Agenturní zaměstnávání a jeho místo na trhu práce

Je neoddiskutovatelné, že v dnešní době má agenturní zaměstnávání své místo na trhu práce. Někteří zaměstnavatelé považují za výhodu využívat služeb agentur práce. Organizacím, kterým dodává pracovníky agentura práce, odpadají povinnosti, které by měli jako zaměstnavatelé. Je to flexibilní forma zaměstnávání výhodná pro firmy, které potřebují například sezónní pracovníky, a mnohdy i pro pracovníky samotné. Na druhou stranu agenturní zaměstnanci nemají jistotu, jak dlouho bude jejich pracovní poměr trvat, někdy mohou být po pár dnech propuštěni.

Legislativně je agenturní zaměstnání upraveno v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Současně s kontrolami agentur práce, které přidělují své zaměstnance k dočasnému výkonu práce k uživatelům, inspektoři Státního úřadu inspekce práce a oblastních inspektorátů práce kontrolují i samotné uživatele. Pokuty ukládají zejména za porušování ustanovení týkajících se agenturního zaměstnávání, z toho nejčastěji za nedodržení rovných podmínek mezi agenturními zaměstnanci a kmenovými zaměstnanci uživatele, a dále nejčastěji za porušování v oblasti odměňování a pracovní doby. K nešvarům v této oblasti patří také využívání obchodních smluv místo dohod uzavřených podle § 308 zákoníku práce při přidělování zaměstnanců k výkonu práce u uživatele. To se týká i těch, kteří nemají povolení ke zprostředkování zaměstnání, ale ve skutečnosti se chovají jako agentura práce.

Dalším zatím ne zcela dořešeným problémem jsou pracovnělékařské prohlídky podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon nepamatoval na to, že agenturní zaměstnanec může vystřídat během jednoho měsíce více zaměstnavatelů. Naštěstí zaměstnavatel musí zajistit vstupní lékařskou prohlídku před uzavřením dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti pouze v případě, že osoba ucházející se o zaměstnání má být zařazena k práci, která je podle zákona o ochraně veřejného zdraví prací rizikovou nebo je součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jinými právními předpisy. Lze se také domluvit s lékařem pracovnělékařské péče u uživatele.

Z důvodu porušování právních předpisů v oblasti agenturního zaměstnávání se pravidla pro pracovní agentury neustále zpřísňují. To odmítají představitelé pracovních agentur, které podnikají poctivě. Nesouhlasí s řadou diskriminačních opatření, která skutečný problém, tzv. zastřené agenturní zaměstnávání – pseudoagentury, které svou činnost vykonávají bez povolení, neřeší.

Výhrady vůči neustále se zpřísňujícím opatřením pro agentury práce zazněly v květnu 2013 na konferenci "Agenturní zaměstnávání – právní úprava a praxe" v Poslanecké sněmovně PČR v Praze. Z této konference vyplynulo, že novela zákona o zaměstnanosti přinese pro agentury práce určité ústupky. Pod palbou kritiky se nejvíce ocitl generální zákaz zaměstnávání osob se zdravotním postižením pro agentury práce.

Agenturním zaměstnáváním se zabývá pracovní skupina složená ze zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), Asociace pracovních agentur (APA), Asociace poskytovatelů personálních služeb (APPS) a dalších organizací, která řeší návrhy na změny v oblasti agenturního zaměstnávání v novele zákona o zaměstnanosti. Jejich návrhy jsou již v připomínkovém meziresortním řízení změn zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Podle Mgr. Petra Seidla, vedoucího oddělení insolvence a agenturního zaměstnávání z MPSV by mohly navrhované změny platit už od ledna 2016.

Generální zákaz zaměstnávání osob se zdravotním postižením pro agentury práce byl sice k 1. 1. 2015 zrušen, chystají se však další opatření, která budou mít opět spíše negativní dopad na agentury práce. Například zvýšení poplatku za povolení k agenturnímu zaměstnávání, zavedení kauce pro agentury práce ve výši 500 tis. Kč na účet generálního ředitelství Úřadu práce. K posouzení žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání generální ředitel Úřadu práce bude mít možnost zřídit komisi složenou ze zaměstnanců Úřadu práce, ministerstva a dalších odborníků z praxe pro udělování povolení ke zprostředkování zaměstnání jako svůj poradní orgán. Přestože agentura práce již svým zaměřením nemůže garantovat práci na dobu neurčitou, chystá se zákaz řetězení pracovních smluv u agenturních zaměstnanců. Osoba, která plní funkci odpovědného zástupce agentury práce, ji bude moci vykonávat pouze v pracovním poměru s pracovní dobou sjednanou v rozsahu nejméně 20 hodin týdně. Uživatel bude povinen zabezpečit, aby podíl u něj k výkonu práce dočasně přidělených zaměstnanců nebyl vyšší než 15 % ze všech zaměstnanců uživatele.

