Dodržování stanoveného pracovního režimu řidičů

Státní úřad inspekce práce v Opavě, resp. Oblastní inspektorát práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj se sídlem v Ústí nad Labem tímto informuje širokou veřejnost, zejména organizace a fyzické osoby, které se zabývají dopravou, že pro rok 2006 je celorepublikově vyhlášen úkol „Dodržování stanoveného pracovního režimu řidičů, mzdové otázky a problematika cestovních náhrad“.

Cílem úkolu je přispět ke snižování pracovní úrazovosti a současně i nehodovosti na pozemních komunikacích. Kontrolami inspekce práce se přispěje k větší snaze jak dopravců, tak samotných řidičů, dodržovat stanovené předpisy této oblasti a tím předcházet např. „mikrospánku“ řidičů. Součástí kontrol oblastních inspektorátů je i účinné poradenství a osvěta v problematice právních předpisů stanovících pracovní dobu a dobu odpočinku a právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce u organizací, které tuto činnost začaly provádět nedávno a u kterých se bude jednat o první setkání s inspekcí práce.

Zdravotní způsobilost řidičů

Předmětem jednotlivých kontrol u organizací a fyzicky podnikajících osob, které se za-bývají dopravou, je dodržování požadavků na odbornou a zdravotní způsobilost řidičů a problematiku poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisti-cích a desinfekčních prostředků, včetně při-jatých opatření v problematice výstražných vest s vysokou viditelností. V souvislosti se zdravotní způsobilostí řidičů z povolání je stále konstatováno, že zaměstnavatelé předkládají doklady o provedených lékařských prohlídkách řidičů, které posuzující lékař napíše na „Lékařský nález – zpráva“ nebo na „Recept“.

Při některých z posledních kontrol bylo zjištěno, že posuzující lékař vydal posudek na řidiče z povolání formou dopisu, kde uvedl, že „zdravotní stav odpovídá věku pacienta“, nebo v potvrzení uvedl „schopen – platnost bez omezení do roku 2024“, přičemž vy-hláška č. 277/2004 Sb. jasně stanoví, co musí posudek jednoznačně obsahovat a v Příloze č. 2 cit. vyhlášky je přímo vzor „Posudku o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel“. U jedné dopravní firmy, která provozuje linkovou přepravu osob, bylo zjištěno, že jejich řidič ve věku 72 let řídí autobus i v nočních hodinách, přičemž od posuzujícího lékaře byl vydán posudek o zdravotním stavu řidiče ve znění „schopen – ne však noční práce“.

Pracovní režim řidičů

Kontroly se zaměřují zejména na oblast pracovního režimu řidičů (denní doba říze-ní, bezpečnostní přestávky, odpočinek mezi směnami, týdenní odpočinek, apod.).

Při kontrolách provedených v loňském roce i v minulosti je stále zjišťováno, že řidiči čerpají bezpečnostní přestávky pouze v délce několika minut, či je nečerpají vůbec. Z tohoto pak vyplývá další zjištění, že řidiči překračují povolenou denní dobu řízení vozidla (celková doba řízení mezi denními nebo jedním odpočinkem denním a jedním odpočinkem týdenním, nesmí přesáhnout devět hodin s tím, že dvakrát za týden může být prodloužena na deset hodin). Ve skutečnosti je v záznamových listech tachografu zaznamenána technickým zařízením nepřetržitá doba řízení více jak jedenáct hodin. Např. u jednoho dopravce na Děčínsku bylo zjištěno, že řidič, který se vracel z Velké Británie, řídil vozidlo sám a to tak, že vždy po čtyřech a půl hodinách jízdy vyjmul z tachografu záznamový list a vložil nový, na který pokračoval v jízdě a toto opa-koval ještě jednou, až dojel na hranice do České republiky.

V několika případech bylo při kontrolách i konstatováno, že řidič byl stále na cestách, neboť mu zaměstnavatel (dopravce) tak organizoval práci, že zaměstnanec neměl ani možnost čerpat týdenní odpočinek a z cesty se vrátil mnohdy až po čtrnácti dnech.

Dále bylo u jiného dopravce zjištěno, že při provozování vnitrostátní přepravy (např. navážení zboží do hypermarketů) nemají řidiči stanovený odpočinek mezi směnami. Ve skutečnosti jejich odpočinky jsou v trvání pouze několika hodin, neboť dle následující-ho záznamu o provozu vozidla začínají další výkon přistavením vozidla na nakládku zboží a vlastní jízda na určené místo vykládky.

