních zdrojů, alergenů a podobných, s nimiž v praxi dosud nejsou dostatečné zkušenosti (nová rizika nebo nově odhalené účinky).

Hodnocení míry rizika expozice biologickým činitelům:

• minimální  zdravotní riziko - expozice infekčnímu agens je jen nahodilou součástí práce a je málo významná
• únosná míra zdravotního rizika - expozice je neoddělitelnou součástí práce, provádí se účinná ochranná očkování
• významná míra zdravotního rizika - expozice je neoddělitelnou součástí práce, která  představuje významné riziko možnosti vzniku infekčního onemocnění
• vysoká míra zdravotního rizika - expozice je neoddělitelnou součástí práce, která představuje vysoké riziko možnosti vzniku infekčního onemocnění nebo jde o zvláště nebezpečné biologické činitele (infekční agens dle direktivy EHS 90/679)

Ztížené a zdraví škodlivé pracovní prostředí se hodnotí tak, jako by byla realizována všechna technická a organizační opatření, která jsou za současného stavu technicky uskutečnitelná; hodnotí se taková míra ztěžujících vlivů, která je při výkonu hodnocených prací obvyklá, nepřihlíží se k občasným odchylkám a k havarijním stavům. Takovou odchylkou může být i neopatrnost a chyba lidského faktoru při čerpání odpadní splaškové vody ze septiků nebo klimatické podmínky v letních měsících, kdy zápach z provozu obtěžuje i zaměstnance, kteří  vykonávají jinou práci než je vědomé zacházení s možným rizikem. Zde nastupují náhradní opatření v organizaci režimu pracovní doby a práce, OOPP, event. technická opatření – klimatizační jednotky v administrativních budovách apod..

Je důležité si uvědomit skutečnost, že definice ztíženého a zdraví škodlivého pracovního prostředí vznikla za účelem ochrany zdraví zaměstnanců a následně až mzdového zvýhodnění. Celou problematiku je nutné chápat v prioritách preventivních technických opatřeních před možným poškozením zdraví, v dodržování hygienických zásad a režimů, bezpečných postupů při manipulaci s materiálem (volit speciální dezinfekční postupy), zřizování dekontaminačních zařízení (umývárny, sprchy pro zaměstnance), v zajištění pracovně lékařské péče (vstupní prohlídky, preventivní periodické prohlídky, očkování a jiné), v používání osobních ochranných pracovních prostředků = OOPP (ochranné oděvy, obuv, rukavice, ochranné štíty, respirátory a další). Součástí opatření je také nutné omezit přístup na pracoviště jen pro určené zaměstnance.

Při rozporech je vhodné vzít v úvahu i statistické vyhodnocení možného poškození zdraví (vývoj nemoci z povolání za určité období – 5 až 10 let) v rámci republiky v konkrétních organizacích, při stanovených technologických postupech a  při konkrétních činnostech. 

Za ztížené a zdraví škodlivé se dále považuje pracovní prostředí vymezené vybranými typickými příklady výrob, provozů a činností; příklady jsou uspořádány podle uvedeného pořadí jednotlivých vlivů. Zde je pak důležité  nahlížet právě na vědomý výkon práce jako takové a nehodnotit pouze pobyt na pracovišti.  I při pouhém pobytu na pracovišti, absenci vědomého výkonu práce, je zaměstnanec povinen chránit své zdraví používáním OOPP  a zaměstnavatel je povinen tyto poskytnout, pokud se na pracovišti pohybuje s jeho souhlasem. 

