Flexicurita jako lék pro evropské trhy práce

Svět práce se rychle mění a podniky i pracovníci musí být na jeho změny připraveni. Pomůže zde nový koncept Evropské komise?

Evropě se letos mimořádně daří, ekonomika roste a evropští manažeři očekávají, že se jejich firmám bude v roce 2008 dařit možná ještě o něco lépe než letos. Firmy prosperují, investují a jsou připraveny vytvářet nová pracovní místa. Především firmy v Německu, Rakousku a Velké Británii se chystají významně zvýšit počet zaměstnanců.

To však zdaleka neznamená, že evropské pracovní trhy jsou v pořádku. Evropa má stále ještě 17 milionů nezaměstnaných, přetrvává dlouhodobá nezaměstnanost (zejména mladých lidí, starších pracovníků a lidí se zdravotním postižením). Pracovní síla stárne, dovednosti a kompetence uchazečů o zaměstnání neodpovídají požadavkům podniků. Pracovní legislativa je příliš rigidní a ochranářská a sociální systémy příliš benevolentní. Evropa má nakročeno do století znalostí a služeb, ale její pracovní trhy na to nejsou zdaleka připraveny. Pracovníci a firmy nejsou dostatečně adaptovány na přicházející změny.

Evropská komise se proto v souladu s revidovanou Strategií růstu a zaměstnanosti rozhodla udělat jakousi inventuru pracovního práva v Evropě a v listopadu 2006 přišla se svou Zelenou knihou o modernizaci pracovního práva. První reakce dle očekávání přinesly jeden základní poznatek - Evropě chybí flexibilita a Evropa se flexibility bojí. Evropa však není obrazem kapitalismu 19. století, má svůj evropský sociální model a má své hodnoty. Avšak tváří v tvář všudypřítomné globalizaci se i zaběhnutý sociální styl Evropy musí nutně modernizovat a přizpůsobit realitě. Zvýšená flexibilita na pracovních trzích musí mít novou pojistku, která se však nesmí stát její brzdou.

KONCEPT FLEXICURITY

tedy jakési symbiózy flexibility a jistoty v zaměstnání - není tak úplně nový. Jeho různé modifikace jsou prověřeny severskými státy Evropy a analyzovány i v rámci členských zemí OECD. Nejčastěji podsouvaným modelem je model dánský, ale ani ten není samojediný a volně přenositelný. Navíc jeho křehká rovnováha nemusí dlouhodobě odolat jak vnitřnímu tlaku národních reforem, tak tlaku evropské regulace. Expertní skupina Evropské komise proto dostala počátkem roku 2007 za úkol prověřit situaci v EU-27 a při plném zachování respektu k diverzitě národních systémů a praxe definovat společné principy flexicurity.

Flexibilita (flexibility) je o pružných "přechodech" (transitions) v průběhu celého životního a pracovního cyklu, o mobilitě, o pokroku v získávání lepších pracovních míst a o rozvoji talentu. Flexibilita je o flexibilních formách práce, o znalostech a o sladění rodinného a pracovního života.

Jistota (security) už není o ochraně jednoho konkrétního místa, ale o vybavenosti lidí takovými odbornými znalostmi, které by jim umožnily dosáhnout pokroku v jejich pracovním životě a pomohly jim najít nové zaměstnání. Je také o přiměřených sociálních dávkách, usnadňujících přechody na trhu práce, a o přístupu k dalšímu odbornému vzdělávání a o celoživotním učení.

Velmi potěšitelné a nadějné je, že myšlení Evropanů prodělalo v tomto směru změnu. 76 % evropských občanů souhlasí s tím, že mít za celý život jen jedno zaměstnání je již minulost. 76 % občanů si myslí, že připravenost přejít z jednoho místa na druhé je tím nejužitečnějším přínosem pro hledání nového zaměstnání, 72 % občanů říká, že pracovní smlouvy by měly být flexibilnější, aby podpořily tvorbu pracovních míst a 82 % občanů si myslí, že přístup k pravidelné odborné přípravě zvyšuje šanci jednotlivce na novou pracovní příležitost.

Hlavními aktéry na trhu práce jsou zaměstnavatelé a zaměstnanci. Správné fungování pracovních trhů a rovnováha nabídky a poptávky by tedy měly být ve společném zájmu obou sociálních partnerů.

Diskuse o flexicuritě odhalily zásadní rozdíl v přístupu k tomuto konceptu. Zatímco zaměstnavatelé a podnikatelé chápou flexicuritu jako cestu k větší otevřenosti a flexibilitě pracovních trhů, k modernizaci pracovního práva a vytváření udržitelných pracovních míst, odborové organizace vidí v novém konceptu Evropské komise cestu k degradaci či přímo destrukci pracovního práva a flexicuritu chápou jako cestu k nejistým a nestabilním formám zaměstnání. Ve snaze o kontrolu nad obávanou flexicuritou se snaží nadsazovat její interní rozměr, zatímco externí flexicuritu považují jen za jakousi možnou alternativu.

V každém případě se flexicurita může stát účinným nástrojem při realizaci národních reforem. Ten správný mix všech čtyř ingrediencí flexicurity - flexibilního pracovního práva, aktivní politiky zaměstnanosti, efektivního vzdělávacího systému a moderního systému sociálního zabezpečení - by měl zůstat v rukou každého členského státu. Role Evropské komise by měla být pouze v monitorování situace a ve vytvoření platformy pro výměnu zkušeností a dobré praxe. Společná hodnotící zpráva EK k zaměstnanosti 2007/2008 by se měla zaměřit na analýzu, v jakém rozsahu členské státy rozvíjejí své komprehensivní politiky pokrývající všechny čtyři komponenty flexicurity.

V rámci dalšího cyklu integrovaných směrů pro růst a zaměstnanost budou členské státy vyzvány, aby prostřednictvím svých Národních reformních programů explicitně podaly zprávu o svých politikách na podporu flexicurity.

ZDROJ:
Drbalová, Vladimíra. Flexicurita jako lék pro evropské trhy práce. In Modernirizeni.iHned.cz [online]. Praha: ECONOMIA, 2007 [cit. 22-08-2007]. Dostupný z WWW: <http://modernirizeni.ihned.cz/c4-10024700-21764920-600000_d-flexicurita-....