CE není žádná ozdoba

Označení na osobních ochranných pracovních prostředcích je grafické prohlášení o shodě

Umístěním označení CE na výrobek výrobce nebo dovozce prohlašuje, že daný výrobek splňuje základní požadavky příslušného technického předpisu.

O označení CE se zmiňuje zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, v platném znění, který v § 13 uvádí, že vláda svým nařízením stanoví grafickou podobu označení CE. Toto nařízení bylo vydáno pod číslem 291 v roce 2000. Zákon č. 22/1997 Sb. rovněž uvádí, že označení CE lze umístit na výrobek, pouze pokud výrobek splňuje požadavky všech technických předpisů, v nichž je stanovena povinnost nebo možnost toto označení na výrobek umístit. Jedním z těchto předpisů je nařízení vlády č. 172/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky, v platném znění. Toto nařízení přebírá většinu požadavků evropské směrnice 89/686/EEC, týkajících se osobních ochranných prostředků uváděných na trh v Evropské unii.

Účel a význam

Co vlastně označení CE vyjadřuje? Jedná se o grafickou podobu prohlášení o shodě. V případě osobních ochranných pracovních prostředků tedy o splnění nařízení vlády č. 172/1997 Sb., v platném znění a zároveň směrnice 89/686/EEC.

Umístit označení CE na výrobek je možno až po splnění všech požadavků na posuzování shody pro příslušnou kategorii osobních ochranných pracovních prostředků, u OOPP I. a III. kategorie tedy až po vystavení certifikátu ES přezkoušení typu příslušnou autorizovanou osobou. Zákazník, resp. uživatel takového výrobku pak nepotřebuje žádné další listiny, certifikáty, prohlášení, ujištění apod., neboť samotné označení CE by mělo být dostatečnou zárukou shody se základními požadavky. Nejde tedy o žádnou ozdobu. Klamavé nebo neoprávněné umístění označení CE na výrobek může kontrolní orgán, kterým je v ČR Česká obchodní inspekce, potrestat pokutou až 20 milionů korun.

Pravidla označení

Pravidla pro používání označení CE u osobních ochranných pracovních prostředků se v Evropě postupně vyvíjela a měnila. Požadavky se lišily i pro jednotlivé kategorie, do nichž jsou osobní ochranné prostředky ve směrnici zařazovány. OOPP se podle závislosti na míře možného nebezpečí spojeného s používáním výrobku rozdělují do tří skupin. Přímo definovány jsou jenom dvě:

První kategorie: Osobní ochranné pracovní prostředky jednoduché konstrukce, u nichž může výrobce nebo dovozce předpokládat, že uživatel je schopen sám zhodnotit úroveň ochrany a proti rizikům, která mohou být včas a bezpečně uživatelem rozpoznána. Patří sem například OOPP chránící proti povrchovému mechanickému působení (zahradnické rukavice), proti teplotám do 50 oC, klimatickým vlivům, které však nejsou extrémní, drobnějším nárazům nebo slunečnímu záření (sluneční brýle).

Druhá kategorie: osobní ochranné prostředky, které svým charakterem nevyhovují definici předchozí první ani následující třetí kategorie.

Třetí kategorie: Osobní ochranné prostředky určené k ochraně života či k ochraně proti rizikům, která mohou vážně a trvale poškodit zdraví, a u kterých může výrobce nebo dovozce předpokládat, že tato nebezpečí není uživatel včas rozpoznat. Do této kategorie patří OOPP k ochraně dýchacích orgánů, ochrana proti teplotám nad 100 oC nebo nižším než -50 oC, všechny OOPP na ochranu proti pádu apod.

Vývoj v EU

Do 1. července 1992, kdy vstoupila v platnost evropská směrnice 89/686/EEC, platily pro označování osobních ochranných pracovních prostředků národní předpisy jednotlivých států.

Od července 1992 do konce roku 1994 bylo možné označovat osobní ochranné pracovních prostředky označením CE společně s posledním dvojčíslím roku, v němž byla značka na výrobek umístěna. U osobních ochranných pracovních prostředků zařazených do II. a III. kategorie bylo toto označení ještě doplněno identifikačním číslem té notifikované osoby, která provedla přezkoušení typu. Podle označení bylo tedy možno na první pohled odlišit OOPP zařazené do I. kategorie, kategorie II. a III. měly označení shodné.

Směrnice 89/686/EEC byla změněna směrnicí 93/68/EEC, která stanovila nové požadavky na používání označení CE.

Od 1. ledna 1995 do konce roku 1996 existovalo přechodné období, kdy bylo možno používat buď výše uvedené označení nebo následující nový systém:

Pro osobní ochranné pracovní prostředky I. a II. kategorie je označení CE vždy doplněné posledním dvojčíslím roku v němž byla značka na výrobek umístěna, tentokrát však umístěným nad nebo pod označením CE.

Pro OOPP zařazené do III. kategorie je označení CE s dvojčíslím roku nad nebo pod označením, navíc je doplněno identifikačním číslem notifikované osoby – pozor, tentokrát však té, která provádí každoroční kontroly podle článku 11 směrnice 89/686/EEC.

Konečně od 1. ledna 1997 vstoupila v Evropské unii v platnost zatím poslední změna pro označování osobních ochranných pracovních prostředků zavedená směrnicí 96/58/CEE, která platí i v současnosti.

Současné požadavky

Všechny osobní ochranné pracovní prostředky uváděné na trh v Evropské unii musí nést označení CE. U osobních ochranných pracovních prostředků zařazených do III. kategorie je označení CE ještě doplněno identifikačním číslem té notifikované osoby, která provádí pravidelný každoroční dozor nad výrobkem nebo jeho výrobou.

Pro výrobce osobních ochranných pracovních prostředků v České republice platí na základě protokolu PECA zcela totožný požadavek a na jejich výrobcích uváděných na trh musí být ve všech případech označení CE. Pro III. kategorii se doplní identifikačním číslem uděleným příslušné české autorizované osobě v rámci notifikace.

Od 1. ledna 2004, kdy vstoupila v platnost novela PECA, musí tyto požadavky splňovat i všechny dovážené osobní ochranné pracovní prostředky, nezávisle na zemi původu. I tyto výrobky, uváděné na náš trh, musí nést označení CE podle daných pravidel. Po vstupu do České republiky do Evropské unie se na těchto skutečnostech již nic nezměnilo.

ZDROJ:
CE není žádná ozdoba. Profit, č. 20 (2004), s. 30.