Základní povinnosti při zajišťování požární ochrany

Část 1. Povinnosti nejsou pro každého stejné

Část 1. Povinnosti nejsou pro každého stejné

Povinnosti zaměstnavatele (právnických a fyzických podnikajících osob, tedy i OSVČ), při zajištění PO se odvíjejí od konkrétní míry požárního nebezpečí na jeho pracovištích. Nejzávažnější míra požárního nebezpečí provozovaných činností je určující pro začlení do jedné ze tří kategorií:

• bez zvýšeného požárního nebezpečí,
• se zvýšeným požárním nebezpečím,
• s vysokým požárním nebezpečím.

Pro příslušnou kategorii je zákonem o požární ochraně stanoven seznam základních povinností pro zajištění podmínek PO na pracovištích zaměstnavatele. Ty rozvádí jednotlivá ustanovení prováděcí vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci.

Začlenění do kategorie je také důležité pro stanovení potřeby odborného poradce k řešení úkolů PO, kterého si zaměstnavatel musí zajistit. Z něj vyplyne, zda mu k zajištění úkolů požární ochrany postačí pouze ustanovit si z řad svých zaměstnanců preventistu PO, nebo je nutné zajistit si minimálně technika PO či osobu odborně způsobilou v PO (zaměstnance nebo externí službu). Proto prvotní potřebou každého zaměstnavatele pro zajištění PO je stanovení měr požárních nebezpečí jednotlivých provozovaných činností, resp. provedení začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím. Pokud provozované činnosti svou mírou požárního nebezpečí nespadají ani do jedné z nich, začlení se do kategorie bez zvýšeného požárního nebezpečí. To však neznamená, že když se začlenění neprovede, že lze předpokládat, že provozované činnosti spadají do nejnižší kategorie, a že postačí plnit pouze úkoly pro tuto kategorii.