V nařízení vlády  č. 514/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 333/1993 Sb.,  jsou uvedeny „ Práce v blíže nedefinovaném infekčním prostředí, s výskytem zpravidla jen podmíněných patogenů, práce v odpuzujícím prostředí“ pro organizace zabývající se likvidací odpadních vod následně:

1. Čištění žump a vpustí nebo průlezných kanalizačních stok, kanalizačního potrubí a přípojek v podzemí.
2. Čištění žump, kalových jímek a dalších zařízení na odpady tuhé i tekuté se vstupem do kanálového prostoru, včetně odběru vzorků těchto materiálů pro laboratorní vyšetřování.
3. Obsluha a údržba zařízení hrubého předčištění a vyhnívání kalů a obdobných zařízení na čistírnách odpadních vod v podzemí.
4. Práce uvnitř kalových nádrží na lodi, hrnutí kalů k jímce čerpadla, čištění kalových prostorů.

Je pochopitelné, že vybrané příklady činností nezahrnují celou škálu dalších dílčích prací, slouží však rámcově k charakterizaci činností, které v rámci kolektivního vyjednávání lze do této osnovy implementovat.

Posuzování zdraví škodlivého a ztíženého pracovního prostředí úzce souvisí s kategorizaci práce. Jedná se vlastně o analýzu zdravotního rizika při výkonu práce.

Analýza rizik při práci je založena na hodnocení expozic.  Při tomto hodnocení hraje roli objektivně zjištěná nebo změřená hodnota zátěže faktory pracovního prostředí a doba, po kterou je člověk v práci takové zátěži vystaven. Analýza rizik při práci se provádí pro každou profesi samostatně.  Zařazení prací do kategorií se provádí jednotlivě pro všechny dílčí faktory pracovního prostředí a také souhrnně pro profesi jako celek.

Rizikovou prací, kterou se pro účely zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů rozumí práce, při níž je nebezpečí vzniku nemoci z povolání nebo jiné nemoci související s prací, je práce zařazená do kategorie třetí a čtvrté, a dále práce zařazená do kategorie druhé, pokud o ní takto rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví.

Kategorizace prací je zákonem uložená povinnost zařadit práce do jedné ze 4 kategorií podle stanovených pravidel (§ 37 a následující zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů). Jednotlivé kategorie odpovídají rizikovosti práce (kategorie 4 je nejvíce riziková). Kategorizace se týká všech prací a povinnost kategorizovat má i ten, kdo není zaměstnavatelem, ale vykonává práce sám nebo s rodinnými příslušníky (§ 43 zákona).

Při práci s biologickými činiteli se do kategorie druhé zařazují práce, jejichž obvyklou součástí nejsou činnosti spojené s vědomým záměrem zacházet s biologickými činiteli nebo jejich zdroji nebo přenášeči, ale ze současné úrovně poznání nebo z vyhodnocení rizika provedeného v souladu se zvláštním právním předpisem vyplývá, že je při jejich vykonávání pravděpodobnost expozice biologickým činitelům druhé až čtvrté skupiny vyšší než u ostatní populace.

Do třetí kategorie náleží práce, při nichž jsou zaměstnanci exponováni biologickým činitelům zařazeným do skupiny 2. podle zvláštního právního předpisu upravujícího ochranu zdraví zaměstnanců, pokud je tato expozice nedílnou nikoliv pouze nahodilou součástí těchto prací, a dále práce při nichž jsou zaměstnanci exponováni biologickým činitelům zařazeným do skupiny 3. Do kategorie třetí se zařazují práce, jejichž obvyklou součástí jsou činnosti spojené s vědomým záměrem zacházet s biologickými činiteli druhé a třetí skupiny nebo jejich zdroji nebo přenášeči. Práce zařazené do této skupiny vyžadují zřídit v zájmu ochrany populace kontrolované pásmo.

Do čtvrté kategorie náleží práce, při nichž jsou pracovníci exponováni biologickým činitelům zařazeným do skupiny 4. a práce s biologickými činiteli zařazenými do skupiny 3., které jsou tímto právním předpisem označeny jako biologické činitelé, které mohou být příčinou persistentní nebo latentní infekce anebo vyvolávají onemocnění, jejichž klinické projevy se rozvinou popřípadě až po řadě let, dále onemocnění, která mají velmi dlouhou inkubační dobu, onemocnění, jejichž projevy se bez ohledu na léčení opakují po dlouhou dobu a onemocnění, která mohou mít vážné dlouhodobé následky. Do kategorie čtvrté se zařazují práce, jejichž obvyklou součástí jsou činnosti spojené s vědomým záměrem zacházet s biologickými činiteli 4. skupiny nebo jejich zdroji nebo přenášeči. Práce zařazené do této skupiny vyžadují zřídit v zájmu ochrany populace kontrolované pásmo.

