Zaměstnavatel prohledal zaměstnanci soukromou skříňku. Měl na to právo?

Zaměstnavatel - vedoucí oddělení - prohledal soukromou skřínku svému zaměstnanci. Pro případ ztráty má vedoucí erární klíč od všech skřínek zaměstnanců. Potřeboval formuláře, které měl zaměstnanec doložit. Formuláře byly z noční směny, vedoucí přišel až na ranní směnu a se zaměstnanci z noční směny se nepotkal. Když nemohl formuláře najít, podíval se zaměstnanci do soukromé skřínky (pro jeho osobní věci, nikoli pro věci pracovní). K tomu si pozval nezávislou osobu a společně osobní skřínku prohledali. Svému zaměstnanci to ovšem neoznámil ani druhý den. Zaměstnanec se to dozvěděl až od svého spolupracovníka. Porušil vedoucí nějaký zákon?

K otázce, zda smí vedoucí zaměstnanec kontrolovat skříňky zaměstnanců, jsme diskutovali na stránkách BOZPinfo již před lety (myslím, že v r. 2008). Jak je vidět, je to stále aktuální téma, ale je to složitá otázka a zákoník práce ji výslovně neřeší. Na celou záležitost se můžeme dívat ze dvou úhlů pohledu.

Předně zákonodárce v ustanovení § 226 zákoníku práce (dále ZP) ukládá zaměstnavateli, aby zajistil bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání. Toto ustanovení se ale vztahuje pouze k věcem, které zaměstnanec přinesl s sebou do zaměstnání a které po skončení výkonu práce zase s sebou odnáší – viz formulace „svršky a osobní předměty, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání“. Před deseti lety bylo toto ustanovení v souvislosti s přijetím tohoto nyní platného zákoníku práce velmi živě v odborné literatuře diskutováno a bylo vytýkáno, že zákonodárce jej oproti právní úpravě ve starém zákoníku práce zúžil, protože vypustil povinnost zaměstnavatele zajistit bezpečnou úschovu obvyklých dopravních prostředků, pokud jich zaměstnanci používají k cestě do zaměstnání a zpět. Nicméně i tak dnes platí, že zaměstnavatel je povinen zajistit úschovu svršků (oděvů, kabátů apod.) a osobních předmětů (tašek, aktovek, kabelek včetně např. mobilů apod.), které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání. Nakonec to mohou být i lyže, kufry apod. v pátek, když zaměstnanci jedou přímo z práce na víkend.

Ustanovení § 226 ZP je kogentní, povinnost zaměstnavatele je daná, ovšem týká se věcí, které zaměstnanec si odložil v době, kdy konal pro zaměstnavatele práci. Toto ustanovení však nepředpokládá, že by zaměstnavatel měl povinnost vymezit zaměstnanci určitý prostor (např. onu skříňku), kam by si odkládal své osobní věci a kde by je měl uschované i v době, kdy se nezdržuje na pracovišti. To se také často diskutuje, zejména před svátky vánočními, kdy si zaměstnanci v zaměstnání nechávají ve skříňkách různé dárky pro svoje blízké. To ovšem není povinnost zaměstnavatele, zaměstnavatel není úschovna na nádraží.

Z druhé strany je ovšem třeba se na celou věc podívat skrze právní úpravu odpovědnosti zaměstnance za škodu. Tam zákoník práce upravuje především povinnost zaměstnance nahradit zaměstnavateli škodu způsobenou ztrátou svěřených věcí (nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí), které mu svěřil na písemné potvrzení nebo s kterým uzavřel dohodu o odpovědnosti za ztrátu těchto svěřených věcí. Tam se výslovně předpokládá, že zaměstnavatel vytvoří zaměstnanci podmínky k zajištění svěřených věcí proti jejich ztrátě, protože kdyby mu je nevytvořil, může zaměstnanec od dohody o odpovědnosti odstoupit (§ 256 ZP). To pak předpokládá, že zaměstnavatel vymezí zaměstnanci určitý prostor (např. skříňku), kam si bude tyto věci odkládat a od které – a to je zásadní – nebude mít nikdo jiný než zaměstnanec klíče. V případě, když zaměstnavatel svěří zaměstnanci notebook a vymezí mu skříňku na pracovišti, kam si jej může odkládat, nemůže mít od ní nikdo druhý klíče, to je zásada. To nakonec platí i např. pro skříňky, kam si zaměstnanci odkládají osobní ochranné pracovní prostředky, včetně ochranných oděvů a ochranné obuvi. Některé osobní ochranné pracovní prostředky jsou drahé a často jsou zaměstnancům přidělovány i přístroje, se kterými nepracuje nikdo jiný. To pak zaměstnanci, který podepsal zaměstnavateli potvrzení o převzetí, musí zaměstnavatel vymezit prostor, kam je může odkládat a kam nebude mít nikdo jiný přístup, aniž by hrozila jejich ztráta. I v takovém případě, když má zaměstnanec určenou skříňku, nesmí mít od ní nikdo jiný klíče.

Z Vašeho dotazu jsem nabyla dojem, že zaměstnavatel sice vymezil zaměstnancům šatní skříňky pro odkládání svršků a osobních předmětů v souvislosti s výkonem práce, ale že to nepovažuje za prostor, který by byl ve výlučné dispozici zaměstnance, v kterém by zaměstnanec mohl například odkládat věci, za které zaměstnavateli odpovídá. To proto, že vedoucí má od skříněk klíče. V daném případě pak zaměstnavatel (vedoucí zaměstnanec) odůvodní své počínání naléhavou provozní potřebou.