Z provedených kontrol bylo mimo jiné zjištěno, že někteří dopravci v pracovních smlouvách se zaměstnanci mají jednoznačně uvedeno, že jejich pracovní doba je rozvržena rovnoměrně s délkou pracovní doby nejvýše 40 hodin týdně, přičemž se vždy jedná o zaměstnance, kteří byli přijati na profesi řidič z povolání. Proto byl pracovní režim těchto zaměstnanců posuzován dle ustanovení § 84 odst. 1 a § 90 odst. 1 zákoníku práce a ne podle zákona č. 475/2001 Sb., o pracovní době a době odpočinku zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou v dopravě. Následně při projednávání se zaměstnavatel divil, proč je u řidičů tak velký počet porušení v oblasti nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami či délky směny.

Odměňování řidičů, cestovní náhrady

Jak již z názvu tohoto celorepublikového úkolu vyplývá, je předmětem prováděných kontrol kromě oblasti vlastního pracovního režimu řidičů a jejich odborné a zdravotní způsobilosti, která má přímou souvislost s nepříznivým vývojem dopravní nehodovosti, rovněž oblast mezd a cestovních náhrad, která s problematikou nehodovosti zdánlivě nesouvisí. Ovšem, jak vyplývá z četných podnětů samotných řidičů, souvislost zde existuje a to velice prostá.

Systém odměňování řidičů bývá někdy nastaven tak, aby si řidič zabezpečil dostatečný příjem, lidově řečeno „aby si slušně vydělal“, je často nucen překračovat stanovené doby řízení, zkracovat stanovené doby odpočinku, nedělat nebo šidit bezpečnostní přestávky. Obecně tedy může porušování povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů v oblasti mezd a náhrad ze strany zaměstnavatelů představovat ekonomický tlak, který motivuje zaměstnance – řidiče k porušování platných předpisů týkajících se jejich pracovního režimu.

Kontroly se tedy zaměřují rovněž na mzdové zařazování řidičů, dodržování minimálních mzdových tarifů pro sjednaný druh práce u zaměstnavatelů, u kterých nepůsobí od-borové organizace (a těch je v tomto oboru většina), na uspokojování mzdových nároků řidičů a na poskytování náhrad mezd v případech, kdy zákon tuto povinnost zaměstnavateli ukládá.

Zde se jedná nejčastěji o překážky v práci řidičů (odstavení vozidel z důvodu poruch, nezajištění zakázek, apod.) Kromě vlastních mezd a jejich náhrad bude další kontrolovanou oblastí rovněž poskytování náhrad výdajů spojených s pracovními cestami podle zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů. Porušování povinností zaměstnavatelů v této oblasti, tj. neposkytování cestovních náhrad vůbec nebo jejich poskytování v ne-správné výši, případně jejich neposkytování v cizí měně při cestách do zahraničí, je vůbec nejčastějším předmětem stížností a podnětů, se kterými se řidiči na Oblastní inspektoráty práce obracejí.

Zákon o inspekci práce

Porušení povinností zaměstnavatele – dopravce stanovených právními předpisy, které upravují pracovní dobu a dobu odpočinku zaměstnanců v dopravě, v daném případě ze-jména zákon č. 475/2001 Sb., jsou zároveň i přestupky a správními delikty podle části čtvrté zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Podle charakteru přestupku či správního deliktu a podle závažnosti porušených právních předpisů může příslušný Oblastní inspektorát práce uložit ve správním řízení pokutu až do výše 2 000 000 Kč.

Lze proto jen všem zaměstnavatelům – dopravcům doporučit, aby v rámci svých podnikatelských aktivit zajistili dodržování právních předpisů platných pro pracovní režim, pracovní dobu, dobu odpočinku a pro odměňování zaměstnanců – řidičů tak, aby kontrolním orgánům nezavdali důvod pro uplatnění sankcí. Na druhou stranu je však třeba konstatovat, že inspektoráty práce využijí všech zákonných možností, aby si dodržování právních předpisů upravujících danou problematiku vynutily.

ZDROJ:
Košťál, František. Dodržování stanoveného pracovního režimu řidičů. Zpravodaj SÚIP, č. 3, 2006, s. 3.