Bude platit v r. 2014 vyhláška č. 440/2001 Sb.?

Náhrada škody na zdraví v novém občanském zákoníku 

Náhradu škody na zdraví označuje nový občanský zákoník (dále jen NOZ) pojmem „náhrada na přirozených právech člověka“, čímž odkazuje na zásadu uvedenou v § 19 NOZ, že „Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a tudíž se považuje za osobu.“ V ustanovení § 2956 NOZ stanoví, že „Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněné první částí tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.“  A ustanovení § 2957 NOZ k tomu dodává „Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobné závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.“

Z uvedeného vyplývá, že NOZ preferuje právo na přiměřenou satisfakci, kdy poškozený má být přesvědčen, že jeho škoda byla uznána a že škůdce ji určitým způsobem odčiní, byť formou finanční, kdy za získanou finanční hotovost si pořídí co je jemu milé a zpříjemní si život. Satisfakce (NOZ používá termínu „zadostiučinění“) má být přiměřená.

NOZ vychází z názoru, že život a zdraví patří k těm nejdůležitějším statkům, které člověk má, tomu odpovídá i pozornost, kterou náhradě škody autoři NOZ věnovali. Podle právní úpravy OZ platného do konce r. 2013 se náhrada bolestného a ztížení společenského uplatnění určovala podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů.

Tuto koncepci odškodnění bolesti však nový OZ zcela opustil, ba dá se říci zavrhl, a v ustanovení § 2958 NOZ k tomu uvádí „Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozenému peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze –li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“ Autoři NOZ k tomu vysvětlují, že účelem citovaného ustanovení § 2958 NOZ je poskytnout poškozenému peníze, aby mohl své strádání vyrovnat jiným způsobem. Výši bolestného je třeba na jedné straně přizpůsobit konkrétním okolnostem jednotlivého případu, na druhé straně však musí být též vytvořeno určité objektivní měřítko, které zamezí nerovnostem. Je však faktem, že bolest je nezměřitelná, neboť jde o subjektivní pocit každého člověka. 

Podle důvodové zprávy k NOZ francouzský Code civil nebo švýcarský Zivilgesetzbuch tyto otázky vůbec neřeší a dávají soudci volnou ruku. Proto i NOZ stojí na zásadě,  že rozhodnutí jednotlivého právního případu náleží jen soudci a zákonodárná moc, natož moc výkonná, nemá v působnosti nařizovat soudu, jak má jednotlivý případ rozhodnout. Soukromý život je podle autorů NOZ nekonečně variabilní a snaha po jeho nivelizaci v záležitostech tak navýsost individuálních jako jsou bolest, důsledky újmy na zdraví pro další budoucnost postiženého nebo ztráta blízkého člověka není důvodná a není žádný důvod založit manželu nebo sourozenci právo při usmrcení druhého manžela či sourozence na zaplacení částky 240 000 nebo 175 000 Kč, jak je tomu v současné právní úpravě. Za určitých okolností to může být příliš málo, za jiných příliš mnoho. Je např. zřejmý rozdíl, trvá-li manželství jen krátkou dobu nebo několik desetiletí, jaké byly poměry mezi manžely za trvání manželství, bylo-li zahájeno řízení o rozvod manželství, žili-li manželé vůbec spolu a z jakých důvodů žili odloučeně atd. Tyto a další okolnosti se mohou a mají do výše náhrady kladně nebo záporně promítnout. Odpovědnost za spravedlivé rozhodnutí v konkrétním případě nemůže ze soudce nikdo sejmout a snaha o nivelizaci soukromého života v jeho rozmanitostech nevyvolá nic jiného, než zásady nesrovnávající se s povahou jednotlivých případů.

Autoři NOZ k tomu ještě dále vysvětlují, že výši a rozsah bolestného je třeba určit podle objektivně zjistitelných kritérií. Uvádějí, že inspirace se má hledat v zahraničí. Například rakouská judikatura si v této oblasti pomáhá určitými sazbami počítanými podle dnů vytrpěné bolesti. Jejich výše je odlišena podle toho, zda jde o lehkou, střední, těžkou či nesnesitelnou bolest. Lehká bolest se odškodňuje částkou 100 až 120 eur na den, střední bolest částkou 150 až 220 eur na den, silná bolest 300 až 350 eur na den a nesnesitelná bolest částkou 350 až 400 eur na den.

Lehkou bolest je postižený schopen ovládnout, je jí však rozptylován a snižuje jeho schopnost koncentrace, např. musí používat určitou pomůcku - berle. V nejlepším případě je schopen vykonávat svoji práci, avšak nikoli bezbolestně a s radostí. Střední bolest je dána tehdy, dokáže-li se od ní postižený částečně odpoutat a již je schopen některých činností. Těžká bolest znamená, že bolest postiženého zcela ovládá, že není přes ošetření nebo i kvůli němu schopen se od ní odpoutat, nic ho od bolesti nerozptýlí, z ničeho se nedokáže radovat, v pravém slova smyslu trpí. Nesnesitelná bolest představuje zcela extrémní případy. Je logické, že bolest se v čase snižuje, tudíž je třeba sestavit časový průběh bolesti, např. jak dlouho postižený trpěl střední bolestí a na jak dlouho přešla tato bolest do bolesti lehké. S pomocí podobných kritérií se má postupovat i při určování peněžitého zadostiučinění a v případech tzv. jiné nemateriální újmy neboli ztížení společenského uplatnění.

Tato právní úprava se však bude po 1. lednu 2014 aplikovat na všechny případy, kdy se bude náhrada škody na zdraví odškodňovat podle občanského zákoníku. V praxi se jedná zejména o všechny úrazy na silnici, ale také např. i odškodnění školních úrazů dětí v mateřských školách.

Jaký bude další osud vyhlášky č. 440/2001 Sb.

Tento právní stav navodil velkou diskusi mezi experty pracovního práva - jak dále s odškodňováním bolestného a ztížení společenského uplatnění z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání. Nepopiratelným faktem však je, že náš ZP v ustanovení § 394 odst. 2 ZP jasně stanoví, že „Do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb.“

Toto ustanovení je jasné a vyplývá z něj, že vyhláška č. 440/2001 Sb. bude pro oblast odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání platit i v roce 2014 a možná i déle, do doby nabytí účinnosti zákona č. 266/2006 Sb.,o úrazovém pojištění, jehož účinnost byla naposledy odsunuta k datu 1. ledna 2015.
Nový OZ, přestože se pokládá za zákon sjednocující veškeré soukromé právo, nemá sílu rušit bez výslovné úpravy platná ustanovení jiného zákona. Proto veškeré názory, že vyhláška je nenávratně zrušena, odporují legislativním zvyklostem.

Na tomto názoru se shodlo i více jak 70 expertů pracovního práva, účastníků Mezinárodní vědecké konference pracovního práva konané ve dnech 2. až 4.října 2013. Odškodňování bolestného a ztížení společenského uplatnění se bude i v roce 2014 řídit vyhláškou č. 440/2001 Sb.