„Chystají se i některé pro agentury práce pozitivní změny. Nyní musí agentury práce žádat každé tři roky o nové povolení ke zprostředkování zaměstnání pro formu zprostředkování zaměstnání dle ust. § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Chtěli bychom po vzoru Spolkové republiky Německo legislativně ukotvit, že po uplynutí doby platnosti prvního uděleného povolení ke zprostředkování zaměstnání, by nově mohla agentura práce, která se “osvědčí“, získat již povolení na dobu neurčitou. Cílem překládané novely je též přenesení odpovědnosti za vybrané protiprávní jednání v oblasti agenturního zaměstnávání na uživatele. A to například v podobě nově navrhované skutkové podstaty přestupku, resp. správního deliktu v případě, že v dohodě o dočasném přidělení zaměstnance nebudou uvedeny informace o pracovních a mzdových podmínkách srovnatelného zaměstnance uživatele, popřípadě budou uvedeny nepravdivě. Protože to jsou informace, které agentura práce v některých případech nemůže sama získat,“ říká Petr Seidl.

Ing. René Kuchár, člen výboru Asociace pracovních agentur, a jeho kolega z agentury STUDENT Jan Zábranský se domnívají, že cílem Ministerstva práce a sociálních věcí je spíše agenturní zaměstnávání vymýtit. A přitom, jak říkají, je v ČR zaměstnáno přes agentury pouze 0,9 % osob, zatímco například v Rakousku 1,6 %, na Slovensku 1,2 % a celoevropský průměr je 1,8%.

„Například zavedení kvót - podíl dočasně přidělených zaměstnanců u uživatele nebude smět být  vyšší než 15 % ze všech jeho zaměstnanců - by znamenalo, že firma o 3 zaměstnancích si neobjedná agenturního zaměstnance třeba na záskok, protože už překročí kvótu. A nyní některé firmy využívají v sezóně i 80 % agenturních zaměstnanců," říká rozhořčeně Jan Zábranský.

Na jednáních, kterých se René Kuchár účastní v pracovní skupině při MPSV, jsou zástupci agentur práce ochotni akceptovat některé z navržených regulací pod podmínkou, že se bude primárně řešit nepoctivé podnikání pseudoagentur, které nedodržují zákony a pravidla agenturního zaměstnávání a agenturami de jure vůbec nejsou, byť se tak prezentují. Přitom tvoří 99 % problémů a mediálních kauz. "Je bohužel holým faktem, že právě za zaměstnance pseudoagentur není hrazeno v odpovídající výši zdravotní pojištění, sociální pojištění ani příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, případně se neodvádí vůbec nic. Pseudoagentury tak okrádají stát, zdravotní pojišťovny a ohrožují své zaměstnance, kteří nejsou pojištěni pro případ úrazu, v případě nemoci nedostanou nemocenskou a jejich zaměstnání se nezapočítává do odpracované doby pro důchod. Agentury, které vlastní platné povolení ke zprostředkování práce formou agenturního zaměstnávání, dávno podnikají solidně,“ říká René Kuchár a dodává, že výsledek vyjednávání je nakonec takový, že omezení přibydou, ale proti pseudoagenturám se vůbec nezasáhne. „Od roku 2004, kdy bylo uzákoněno agenturní zaměstnávání, se schválilo mnoho nových zákonů, předpisů a regulací, změny se dějí skoro každým rokem. Ani jedna z nich ale necílí na hlavní (výše uvedený) problém a zatím se na lepší časy neblýská. Když se my, zástupci legálních agentur práce, dožadujeme odpovědi, proč taková opatření, když tím se problémy s pseudoagenturami vůbec nevyřeší, dostáváme ze strany MPSV odpověď, že chtějí agenturní zaměstnance chránit. A tak se jich ptám: Vy je chcete chránit před prací?“