Jestliže se při hodnocení prací prokáže, že nejsou spojeny s vědomým záměrem zacházet s biologickými činiteli, ale možnou expozicí těmto činitelům nelze vyloučit při činnostech spojených s prací, uplatňují se požadavky ochrany zdraví podobně jako při práci spojené s vědomým záměrem vykonávat práce s biologickými činiteli skupin 2 až 4, než výsledky hodnocení prokáží, že tato opatření není třeba činit.

Jaké právní předpisy ukládají zaměstnavateli povinnost vyhodnocovat zdravotní rizika v jeho podniku?

• Zákon č. 65/1965 Sb. zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále ZP). Tento zákon stanoví v § 132a, že každý zaměstnavatel musí vyhledávat, posuzovat a hodnotit rizika možného ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců, která mohou při práci nastat a následně musí pro řízení těchto rizik stanovit opatření. Tato opatření mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.
• Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon stanoví v § 37 kategorizace prací, že každý zaměstnavatel má povinnost předkládat orgánu ochrany veřejného zdraví návrh na zařazení prací do kategorií spolu s údaji klíčovými pro hodnocení zdravotních rizik a opatření přijatá k ochraně jejich zdraví.
• Vyhláška č. 432/2003 Sb. Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění pozdějších předpisů.

Kategorizace prací umožňuje souhrnné hodnocení úrovně zátěže zaměstnanců takovými faktory, které ze zdravotního hlediska rozhodují o kvalitě pracovních podmínek a které jsou charakteristické pro danou práci na konkrétním pracovišti a pro míru zabezpečení ochrany zdraví pracovníků. Kategorizace prací je ve skutečnosti indikátorem pro hodnocení úrovně pracovního prostředí –  v kategorii třetí zakládá na realizaci konkrétních opatření k prevenci a ochraně zdraví zaměstnanců vystavených při práci s vědomým záměrem před možnými negativními vlivy na jejich zdraví. Účelem kategorizace je získat objektivní a srovnatelné podklady především pro určení rizikových prací, optimalizaci pracovních podmínek a pro racionální opatření k odstranění nedostatků v zabezpečení ochrany zdraví při práci. Kategorizace prací může být pro organizaci i vodítkem při kolektivním vyjednávání v případě rozdílných náhledů na výkon práce v souvislosti se mzdovým a jiným zvýhodněním.

Zákonné normy upravující práce s biologickými činiteli:

• Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli
• Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
• Nařízení vlády č.441/2004 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 178/2001 Sb., ve znění NV č. 523/2002 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci
• Nařízení vlády č. 495/2001 Sb., ze dne 14. listopadu 2001, kterým se stanoví bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků.
• Vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázané těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání
• Zákon č. 46/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů

Od 1. ledna 2007 vstoupí v platnost zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky  bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci).  Tento zákon mimo jiné v § 7 odst. 1) hlavy II. uvádí, že pokud nelze výskyt biologických činitelů vyloučit, je zaměstnavatel povinen omezit jejich působení technickými, technologickými a jinými opatřeními (úprava pracovních podmínek, doba výkonu práce, zřízení kontrolovaných pásem, používání OOPP apod.). Dále je povinen zajistit, aby do těchto míst nevstupovali zaměstnanci, kteří v nich nevykonávají práci, údržbu, opravu, zkoušky, revize nebo kontrolu.  Opět se jedná o práci s vědomým záměrem vykonávat činnosti spojené s vystavením biologickým činitelům.

ZDROJ: MUDr. Eva Hanáková, VÚBP